Česká televize natáčela v Žatci pořad Na stopě! V rekonstrukci případu si zahrála i čtveřice místních seniorů

Žatec je nejen městem chmele a piva, ale i vyhledávanou destinací filmových a televizních štábů z domova i ze zahraničí. V průběhu let se zde natáčely již desítky filmů, několik seriálů i řada reklam. Naposledy zachytily žatecké ulice a jejich obyvatele začátkem loňského září kamery České televize, která zde připravovala jeden z dílů publicistického pořadu Na stopě. Jednalo se o případ s názvem Střecha. Ten pojednával o partě podvodníků, která na starším manželském páru z Litoměřicka vymámila za opravu střechy v ceně několika tisíc korun nakonec mnohonásobně vyšší částku. V rekonstrukci této policejní kauzy pak účinkovala i čtveřice Žatečanů – manželé Miluše a Jiří Křížovi, Jana Kochová a Richard Kadeřábek.

Vše spunktovala H. Zeleňáková

Vše spunktovala Hana Zeleňáková z žateckého divadla. Tu štáb České televize oslovil jako první a ona doporučila Janu Kochovou, která pracuje v pokladně divadla. „Hanička oslovila mě a pak ještě další kolegyni Milušku Křížovou. Souhlasily jsme a zanedlouho mi z televize zavolali, jestli se mnou mohou počítat a ještě se ptali, zda nemám zahrádku. Tu nemám, takže jsem jim doporučila R. Kadeřábka, který rovněž souhlasil,“ vysvětluje J. Kochová a dodává: „V den natáčení jsem za štábem dorazila k Orlovi, kde se mnou sepsali smlouvu a vyplatili mi rovnou honorář. Pak za mnou přišla režisérka s kameramanem, a vysvětlila mi, že si se mnou udělají záběry, jak se procházím městem a prohlížím si výlohy obchodů. Točili jsme to nadvakrát, protože napoprvé jsem se moc loudala.“

V záběrech s paní Kochovou je tak vidět Kruhové náměstí a okolí pošty, další ilustrační scény ze Žatce se už točily na zahradě u domu manželů Křížových a u řeky Ohře. „Nejdřív po nás chtěli, že budeme s manželem jen vycházet z našeho rodinného domu, ale pak mě požádali, abych na kameru začala venku na zahradě věšet prádlo. Byla to moje první zkušenost s natáčením, takže jsem byla hodně nervózní. Pak jsem ještě trhala kytičky a zeleninu. Nejlepší to měl manžel, který v záběrech jen seděl před domem na lavičce, a já mu měla nosit piva. Nakonec nás ještě natáčeli u řeky při procházce s pejskem. Celkem to trvalo asi 45 minut, “ popisuje s úsměvem svoje první krůčky před kamerou Miluše Křížová.

Poslední klapka na zahradě

Poslední záběry do svého pořadu pořídila Česká televize na zahradě u pana Kadeřábka, který si v případu střihnul i mluvenou roli. „Přijeli za mnou odpoledne. Nejdřív chtěli, abych něco na zahrádce dělal. Tak jsem zaléval a sbíral rajčata. Pak mě posadili na lavičku před boudu, zvukař mi dal mikrofon a podal text, abych si ho v duchu přečetl. Souhlasil jsem, že to zkusím i nahlas na kameru a hned na poprvé se to povedlo,“ přibližuje svoji roli Richard Kadeřábek. Kromě něho neměla do té doby zbylá trojice s natáčením žádné zkušenosti, přesto všichni působí na záběrech velmi přirozeně. Premiéra pořadu Na stopě s případem Střecha proběhla na ČT 1 již 19. září, ale dá se najít ze záznamu na iVysílání ČT. „Ohlasy byly kladné, známí si z nás v dobrém dělali legraci, že jsme mediální hvězdy, ale asi bych do toho už nešla,“ říká J. Kochová. „Moje dcera se nejvíc nasmála, když jsem v jednom záběru nemohla vylézt od té řeky a manžel mi podal místo ruky hůl,“ dodává další ohlas M. Křížová.

Senioři se často stydí

Podobných případů, kdy se podvodníci specializují na seniory, je celá řada. Vzpomeňme třeba na mediálně asi nejznámější kauzu „Šmejdi“. Ta odhalila drsné praktiky na prodejních akcích, které se tvářily jako výlety za kulturou či památkami. Díky větší informovanosti se situace už v mnohém zlepšila, i tak se pořád najde celá řada vykuků, kteří to na nás stále zkoušejí, proto je dobré být obezřetný. Senioři se totiž velmi často stydí přiznat svoji chybu, aby si o nich rodina či přátelé nemysleli, že jsou hloupí. To mi potvrdila i naše čtveřice. „Mé známé se stalo, že si na prodejní akci koupila předraženou věc. Ve smlouvě jsme našli, že jí může do tří dnů vrátit, tak jsem s ní raději zajel přímo do firmy a věc jsme bez dalších průtahů osobně vyřídili. Určitě je dobré nepodepisovat smlouvu na místě, pečlivě si ji pročíst a případně se s někým poradit,“ má jasno R. Kadeřábek. „Já se také kdysi nechala nachytat na jeden výrobek. Zakrátko jsem ho v jednom časopise našla za poloviční cenu. Naštěstí jsem tenkrát zaplatila jen stokorunovou zálohu, zboží odmítla a smlouvu rychle zrušila. Sice to trvalo tři roky, ale nakonec jsem nemusela nic platit. Myslím si, že v dnešní době jsou už lidi více poučení a také jim pomůže spousta institucí. To dříve nebylo,“ uzavírá pro mnohé lidi citlivé téma J. Kochová.