Pomůžeme na svět vašim nápadům, vyzývá koordinátorka projektu Místa zblízka

Na Podbořansku od června loňského roku působí nový projekt, podporující místní rozvoj. „Místa zblízka“ originálním způsobem pracují s tím, co by na Podbořansku mohlo zlepšit kvalitu života. Jakým způsobem, co konkrétního „Místa zblízka“ přinášejí a o co je největší zájem, sdělí komunitní koordinátorka projektu Edita Langpaulová.

Co je podstatou projektu?

Místa zblízka přináší celkem inovativní pří-stup zaměřený na rozvoj lokalit jako je Podbořansko. Chceme zde najít příležitosti, které by mohly zlepšit život místních, a to po všech stránkách. Myslíme si, že základem je podpora konkrétních lidí, kteří se na Podbořansku již snaží něco rozvíjet, samozřejmě i institucí a podnikatelů. Postupujeme „odspoda“ od místních. Je prokázáno, že tahle cesta je účinnější a má trvalejší výsledky. Neomezujeme se na jedno téma ani na jediný obor. Projekt zahrnuje různorodé oblasti a rádi podpoříme aktivity zaměřené od trávení volného času, až po sociální služby, podnikání, životní prostředí, místní tradice a další. 

Co konkrétně v projektu Místa zblízka děláte? 

Oslovujeme spolky, neformální skupiny, začínající podnikatele, aktivní jedince, ale i obce a ptáme se jich na jejich vize, nápady a na to, s čím se potýkají. Snažíme se jim dávat podporu ve formě konzultací, tipů a ukázek dobré praxe toho, jak by to mohlo fungovat. Dáváme taky odkazy na dotace nebo pomáháme nápad nastavit tak, aby byl financovatelný. V našem týmu proto máme dotačního poradce a další specialisty – botanika, historika, archeologa, ekonoma a architekty. Dost si zakládáme na mezioborovosti. Jsme přesvědčeni, že je dobré, když se na daný problém podívají odborníci z různých oborů. Poskytujeme také vzdělávání na míru. Je jedno, jestli se potřebujete naučit ovládat Facebook, nebo chcete zahájit prodej ze dvora, nebo se jako obec nemůžete zbavit invazivních rostlin. Najdeme vám školitele, který bude odpovídat vašim potřebám a vše, co potřebujete, vás naučí. 

To předpokládá dobrou znalost místa. 

To máte pravdu. Já i moji kolegové z dalších lokalit Lounsko, Ašsko a Sokolovsko, kde taky působíme, trávíme hodně času tím, že místo poznáváme. Koneckonců podmínkou projektu je, že komunitní koordinátor v lokalitě žije. Přestože jsem se tu narodila, v některých vesničkách jsem nikdy nebyla. Všechny jsem je poctivě objela a zjišťovala i od místních lidí, jak se v nich žije. Můj dojem z nich se dá shrnout do věty „nějaké nedostatky tu jsou, ale máme to tu rádi.“ 

Jaké myslíte, že jsou tu problémy a co si zde lidé naopak chválí? 

Určitě nejčastěji vysloveným pozitivem je blízkost přírody a volné krajiny. Většina lidí je také spokojena se šíří služeb a moc jim nevadí ani to, že za ní musí dojíždět. Horší je to u starších lidí v odlehlejších místech. Ti se často musí spoléhat třeba na souseda, který jim přiveze nákup. Lidé vnímají jako mínus, že v poslední době zmizely hospůdky a obchody. U některých vesnic je problém i to, že Podbořany, tedy obec s rozšířenou působností je hůř dopravně dostupná. Někteří zmiňují malý výběr v pracovních nabídkách. 

A co další stránky života? 

Bohužel také mizí společenské prostory. Dříve sály, obecní budovy se rozprodaly a teď není, kde by se scházeli rodiny s dětmi nebo senioři. Překvapivě hodně lidí vnímá estetickou kvalitu veřejných prostranství. Je to asi tím, že baráky už většinou opravené máme, tak ještě, aby to bylo pěkné, když z toho svého doupátka vylezeme. To je potěšující. 

Říkala jste, že tu pomáháte lidem s nápady. Jaké problémy tady nejčastěji řeší? 

Nejvíc lidi pálí vzhled návsí, náměstí a chybějící polní cesty. Například v Soběchlebech a Stebně řešíme revitalizaci veřejných prostranství. Naše architektka připravila případové studie, které by měly sloužit jako základ budoucí rekonstrukce. Polňačky a chybějící propojky je další velké téma. Chystáme 17. března první velké setkání neziskovek a aktivních lidí, kde bychom si s pomocí našeho botanika Alberta Šturmy mohli říct, jak situaci zlepšit. Cesty jsou velmi důležité nejen pro pěší, ale i pro zadržování vody v krajině, doufám, že na to by mohli místní zemědělci slyšet. 

Setkání neziskovek a aktivních lidí? Chystáte ho nějak pravidelně? 

Ano. Tenhle nápad přišel od spolku Naše Krásnodvorsko a zkoušíme ho společně „postavit“ na nohy. Máme vizi dělat setkání přibližně dvakrát do roka a bylo by pro všechny aktivní lidi a spolky na Podbořansku. Takové setkávání je důležité pro výměnu informací, ale i pro vzájemnou podporu a motivaci. Dobrovolnictví je totiž někdy vyčerpávající zábava. 

Co dalšího konkrétního v rámci projektu Místa zblízka připravujete? 

Hodně času strávím tím, že takzvaně síťuji. To znamená, že propojuji lidi navzájem, aby si mohli pomoci. Takhle jsem například zprostředkovala dětem z Kevina, aby začaly oživovat hlubanskou kapličku. Dovedla jsem „keviňáky“ na faru k otci Alexandrovi a navzájem je představila. Kontaktovala jsem také spolek Pro kostely, který vlastní mimo jiné kostel v Buškovicích, a zkusila ho propojit s Buškovickými. Naše vize je, aby byl kostel čas od času otevřen a třeba ho časem nabídnout jako galerii nebo koncertní sál. Uvidíme, jestli se to podaří. Pak je tu projekt Doupovské zahrady, který dělá Okrašlovací spolek Budíček s naším botanikem Albertem Šturmou a “místňákem” Danem Kouteckým. Těšíme se, že za dvě tři sezony budou na nepoužívaném hřbitově růst kytičky z těch nejhezčích luk Poddoupovska. Obecně ale v našem projektu platí, že aktivity nevyvíjíme sami, pouze dodáváme „know-how“ zdejším akčním lidem. 

Myslíte, že se Podbořansko má čím chlubit? 

Doufám že ano, i když mým cílem je spíš pomoci zatraktivnit region pro místní. Velké turistické atraktory tady kromě zámku Krásný Dvůr a kostela sv. Jakuba ve Vroutku nejsou. Ještě bych k tomu přidala nově objevené fresky v kostele svatého Mikuláše v Nepomyšli a jedinečné Muzeum vitráží v Libyni. Chybějící „turistické trháky“ by měly nahradit zajímavá pojetí třeba ne tolik historicky významných objektů, které by zkrátka přitáhly rodiny a milovníky výletů. Takových dobrých příkladů je v České republice hodně, určitě je kde brát inspiraci. A pak je tady zmíněná krásná příroda. I z toho důvodu chystáme exkurze, které by tyhle potenciály, jak přírodní, tak historické, přiblížily. 

O jaké exkurze by se jednalo? 

Například 14. dubna chystáme komentovanou procházku po objektech kaolinové těžby, 23. června zajímavý výlet z Nepomyšle do Podbořanského Rohozce přes trosky hradu Křečov, židovský hřbitov, louky až k významnému dubu v obci. A na Noc kostelů 25. května plánujeme komentované otevření kostela v Nepomyšli. Na exkurzích se bude podílet i náš týmový kolega archeolog Vojta Peksa. Na podzim bychom chtěli odhalit technické památky, ale to upřesním později. 

Podbořansko stejně jako zbytek bývalých Sudet je známé komplikovanou historií a absencí tradic. Reflektuje to nějak projekt Místa zblízka? 

Rádi bychom posílili identifikaci s něčím, co je nám tady blízké, proto chceme pomoci s posílením tématu Volyňských Čechů. Uvidíme, jestli se nám to povede. Už teď víme, že nás v tomto roce čekají dvě zajímavé přednášky Dagmar Martínkové, předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. V každém případě jsme otevřeni vašim nápadům a potřebám. Jedinou podmínkou je, že si za nimi budete stát a budete je chtít realizovat, i když je to třeba běh na dlouhou trať. 

Děkuji za rozhovor. Alla Želinská 

Projekt Místa zblízka realizuje Fond dalšího vzdělávání, státní příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí. Je financován z ESF prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost.

Více informací na www.mistazblizka.cz, www.facebook.com/MistaZblizka