Škola v Kounově se změnila na vojenský lazaret

Nic více, pouze jako památka na tuto dobu zde byla vlepena bianco propustka pro občany Kounova. Kounov byl již tehdy v „Říši“-tedy Německu a propustka byla do sousedního Protektorátu/tedy hlavně do Mutějovic/.Na doporučení paní starostky jsme i s ní navštívili pamětnici a starousedličku paní Librovou. Přestože je jí  již 85 let, je ještě velmi vitální a všechno si pamatuje. Velmi ochotně nám na  naše  dotazy odpověděla. Tehdy jí bylo na konci války 18 let. Ve škole, kde byla školnicí, se v letech 1944 až 1945 usadil opravdu lazaret pro zraněné maďarské  vojáky, z nichž mnozí tam také zemřeli. Snad jen ona již ví, kde byli pohřbíváni  - viděla to. Bylo to na místě bývalé chmelničky. Také nám řekla, že Maďaři měli rezavě hnědé uniformy, což hovoří jasně pro armádu, nikoliv pro maďarské jednotky  SS. Paní Librová vzpomíná, že v roce 1945 seděla před školou mladá dívka, kost a kůže, s ranečkem. Byla dohola ostříhaná. Později se paní Librová dozvěděla, že to byla nějaká Polka, propuštěná z lágru. Maďaři jí poskytli první pomoc a vůbec se o ni dále postarali. Později přišli do Kounova Rusové a RG, ale to už většina Maďarů byla pryč. Zbylí byli vyslýcháni ve sklepě školy. Co se s nimi stalo pak, paní Librová neví. Další zajímavost, kterou nám řekla, se týká přičlenění  Kounova/Kaunau/   Říši. Málokdo asi dnes ví, že Kounov měl zůstat v Protektorátu. Ale jistý  místní  lékař – Němec, se rozjel do Žatce a vyjednal u svých stranických a  vojenských  známých, že mapa se předělala a Kounov byl zakreslen za hranice Protektorátu.  Do hospody a za známými chodili kounovští včetně paní Librové právě na tu propustku do Mutějovic v Protektorátu Čechy a Morava. Tam, kde je lávka v Mutějovicích, byla malá celnice a hranice. A ještě jednu zajímavost jsme se dozvěděli. V Kounově a jeho okolí pracovali mimo jiné i sovětští zajatci a dokonce zajatí britští letci z RAF. Jistě by toto další pátrání zajímalo Rendu  Černého, vedoucího Skupiny historie policejního a vojenského letectva při našem Muzejním spolku. Jak je vidět, rozhovory s pamětníky se vyplatí. Škoda, že původních starousedlíků, kteří tyto časy pamatují, je již tak málo, Jsou  doslova  živou kronikou událostí, které nás stále velice zajímají. Jindřich Lipecký