Exotika v české zahradě – manželé Marcela a Ondřej Gurovi z Dobříčan u Žatce pěstují banány, fíky, mandle, melouny a další

V Dobříčanech u Žatce se ukrývá zahrada, ve které si připadáte, jako v jiném světe. Patří manželům Marcele a Ondřejovi Gurovým, kteří se o ni starají během celého roku prakticky ve dne v noci. Není se proto čemu divit, že za svou snahu v oblasti pěstitelství získali již řadu ocenění. Pravidelně se o nich dočtete v celonárodních magazínech a několikrát u nich byla natáčet i televize. Co vše na své zahradě pěstují, jak se nyní vypořádávali s úporným suchem a jak se staví k takzvanému bio pěstování? To vše jsme pro vás zjišťovali během procházky zahradou, na které skutečně bylo co objevovat.

• Vaše zahrada je notoricky známá exotickými plodinami. Jak velkou výměru má?

Ondřej: Asi 25 arů.

• Má exotické ovoce, které zde pěstujete, nějaké speciální požadavky?

Marcela: Potřebuje hlavně slunce a teplo.

Ondřej: Chce to přihnojovat a na zimu chránit. Sice jsou teď palmy a fíky v zemi, ale pokud se v zimě vždy schovají, tak pak na jaře mnohem víc plodí. Venku přes zimu zůstává ani ne třetina rostlin. Ostatní se přesouvá do zimní zahrady, kde se topí na 10-12°C.

• A co máte v zimní zahradě nyní přes jaro - léto?

Marcela: Tam je lufa.

Ondřej: Těch luf je spousta odrůd. Ty, co máme my, tak to jsou cylindrica a aegyptiaca. Říká se, že lufu znali již faraonové.

Marcela: Už Kleopatra ji používala jako žínku. Když se namočí, tak změkne, ale stejně pak ještě má masážní účinky. Oloupe se slupka a vevnitř má tři komory, ve kterých jsou semínka a ty se musí vymnout.

• Něco podobného jsem si také kupovala v drogerii…

Marcela: Přesně tak! Oni prodávají takové válečky, ale jsou bílé.

Ondřej: Když se lufa nakrájí na menší kousky, tak jde používat i na nádobí jako drátěnka.

Unikátní papriky, rajčata a další

• Pěstujete i nějaké speciální druhy zeleniny? Slyšela jsem, že se u vás daří chilli papričkám.

Ondřej: Papriky jsou moje obzvlášť oblíbená zelenina. Sháním vždy odrůdy, které vynikají a jsou málo známé.

Marcela: Ondřej miluje rarity.

Ondřej: Loni se nám podařilo vypěstovat papriku Leanta, která vážila 86 dekagramů. Jinak máme papriky všech druhů a velikostí. Každý rok také jezdíme na výstavy. Vždy automaticky do Litoměřic a pak také do Znojma, kde jsme třikrát vyhráli cenu za produkt roku. Máme i citronová rajčata.

Marcela: Ty vypadají úplně přesně jako citron! Měli jsme i rajče, na kterém vyrůstali kolem dokola další rajčátka.

Ondřej: Asi před třemi lety jsme dostali od jedné firmy na vyzkoušení novou odrůdu rajčat Orfea. Pak jsme pro tu firmu vzali do Litoměřic ukázat, jak rajčata narostla. Na jednom vijanu jsme měli padesát rajčat.

Marcela: Oni měli u stánku pověšen hrozen asi patnácti rajčat a mysleli si, kdo ví, co nemají. Já k nim tehdy přišla a říkala jsem, že jim jdeme reklamovat Orfeu. Oni ztuhli a ptali se, co se nám stalo. A já jim ukázala náš vijan a říkala jsem, že inzerují, že bude mít kolem dvaceti rajčat a my jich tu máme padesát. To byste koukala, jak se rozzářili! (smích)

Ondřej: Ten jejich hrozen sundali ze zdi, hodili ho do koše a pověsili si tam ten náš. (smích)

• Nachází se na vaší zahradě i některé další unikáty?

Marcela: Například rajčenka – Tamarillo. Pak máme také fíky a pawpaw neboli Asimina triloba. Také se tomu říká ,,banán severu“.

Ondřej: Jsou tady i banánovníky.

Marcela: Třeba Musa Basjoo. To jsou banánovníky, které skutečně vydrží. Ty už máme devátým rokem v zemi. Pak i červený banánovník, ten se jmenuje Ensete ventricosum ,,Maurelii“. Jinak máme dvanáct druhů palem, cykasy a yuccy. Pěstujeme taky malino-jahody, kustovnici čínskou, ženšen, ginkgo bilobu…

Ondřej: Letos máme poprvé i kotvičník. To je hrozně choulostivá rostlina. Já ji zasel, ona vzešla a pak bylo najednou po ní. Říkal jsem si, co s tím… Tak jsem vydesinfikoval půdu, nechal chvilku stát a zase vydesinfikoval a pak jsem to vysázel.

Marcela: A ono snad vylezlo úplně všechno. (smích)

Nevyzpytatelné počasí

• V posledních dnech bylo obrovské sucho. Prospívá nebo naopak neprospívá vámi pěstovaným plodinám?

Ondřej: Neprospívá. Například u paprik, když je přes 30°C teplo, tak opadávají květy. Ve fóliovníku je pak přes 40°C a to je špatné.

Marcela: Zároveň nelétá žádný hmyz, aby opylovával.

Ondřej: Hodně dělá teplota, ale naštěstí máme svoji studnu.

Marcela: Přes celou zahradu máme udělaný rozvod vody.

Marcela: Vodu na zalévání beru z jezírka, které je napouštěno ze studny, protože papriky nesnesou zalévat studenou vodou. Musí se používat odražená voda.

Marcela: To by byl pro ně šok.

Ondřej: Taky pro okurky. Ty, když zalijete studenou vodou, tak do rána pustí listy dolu na zem a můžete sázet znovu.

• Co s úrodou? Jaký máte odbyt? Lze u vás plodiny zakoupit? 

Marcela: Jezdí sem maminky ze Žatce.

Ondřej: My zas takové množství nemáme. Na to, co vypěstujeme, nemáme s odbytem vůbec žádný problém.

Marcela: Naopak toho máme moc málo. (smích)

Ondřej: To je pravda. (smích) Ale nemáme v úmyslu zahradu rozšiřovat. (smích)

• Takže jde potom spíš o zpracovávání…

Ondřej: Z plodin pak nakládáme prakticky všechno, co se dá. (smích)

Marcela: Nakládám i plaňky od plotu. (smích) Já dělám opravdu vše – marmelády, džemy, šťávy, pak také zavařuji a suším.

Ondřej: Když je hodně cuket, tak se nakrájí, namáčí do sirupu a pak suší. Je to jako kandované ovoce. Ani nepoznáte rozdíl. Když někdo ochutná, tak hádá, ale nikdo by neřekl, že je to cuketa. (Ochutnala jsem a mohu jen potvrdit).

Marcela: Na Vánoce to pak používám do marokánek. Dělala jsem malinový, jahodový, citronový, broskvový i meruňkový cukety. Zkrátka všechny šťávy, co kdysi vyráběla žatecká Fruta.

• Máte nějakou speciální sušičku ovoce?

Marcela: Máme novozélandskou sušičku ovoce a ta má patnáct plat. Sušíme taky rajčata, která dáváme do olivového oleje.

Ondřej: Hlavně rajčata, která nemají tolik šťávy. Třeba oválné San Marzano, ty jsou sušší.

• Všude, hlavně na internetu, je spousta rad. Necháváte se také od někoho inspirovat?

Ondřej: Ale určitě. Já mám spoustu známých zahrádkářů. Nám sem i zahrádkáři jezdí. Vloni z Karlovic třeba přijel celý autobus zahrádkářů. Pak také další autobus z Prahy. Letos na jaře už tu byli zahrádkáři z Plzně pro melouny, protože já je roubuji. A taky okurky a rajčata. Na jedné rostlině jsem měl i pět druhů rajčat.

Palmy, cykasy a yuccy

• Paní Gurová, vaší doménou jsou zejména rostliny. Na jaké z nich jste obzvlášť pyšná?

Marcela: Na palmy, cykasy a yuccy. Do toho jsem se zbláznila. Hlavně do palem. Moje nejoblíbenější je Butia eriospatha. Ta je nádherná. Ony jsou ale všechny krásné a každá má něco do sebe. Mám i palmu natrvalo zasazenou v zemi. To je Trachycarpus fortunei. Ta každoročně kvete a letos mi z Prahy poslali samčí pyl, kterým jsme palmu opylovávali, tak uvidíme, jestli bude plodit.

Ondřej: Vypadá to, že už tam něco roste. Koukal jsem na to lupou a taky na zem, jestli něco nepadá. (smích)

Marcela: Myslíš? Mně pořád připadá, že je to stejný a dívám se každý den.

• U které exotické rostliny to celé začalo?

Marcela: Líbil se mi banánovník, tak jsem si ho objednala a už jsou devátým rokem v zemi. Letos jsem si objednala další tři palmy a už mám zákaz. (smích) Já totiž vždycky něco objevím a řeknu si, že to musím mít.

• Kam to všechno budete dávat?

Marcela: Nebojte se, já si ještě místo najdu. (smích)

Ondřej: Menší rostliny dáváme k bazénu. Ale u těch větších mám obavy, že už se sem nevejdou.

Marcela: Teď, jak se říká, že se sem blíží africké podnebí, tak ty palmy zkrátka vydrží a rostou. Mají chuť k životu a je to nádhera. A těch lupenů!

Ondřej: Letos obzvlášť. Teplo je už prakticky od dubna.

Ocenění a zájem médií

• Za vaši práci jste získali již řadu ocenění…

Ondřej: Za velkou cibuli jsme v Litoměřicích vyhráli zahradní traktor.

Marcela: Ta měla 1,85 kg. Pak jsme vyhráli za meloun, který měl 18 kg. Taky za řepu, za papriky, mrkve,… Snad za všechnu zeleninu, co zde pěstujeme, jsme získali nějaké ocenění.

Ondřej: Vždycky za něco, co je nějak extra veliké.

Marcela: Vyhráli jsme zahradní nábytek, sekačku, motorovou pilu, knihy,…

• Kromě našich novin se o vás zajímala i jiná periodika. Která?

Ondřej: Receptář a Zahrádkář. S těmi lidmi už se za ta léta známe.

Marcela: Pak taky Blesk a Aha!. Třikrát už u nás byl natáčet i Láďa Hruška. Vařil zde marmeládu z chilli papriček, marmeládu z kiwi a pastu z wasabi. Letos chce přijet ještě na tu žínku lufu.

BIO nebo neBIO

• Jak se stavíte k takzvanému BIO pěstování?

Marcela: Já si z toho dělám srandu a říkám, že kdo pěstuje bio, tak ten stříká škůdce v noci, aby to nikdo neviděl. Bez postřiků se dnes totiž neobejdete. Jestli chcete pěstovat bio, tak vám to dřepčík sežere a nemáte nic. Stejně tak molice, mšice a tak dále.

Ondřej: Nesmí se to přehánět s těmi postřiky, ale když je škůdců moc, tak není zbytí.

Marcela: Je pravda, že máme koňský a kravský hnůj a taky hnůj ze slepičárny, takže hnojení razíme přírodní. Děláme i zelené hnojení.

• Odpočíváte alespoň v zimě mimo sezónu? (smích)

Marcela: Ne, nemůžeme. (smích) Dělá se sadba kytek na příští rok.

Ondřej: V lednu už se dokonce vysévají papriky.

Marcela: Akorát jednou jsme si v listopadu vyjeli na dovolenou. To nám tady ve skleníku rostliny zalili. Přes léto se ale neurveme nikam.

Rada na závěr

• Za ta léta praxe v pěstování máte určitě mnoho rad a víte nejlépe, čeho se vyvarovat. Jak si lze například v našich podmínkách vypěstovat několikakilogramový meloun?

Marcela: To už dnes pěstuje každý. Hlavně to musí být roubovaný meloun.

Ondřej: Speciálně u melounů vám ze semínka vyroste rostlinka, která plodí jeden nebo dva melouny, které jsou ještě k tomu malé. Když to ale naroubujete… Jeden rok jsem vytrhnul celou rostlinu a vyfotil jsem rozdíl mezi roubovanou a neroubovanou. Ta roubovaná má šestkrát až sedmkrát větší kořenový systém, takže ta utáhne klidně přes metrák melounů.

Děkuji za rozhovor. Přeji mnoho dalších úspěchů v pěstitelské činnosti a hlavně hodně zdraví. Hedvika Fajkusová