Glosa - Koňský handl II

V březnu jsem se na tomto místě podivoval krátké paměti tuzemských politiků, která jim umožňuje obdivuhodné názorové veletoče. „S Babišem do vlády nikdy,“ unisono křičely po loňských parlamentních volbách skoro všechny tradiční strany. Vynikala ČSSD, jíž nejbohatší Slovák s českým občanstvím ležel v žaludku už dlouho. A byl důvodem vrcholně trapných tanečků kolem demise/nedemise Sobotkovy vlády. Jak ale týdny a měsíce plynuly, z rozhodného NIKDY! se plíživě stalo MOŽNÁ: ČSSD na vládu kývne, dovolí–li jí ANO šéfovat financím nebo vnitru (proč ne třeba kultuře?!). O podrobnostech tohoto „koňského handlu“ se různě handrkovali a devět měsíců po volbách porodili neduživé děcko - menšinovou vládu –, které při životě drží přístroje, jež (asi jako vyřazené od kubánských soudruhů z Nemocnice Fidela Castra) obstarala KSČM… Osmadvacet let po revoluci o naší budoucnosti zase rozhoduje (z)vůle komunistů. A kabinet trestně stíhaného premiéra, soudem označeného za vědomého spolupracovníka StB. Jak povznášející!

Kdyby člověk nebyl tak dlouhodobě přivykán vší ubohosti a špíny v nejvyšších kruzích, slabším povahám by se mohlo udělat „šoufl“ od žaludku. Mimochodem — vytrénovanost žaludků je vlastností, kterou rozhodně nelze našim „státotvůrcům“ upřít. Aby spolu vytvořily vládu dva subjekty, které se nenávidí do morku kostí, to chce mít kůži, vedle níž se ta hroší jeví jako nejpečlivěji vyčiněná kozinka… Inu, když jde o prachy a moc, musí jít nějaké antipatie stranou. Že stranou jdou i zájmy oné bezvýznamné masy, nazývané „prostí občané“, se rozumí jaksi samo sebou; i když se všichni tváří, že právě o „voliče-občana“ jde všem v první řadě.

Jednou z mála sympatických postav nechutné frašky by mohl být třeba exministr Chovanec, který pro vládu odmítl hlasovat s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho svědomí. Jen kdyby sám nebyl natolik „profláklou“ figurou, že mu to těžko někdo uvěří. Velká část národa by nejspíš souhlasila, že podobné zbytečnosti, jako je svědomí, nikoho z vrcholných politiků netrápí.