Na působení ve Vroutku budu vzpomínat jen v tom nejlepším, říká odcházející trenér Libor Klíč

Libor Klíč se loučí se svým úspěšným angažmá ve fotbalovém klubu Vroutek. Strávil zde několik let jako hráč a kapitán mužstva a v roce 2015 převzal funkci trenéra A mužstva, které se potácelo na konci tabulky B třídy. Hned v první trenérské sezoně dosáhlo mužstvo na druhou příčku B třídy a v roce 2017 slavil postup týmu z prvního místa do 1.A třídy, což je největší historický úspěch vroutecké kopané. Hned v první sezoně v 1.A třídě udržel mužstvo v první polovině tabulky a jako nováček soutěže skončil Vroutek na šestém místě. Role trenéra Klíče a jeho obrovský podíl na posledních úspěších mužstva je nepopíratelný. V příští sezóně ho však už na lavičce A mužstva ani v dresu rezervy neuvidíme. Libor Klíč se bude plně věnovat trenérským povinnostem v Mostě. Ještě před svým odchodem poskytl rozhovor, ve kterém se vrací ke svým začátkům, k působení ve Vroutku i k dalšímu svému angažmá a cílům své trenérské kariéry.

Mohl byste seznámit čtenáře se svoji hráčskou a trenérskou kariérou?

Fotbal jsem začal hrát v pěti letech v tehdejším Slezanu Frýdek – Místek. Tam jsem působil až do odchodu na vojenskou základní službu v Žatci do VTJ Žatec a poté FK Krásný Dvůr. Po odchodu do civilu jsem se nevrátil na Moravu, ale zůstal jsem v Žatci a postupně prošel týmy jako FK Kadaň, FK Libočany, FK Slavoj Žatec, Masna Studená. Samostatnou kapitolou pak bylo pět krásných let v německém týmu Rot Weis Mehderitzsch, kde jsme spolu s dalšími čtyřmi českými hráči dokázali za pět let 4x postoupit. Mým posledním hráčským působištěm byl tým Sokola Velká Černoc, který se později přesunul do Vroutku. V té době jsem se již aktivně věnoval trenérské činnosti, když jsem začal trénovat svého staršího syna v AFK Žatec a poté mladšího syna v FK Blšany a ve Slavoji Žatec. Před pěti lety dostal nabídku trénovat ligové mužstvo žáků v tehdejším Baníku Most, kde působím dodnes u kategorie U17.

Jak jste vnímal svůj přechod z hráče FK Vroutek na trenérský post u tohoto mužstva?

Přechod na trenérskou židli se u mne vyvíjel tak nějak přirozeně. Prošel jsem většinu mládežnických kategorií a lákalo mě si to vyzkoušet i u dospělých. A ta možnost se naskytla právě ve Vroutku, kde jsem do-hrával svoji hráčskou kariéru. Na rozlučce se sezónou, ve které jsme se zachránili v posledním kole 1. B třídy, mě oslovilo vedení klubu, zda bych se nechtěl ujmout mužstva jako trenér. A já, i když jsem si nebyl jistý, jestli je dobré trénovat mužstvo, kde jste ještě před týdnem hrál, tu nabídku přijal.

Mužstvo FK Vroutek se vaším příchodem stalo konsolidovaným, silným týmem s výrazným herním stylem. Prozradíte svůj recept na to, jak podobného cíle dosáhnout?

Nejdůležitější bylo přesvědčit hráče o tom, že jedině týmový, organizovaný a náročný způsob hry nám může pomoct se zlepšit. Proto je třeba si občas sáhnout jak v tréninku, tak v utkáních až za hranu morálních vlastností. K mé velké radosti mi to ale nedalo ani velkou námahu. Hned od začátku začalo celé mužstvo velice dobře pracovat v tréninkovém cyklu. V utkáních jsme se prezentovali kvalitními výkony s dobrými výsledky. V tu chvíli začali kluci věřit tomu, že to, co jsme spolu začali, má smysl.

Strávil jste u mužstva tři sezóny. Co považujete během tohoto období za svůj největší úspěch a jaký moment byl za tu dobu pro vás nejsilnější?

Určitě největším úspěchem nejen pro mužstvo, ale pro celý klub byl historický postup do 1. A třídy. Obrovskou reklamou pro celý Vroutek byl televizní přímý přenos mistrovského utkání s Ervěnicemi. I přes prohru si myslím, že to byl pro většinu z nás nejsilnější fotbalový zážitek v životě.

Současně s trenérskými povinnostmi ve Vroutku jste zároveň trénoval i dorostenecký tým Mosteckého fotbalového klubu. Jak lze zvládnout takový objem úkolů, když při tom plníte ještě zodpovědnou pracovní profesi?

Bylo to velmi náročné po všech stránkách. Pro mě ale byla nejdůležitější zpětná vazba od hráčů jak ve Vroutku, tak v Mostě, to s jakým zaujetím hráči pracují a že je fotbal baví. To mi dodávalo energii a chuť do fotbalu.

Jak budete na svoje působení ve Vroutku vzpomínat? Co poradíte svému nástupci na postu hlavního trenéra?

Jen v tom nejlepším. I když jsem ze dne na den přešel ze hřiště na střídačku, fungovala mezi námi ta správná „chemie“, která je potřeba k tomu, aby mužstvo bylo úspěšné. Byl tam oboustranný respekt ve vztahu hráči – trenér, ale zároveň se nevytratilo kamarádství, které jsme mezi sebou už dříve měli. A radit svému nástupci si opravdu netroufám. Každý má svoji cestu a snaží se, aby byla úspěšná. Já mu můžu jen popřát, ať se mu to podaří.

Jak plánujete svoji trenérskou budoucnost? Máte nějaké osobní cíle a ambice?

Fotbal se snažím dělat naplno a je jedno, koho a kde trénuji. Vystudoval jsem A licenci a snažím se dál sebevzdělávat. Proto bych si rád v budoucnu, pokud se naskytne příležitost, vyzkoušel fotbal na co nejvyšší úrovni.

Ještě vás chci poprosit o vaše životní a fotbalově - trenérské krédo.

Životní krédo: ,,Chovej se k ostatním vždy tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě“. Fotbalové: ,,Hraješ vždy jen tak, jak trénuješ“.

Myslím, že životní i fotbalová filosofie trenéra Klíče plně odpovídá jeho lidským i trenérským vlastnostem. Ve Vroutku se zapsal do historie zlatým písmem a hráči, funkcionáři a samozřejmě i diváci na něj budou dlouho vzpomínat. Nezbývá než mu za jeho usilovnou a úspěšnou práci poděkovat a popřát mu další velké úspěchy jak v životě, tak v trenérské profesi. Těším se, že ho ještě uvidíme na lavičce některého mužstva z vrcholové kopané.

S trenérem hovořil Jaromír Hykl