„Plavání mi dává možnost něco dokázat a mít z toho radost“, říká Lenka Bešíková, desetinásobná mistryně ČR

Cesty osudu jsou asi opravdu nevyzpytatelné. Často i malé drobnosti nás nasměrují k velkým věcem. Zářným příkladem toho je i čtrnáctiletá žatecká plavkyně Lenka Bešíková, kterou rodiče do oddílu přihlásili už ve čtyřech letech hlavně proto, že bazén měla kousek od svého domova.

Od té doby ušla obrovský kus cesty. Desetkrát se stala národní šampionkou, naposledy letos v létě na trati sto metrů znakem, kde splnila i kritérium potřebné k pozvání do české juniorské reprezentace. A přestože tato sympatická, mladá slečna působí navenek velmi klidným a vyrovnaným dojmem, její doménou jsou především výbušné sprinterské tratě. Nic ale není zadarmo, a už vůbec ne sportovní úspěchy. Jak říká trenér žateckých plavců Jiří Karas, u Lenky jdou ruku v ruce s její pevnou vůlí, talentem a soustavnou tvrdou prací. Podílí se na nich i výborné rodinné zázemí a celá tréninková skupina. Myslím, že o Lence Bešíkové, kterou jsme vyzpovídali těsně před odjezdem na dovolenou, ještě hodně uslyšíme.

Na nedávném letním MČR v Českých Budějovicích jste patřila k velkým favoritkám. Nesvazovalo vás to očekávání?

Trochu trému jsem měla, ale už jí dokážu docela dobře zvládat. Před závodem se snažím myslet už jen na sebe, svůj výkon a nestresovat se.

Vybojovala jste tam celkem čtyři cenné kovy. Kromě zlata na stovce znakem, která z těch medailí je pro vás nejcennější?

Že budu první na stovce znakem, jsem ani moc nečekala, spíš na padesátce volným způsoben, kde jsem celou sezónu měla nejlepší časy. Nakonec to dopadlo obráceně, vybojovala jsem zlato na stovce znakem a stříbro na padesátce kraule. Měla jsem obrovskou radost, navíc jsem si tady ještě zaplavala i limit do juniorské reprezentace. Letos byla stovka znakem hodně vyrovnaná, vyhrát mohlo více holek, o to víc mě to těší. Hodně cenný je pro mě i bronz z dvoustovky znakem, protože jsem svým za-ložením spíš sprinterka a delší tratě mi tolik nejdou. Zaměřuji se tak hlavně na padesátku a stovku, která je vlastně v plavání také ještě sprint.

To ale není váš první titul Mistryně ČR?

Už desátý. Od deseti let mě nikdo neporazil na stovce znakem. Titul jsem získala i v kraulu a v polohovce.

Jak dlouho se věnujete plavání a kdo vás k němu přivedl?

Jako hodně malou mě začala učit plavat moje babička v bazénu na zahradě, ve čtyřech letech mě rodiče odvedli do plavecké školy a závodně plavu asi 8 let.

Jaké byly začátky v oddíle?

Úplné základy jsem měla od babičky. V oddíle jsem se postupně začala učit všechny plavecké styly, správnou techniku, starty z bloků a obrátky.

Kdy jste se začala zaměřovat především na znak?

Znak mi šel skoro hned, tak jsem se mu po domluvě s trenéry začala věnovat více, a teď je to moje hlavní disciplína.

Kraul máte tedy jen jako doplněk?

Ano, ale hodně mě baví a docela mi jde, zase ale nejvíc sprint. Určitě je lepší věnovat se více stylům. Kdyby vám to třeba přestalo jít v hlavní disciplíně, můžete se zaměřit na tu druhou.

Znak se plave na zádech. Jak se orientuje v bazénu?

Pět metrů od zdi máme na každé straně praporky, abychom věděli, kdy máme jít na obrátku, jinak se orientujeme podle stropu. Horší je to ve venkovních bazénech, třeba v Podolí. Tam když svítí sluníčko, tak znakař nic nevidí a dost často proto naráží do vedlejších drah.

Na stovce znakem vás tedy již čtyři roky nikdo neporazil. Kdo patří mezi vaše největší soupeřky?

Ve znaku je to Viki Mostková a ve znaku a polohovce moje velká kamarádka Kamča Javorková z Litvínova.

Máte nějaký plavecký vzor u nás nebo v cizině?

U nás je to určitě naše nejlepší znakařka Simona Baumrtová z Chomutova, v cizině poslední olympijská vítězka Katinka Hosszuová

Můžete popsat svůj běžný tréninkový den? Určitě je to hodně o disciplíně a drilu? Bylo třeba období, že vás museli rodiče do plavání nutit?

Už si to moc nepamatuji, ale chtěla jsem s plaváním jednu dobu skončit, rodiče mi to naštěstí nedovolili. Ráno vstávám v půl šesté, od šesti do sedmi mám trénink v bazénu, po něm jdu do školy a odpoledne od půl čtvrté mám další trénink v bazénu.

Jak často takhle trénujete?

V pondělí, středu a pátek ráno i odpoledne. V úterý a ve čtvrtek mám plavecké tréninky jen odpoledne a střídám je s posilovnou nebo cvičením v tělocvičně.

Kdo vás trénuje?

Po příchodu do oddílu to byla Jana Karasová, teď už delší dobu Jirka Karas. Máme i kondičního trenéra, tím je Marek Břečka a fyzioterapeutku Gábinu Strasserovou.

Jaký je pan Karas trenér?

Úplně nejlepší! Je strašně hodný, ale přitom dokáže hodně naučit.

Co pro vás znamená pozvánka do juniorské reprezentace?

Budu jezdit s reprezentací na soustředění a zúčastňovat se mezinárodních závodů.

Co děláte za školu? Daří se vám skloubit sport se studiem?

Studuji na žateckém gymnáziu, a zatím se to dát, známky mám dobré.

Jaký je váš sportovní sen?

Udržet se mezi nejlepšími a dostat se na mistrovství Evropy nebo světa. Nominace na olympiádu by také byla velkým splněným snem.

Kromě sportu máte čas i na jiné koníčky?

Moc volného času nemám. Občas jezdím na kole, také mě baví atletika, ve které reprezentuji naši školu, nebo se věnuji kamarádům.

Jak si užíváte prázdniny?

Po mistrovství v Budějovicích jsem ještě závodila v Podolí na MČR dospělých a dorostu, kde jsem sbírala hlavně další zkušenosti. Teď mám 14 dní volno, s rodiči jedeme na dovolenou, pak mě čeká nejprve soustředění s bývalou českou reprezentantkou Martinou Moravčíkovou v Plzni, kde se budeme zaměřovat hlavně na plaveckou techniku a poté jedu na oddílové soustředění do Děčína. Poslední týden v srpnu mě ještě čeká soustředění s SCM v Ústí nad Labem a poslední víkend prázdnin jedu na reprezentační soustředění.

Kdo je vaším největším fanouškem?

Mám docela velký rodinný fanklub, skoro celá rodina se mnou jezdí každý půl rok na MČR, ale nejvíce mě podporují moji rodiče, kteří se mnou jezdí pravidelně na závody a vozí mě na soustředění.

Váš bratr je známý žatecký fotbalista Petr Bešík. Dělali i rodiče nějaký sport?

Taťka hrál handbal a mamka národní házenou.

Vás kolektivní sport nikdy nelákal?

Táta mě chtěl dát na fotbal, ale maminka si prosadila plavání. Bazén byl prostě nejblíže k našemu domovu.

Co vás čeká v dohledné době?

Začne mi příprava na Zimní mistrovství ČR v Novém Jičíně, bude moje poslední v žákovské kategorii. Kromě znaku a kraulu tady budu plavat i polohový závod. Další rok už budu závodit mezi mladšími juniory.

Co vám plavání dává a naopak bere?

Plavání mi dává možnost něco dokázat a mít z toho radost. Celkově mě to naplňuje. Také jsem díky plavání poznala plno kamarádu po celé České republice. Bere mi můj volný čas, jsem často unavená, ale i přes to stojí za to a dělám to hrozně ráda.

Děkuji za rozhovor a přeji hladký přechod do starší kategorie.