Sedmikráska z. s. – historicky první mateřské centrum v Žatci slaví již 10 let od svého vzniku

Mateřské centrum Sedmikráska provozuje svoji činnost už od roku 2008. Od té doby se značně rozrostlo a vybudovalo si v Žatci své čestné postavení. Stalo se odpočinkovým a relaxačním místem pro rodiny s dětmi, dospělé i seniory. Ti sem přicházejí z blízkého okolí, ale dojíždějí i z okolních měst a vesnic. Organizace nesčetného množství kurzů a dalších aktivit dá však pořádně zabrat. Vedoucí pracovnice a iniciátorka Mateřského centra Sedmikráska Žatec Michaela Hradcová to pociťuje dennodenně. Když se pak ale ohlédne zpátky a vidí všechny ty děti, které zde vyrostly, naplňuje ji to neskutečným optimismem a silou pokračovat v tom, co má opravdu smysl. Vždyť děti jsou naše budoucnost, jak ona sama říká. Jaké byly začátky při založení mateřského centra Sedmikráska, s jakými úskalími se musela potýkat, a jak budou probíhat oslavy 10 let od založení? To vše jsme pro vás zjišťovali u Michaely Hradcové.

Čím jste chtěla být v dětství?

Já jsem chtěla být vždycky prodavačka v obchodě s oblečením. Celá dětství jsem si na ni hrála. (smích)

Co jste dělala před Sedmikráskou?

Tak různě. Žila jsem v Chomutově a podnikala.

Jak byste charakterizovala vaše centrum?

Jako místo, kde se setkávají všechny generace, kde je srdce, kde je radost, kde je spousta práce, a kde je nadšení pro život.

Co bylo tím impulsem založit neziskovou organizaci?

Přistěhování do Žatce, porod mého syna a sledování pořadu ,,Sama doma“, kde běžel program o mateřských centrech. A to byl ten impuls. Říkala jsem si, že v Žatci nic takového není, a tak to vzniklo.

Jak to začalo?

Tak dva měsíce jsem zjišťovala informace, co to vlastně obnáší. Neměla jsem totiž s neziskovým sektorem žádné zkušenosti. Pak jsem zjistila, že je nový komunitní plán, kde je poptávka po službě pro rodiny s dětmi, protože do té doby tu skutečně nebylo vůbec nic. Šla jsem za zastupiteli města. Proběhlo pár jednání, kdy město vypomohlo s hledáním vhodného prostoru a během dvou měsíců jsme otevírali historicky první mateřské centrum v Žatci.

Jaké překážky jste musela v začátcích překonávat?

Překážky jsou vždycky. Ze začátku byly největší finanční překážky, ale naštěstí jsem měla a mám dodnes obrovské zázemí v rodině, takže jsem si mohla dovolit dělat pár let na dobrovolnické bázi. Myslím si, že žádné jiné zásadní překážky nebyly. Takové to papírování je vždycky a patří to k tomu.  Bylo ale i období, kdy jsem toho měla strašně moc, byla jsem nemocná a bála jsem se, že to nedám.  

Jak vás napadlo pojmenovat centrum zrovna Sedmikráska?

Byl to spontánní nápad, ale ujal se moc hezky. V podstatě mi nic jiného nezbylo. (smích)

Co je cílem vašeho spolku?

Původně to bylo poskytnout rodinám s dětmi, a to nejen ze Žatce, nějaký azyl – místo setkávání. Proto jsem byla také nadšená z toho, že můžeme být na hlavním náměstí. Dnes už je to široká nabídka služeb a multigenerační místo, kde se nejen odpočívá a relaxuje, ale také se tu učí, pomáhá, probíhají zde nejrůznější volnočasové aktivity a kulturní akce.  

Proč jsou mateřská centra pro maminky a děti důležitá? V čem tkví výhody?

Je to určitá prevence. Když je maminka s dítětem sama doma, tak mohou vznikat například rodinné problémy. Když přijdou k nám, tak zde mohou veškeré starosti ventilovat a sdílet je s ostatními. Pak se totiž ukáže, že v tom není daná žena sama. Maminky se mohou také podílet na chodu mateřského centra, takže nevyjdou ani z pracovního procesu. Jsme otevření jejich realizaci.  

Sedmikráska ale není jen mateřské centrum, co dalšího nabízí?

Máme tři dětské skupiny – dvě v Žatci a jednu v Chomutově. Nabízíme péči o děti od jednoho roku do šesti let. Máme Baby klub, Školičku Na Náměstí a v Chomutově Dětský klub Jitřenka.  V Žatci máme dvě skupiny, protože poptávka byla veliká a děti nám zůstávaly v Sedmikrásce. Baby klub je spíše pro ty menší  a na náměstí jsou větší děti, až do  předškolního věku. Jsme registrovaná Dětská skupina. Kapacita na jednu skupinu je patnáct dětí, takže je to takové menší a individuální, na což klademe především důraz. Předškolní děti od nás nemusejí odcházet do školek, ale mají individuální plán a jsou dvakrát za rok přezkoušeny. Naše stěžejní školka je Alergo, se kterou jsme pro tento případ navázali kontakt.  

Kolik maminek a dětí se u vás vystřídá?

Za týden, za rok nebo za deset let? (smích) Určitě je to více než tisíc rodičů za rok. Loňský rok to bylo víc jak 1 600 návštěvníků.

Pro širokou veřejnost pořádáte nejrůznější aktivity. Jaké?

Aktivit je celá řada. Začínáme těhulkami a končíme seniory. Máme cvičení pro těhotné a předporodní kurzy. Také aktivity pro rodiče s dětmi od třech měsíců do šesti let. Jsou to sportovní, výtvarné a volnočasové aktivity. Běží jazykové kurzy, cvičení pro seniory a Funny club v domovech s pečovatelskou službou. Rovněž aktivity pro maminky, ať jsou to tvořivé večery nebo vzdělávací semináře. Celé léto probíhají příměstské tábory pro děti. Také spinkání v Sedmikrásce. Aktivit je opravdu velké množství. Pořádáme také kulturní akce a pohádkové lesy. Za ten rok je to přes osm desítek akcí. Konají se v našem centru i venku. Některé přednášky se konají i v prostorách školek.

Co se chystá v nejbližší době? Jak budou například probíhat oslavy deseti let od založení Sedmikrásky?

Všichni nyní žijeme a těšíme se na datum 14. září, kdy proběhne velká oslava výročí deseti let od založení Sedmikrásky. Bude se konat v jídelně chmelařství u pana Blaila. Od 16 hodin bude probíhat program nejen pro děti, ale také pro dospělé. Bude zde velký raut a pohoštění. Pozvání přijali někteří zástupci města, ale také Rut Kolínská, která je zakladatelkou mateřských center v České republice. Přijedou i kolegyně z ostatních měst.  Akce bude i pro širokou veřejnost a jako vstupné bude fotka ze Sedmikrásky. Na ty bude připravená výstavní plocha.  

Jak sháníte finanční prostředky?

Převážně čerpáme z dotací. Celých deset let nás aktivně podporuje Město Žatec. Také z dotací Ústeckého kraje, Ministerstva práce a sociálních věcí a nově na naše školičky také z fondů Evropské unie.

Máme pár sponzorů a dnes i nějaké ty vlastní zdroje.

Přispívají na chod centra samotné maminky?

Přispívají symbolicky a také svou ochotou pomoci.

Je to vaše vysněná práce? Děláte nyní to, co vás baví?

Nedávno jsem dostala otázku, jestli bych do toho šla znovu a musela jsem se zamyslet. První, co mě napadlo, bylo ne, protože jsou zatím tisíce a tisíce hodin dřiny. Všechno vydupat z ničeho a obhajovat, že jste potřební. Stálo obrovské úsilí najít si místo, které máme dnes. Pracujete v podstatě nonstop. Někdy si říkám, že už mi dojdou síly, ale zatím drží. (smích)  

Když se na to zpětně podívám, tak vidím, že jsem na úkor Sedmikrásky hodně šidila svou rodinu. Ale je to láska, moje dítě. A dneska je to moje vysněná práce.

Kdo vám vypomáhá? Kolik má Sedmikráska zaměstnanců?

Je nás zde dvanáct na hlavní pracovní poměr a asi sedmnáct lektorů na dohody. Každý rok to narůstá, ale já už jsem si dala pro letošek stopku. Dostala jsem totiž výzvy k rozšiřování, ale pro mě je teď důležité vše udržet. Podle mě je to důležitější, než se pořád rozrůstat a pak nic nezvládat. Spíše nabízet kvalitnější služby zde, než se rozšiřovat do jiných měst.

Co Vám pomáhá, když přijdou těžší dny?

Vždycky mi pomůže moje rodina nebo sluníčko. Také mi pomáhá, když se ohlédnu zpátky a vidím ty děti, které nám zde vyrostly. Když jdu po ulici a křičí na mě: ,,Ahoj, teto Míšo!“. To pomáhá.

Co je potřeba k tomu, aby člověk začal uskutečňovat své sny?

Odvaha a také nějaké to zázemí. Co si budeme povídat, peníze jsou potřeba k životu, a když se začíná v neziskovém sektoru, tak o to více. Mít kolem sebe lidi, kterým věříte a hlavně se nebát do toho skočit. Buď to vyjde, nebo ne.  

Vám tedy nejvíce pomohla rodina?

Hlavně rodina a ti nejbližší, kteří byli okolo mě a řekli, že do toho jdou se mnou, protože se jim nápad líbí.  Já jsem v Žatci totiž nikoho neznala. Rut Kolinská právě říká, že mateřská centra zakládají ,,náplavy“.  

Já jsem totiž díky Sedmikrásce získala spoustu přátel, které bych tu možná ani nepoznala. Splnila tak cíl, který ve svých počátcích měla.

Kde se vidíte za deset let?

Nikdo nevíme, co bude za rok, natož za deset let, ale často si tuto otázku kladu. Přála bych si, když nebudu už v Sedmikrásce já, a to z jakéhokoli důvodu, tak aby zde byl někdo, kdo ji bude držet dál. Třeba ji převezme má dcera, třeba někdo jiný. Děti budou pořád a Sedmikráska může fungovat věčně. Nikdy ale nevíte. Teď se zrovna neziskový sektor řeší ve vládě. 

Já si ale myslím, že neziskový sektor je hrozně důležitý, protože přístup k lidem je v něm úplně jiný…

Já si myslím, že neziskový sektor doplňuje služby, které nestíhá sektor státní. Je to hodně práce za minimální plat a proto máte jistotu, že to lidé dělají hlavně srdcem. Tento sektor má k lidem mnohem blíže. My jsme rádi, když k nám rodiny přicházejí a ony to z nás cítí. Protože nebýt těchto lidí, nebyla by Sedmikráska.