Jak se mohou společenství vlastníků jednotek bránit před spekulanty?

Rozhovor s Vlastou Štochlovou, předsedkyní Společenství vlastníků jednotek v jirkovské ulici Na Borku.

Jaká je momentálně situace se spekulanty v Jirkově?

„Třetinu bytů tu vlastní investoři. Ne každý je problémový. Tam, kam se dostanou spekulanti a neplatí není možnost dům zachránit. Třeba v domě v ulici K. H. Máchy se úplné uzavření oddálilo o necelého půl roku. Mají tam skoro půl milionu dluh na teple. Město se snažilo byty odkoupit, ale spekulanti si brali různé balíčky od bank a v něm měli úvěry třeba na tři nebo pět bytů v různých lokalitách za cenu třeba 200 nebo 300 tisíc korun. Za tuhle cenu už tam byt nikdo nekoupí a banka samozřejmě ty peníze chce. I kdyby za tuhle sumu někdo byty vykoupil, musí se k tomu ještě připočítat dluh na teple a vodě, požádat o nové připojení, dále jsou tam ještě exekuce. Je to neřešitelný problém. Samozřejmě by spekulant mohl prodat celý balíček, na který si vzal úvěr, to znamená i s byty v jiných lokalitách, kde ještě problém není, ale tam mu to ještě sype, takže je neprodá. Pak je tu další problém. Pokud se někomu ve vybydlených domech něco stane, půjde to za vlastníky, tedy i těmi, kteří slušně platili. Další problém samozřejmě nastává tam, kde mají spekulanti nadpoloviční většinu bytů v domě. V tu chvíli tam není možné schválit ani triviální záležitosti.“

Jak vlastně k situaci došlo?

„Začalo to privatizací městského bytového fondu. Byla sice plomba na katastrech, a pokud tedy tehdy chtěli vlastníci byt prodat před uplynutím této doby, museli ho v první řadě nabídnout městu zpět. Později třeba původní majitelé zemřeli a rodina byty prodala. Pak se začala situace zhoršovat. Starousedlíci, často senioři, kteří do bytů vložili celoživotní úspory, protože zde prožili mládí a vychovali děti, pak plakali. Jejich byt se stal neprodejným, peníze na nový neměli a nevěděli, kam jít. Když letos dva domy o čtyřech vchodech postupně odpojili od energií a vody, město některým pomohlo městskými byty nebo místem v Domově důchodců. Legislativa bohužel tomuto problému nahrává. Bytové družstvo má možnost do určité míry ovlivnit, kdo bude v domě bydlet tím, že dává souhlas. Je to jiný legislativní princip. U SVJ šanci nemáte. Třeba v Krušnohorské si lidé kupovali cca za 350-400 tisíc. Za tři roky byly byty prodejné maximálně za 100 tisíc. Díky spekulantovi Královi. Teď se tu trochu vzpamatovali.“

Kupují spekulanti jen ve vyloučených lokalitách? Co ty slušné?

„Máme indicie, že se nyní snaží dostat i do slušných lokalit, kde problémy ještě nejsou a to téměř za jakoukoliv cenu. Problém se tedy nezastavuje, naopak se šíří dál.“

Jak to probíhá? A lze tomu zabránit?

Investoři nebo jimi najatí lidé přímo oslovují předsedy SVJ, případně hází do schránek lístečky „koupím byt v této lokalitě za jakoukoliv cenu i zadlužený“. Předsedy SVJ si jednoduše najdou na obchodním rejstříku. Když mě kontaktovali, jestli nemáme volné byty nebo o nějakých nevíme, tak jim nevadí prakticky nic, ani to v jakém stavu byt je, prakticky na vás tlačí, nabízejí provize a podobně. Jenže každý majitel, když se chce odstěhovat, tak je rád, že dostane co nejvíce. Ale spekulanti cíleně kupují byty i ve slušných vchodech a cíleně tam stěhují tu nejhorší lůzu, sníží tím cenu bytů a ty pak opět vykupují.

Navíc se zde začal rozmáhat i další druh obchodu. V naprosto vybydlených lokalitách vám nabízí zřízení trvalého bydliště nebo místo podnikání firmy. Byznys za cca stovku měsíčně, kdy si díky tomu člověk sáhne na dávky nebo může podvádět.

Co mohou lidé v zadlužených domech dělat?

Co se osvědčilo, protože soudy jsou zdlouhavé, je rozhodčí doložka přímo ve stanovách. Pozor, rozhodce musí být konkrétní osoba. A pak musí být výbor absolutně důsledný. Vždy se lépe vymáhají dva nebo tři dlužné nájmy, než statisícové částky. Pokud na to výbor nemá čas, měl by si najít správce, aby to dělal za ně. V některých domech například v Ervěnicích, kde byly předsedy SVJ důchodci, kteří tam bydleli, jsme se bohužel setkali i s tím že jim bylo vyhrožováno hrubým násilím. I toho jsou spekulanti schopni. Výbor se pak bohužel nechá zastrašit. Ten, kdo chce prodat byt, by pak měl pokládat co nejvíce otázek typu, jestli tam chce dotyčný bydlet a podobně.

Další možností je využít novely zákona o hmotné nouzi. Pokud nájemník dluží, byť málo a zároveň pobírá dávku na bydlení, může předseda SVJ prostřednictvím úřadu práce požádat o takzvaný institut zvláštního příjemce. To znamená, že dávka na bydlení půjde přímo na účet SVJ. Nepokryje sice veškeré náklady, ale dluh se nebude výrazně prohlubovat. Je ovšem nutné úřadu dluh vyčíslit a doložit, že dotyčný neplatí.

Zákon nepomůže se stávajícím dluhy, ale brání tomu, aby narůstaly další. Pokud by se zohlednilo opatření, které jsme tehdy společně s místostarostkou Danou Jurštakovou a dalšími navrhovali, aby MPSV vydalo vyhlášku, že by žadatel o dávku na bydlení doložil, že má zaplaceno nejen majiteli, ale i SVJ, bylo by to řešení s minimální administrativní zátěží. Musíme na tom ještě znovu zapracovat. Chtěli bychom docílit další legislativní změny ve spolupráci s dalšími městy.

Od ledna je rovněž v platnosti zákon, my mu říkáme exekuční, kdy se nám podařilo na svou stranu získat skupinu senátorů, kteří měli pochopení. Když se nyní SVJ přihlásí k nějaké exekuci nebo dražbě, tak má ze zákona zaručeno minimální plnění alespoň 10 procent. Před pohledávkami SVJ jsou upřednostňovány jen pohledávky státu, ovšem banky jsou až za pohledávkami SVJ. Mnohdy se totiž stalo, že se čekalo 5 let na soud, SVJ zaplatilo horentní sumy za právníky a nedostalo nic, ani oprávněné soudní náklady. Teď získá alespoň těch 10 procent z dluhu.

SVJ si rovněž mohou byty samy vykupovat, aby si pohlídala, kdo bude v domě bydlet. To je asi nejrozumnější způsob ochrany, pokud na to to SVJ má prostředky.

Mohou se na Vás výbory SVJ obrátit?

„Ano, ráda se s nimi sejdu ve svém voném čase a zdarma. Pokusím se jim všechno vysvětlit, předat zkušenosti, prostě pomoci, jak to půjde. Domluvit se se mnou mohou na e-mailu na.borku@seznam.cz.“