Archeolog Vojtěch Peksa: díky oživeným památkám má náš region naději

Jakkoliv se může zdát, že památek na Podbořansku je málo, nebo že tam nejsou žádné, jak občas slýcháme, není tomu rozhodně tak. Dokonce můžeme říci, že poslední dobou se čím dál více lidí zajímá o jejich osud. Vznikají spolky, pořádají se akce na jejich podporu, lidé se seznamují s jejich historií a vytvářejí se další různé aktivity s nimi spojené. Zkrátka a dobře je pravda, že památky na Podbořansku jsou a že procházejí změnami. O jakých památkách to mluvíme? Co se kolem nich děje? A jaké změny je čekají? O tom nám pohovoří archeolog Vojtěch Peksa z Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech.

Jste archeolog, který územně působí na Podbořansku, památky a jejich historii znáte tak jako málokdo. Co ale přístup k nim? Mění se nějak poslední dobou? Například co se týče jejich obnovy a ochrany?

Zcela určitě. Těší mě, že máme na Podbořansku několik spolků, které se památkám aktivně věnují, snaží se o jejich zachování a vracejí jim původní podobu, a znovu tak obohacují krajinu Podbořanska. Nelze samozřejmě zapomenout na činnost obcí a měst, které buď podporují jednotlivé spolky, nebo jsou v záchraně kulturního dědictví sami aktivní. A je úžasné, že se do záchrany památek formou fondů zapojují i místní firmy. Podbořansko přišlo po roce 1945 a 1948 o značnou část kulturního dědictví, ale vidím v posledních letech množství aktivních lidí, kteří se rozhodli dobrovolně a ve svém volném čase vrátit do krajiny prvky, které ji obohacují a dávají jí smysl, ač si to na první pohled nemusíme uvědomovat.

Myslíte si, že zdejší památky jsou místním obyvatelům a případným turistům dostatečně známy?

Domnívám se, že nikoliv a jedná se o největší slabinu našeho regionu. Z toho vyplývá představa o tom, že Podbořansko není ničím zajímavé. Snažím se tuto představu vyvracet, neboť tady máme i místa celorepublikového významu. Bylo by zde potřeba vytvořit informační centrum pro celé Podbořansko. Takové informační centrum nemusí sloužit jen turistům, ale je určeno primárně pro místní obyvatele, které trvale a průběžně informuje o dění v regionu a mimo jiné vytváří aktivity za účelem poznávání vlastní historie. Což je důležité obzvláště v našem regionu, kde vlivem změny obyvatelstva došlo ke ztrátě vztahu a zájmu o místo, kde žijeme. Tento zájem je třeba znovu vzbudit, a to zvýšením atraktivnosti jednotlivých památek. To je možné např. vzdělávacími projekty pro školy a rodiny s dětmi, propojováním památek turistickými cestami a cyklostezkami, vytvořením internetového portálu, případně expozicemi. To všechno může být náplní informačního centra. Inspirativní příklady nalezneme v Kadani nebo na Broumovsku. Už dnes ale nezastupitelnou úlohu hrají spolky a obce, které se do záchrany kulturního dědictví pustily.

Sám se angažujete v záchraně některých památek. Můžete něco prozradit ke Společenstvu pro památky Podbořanska?

Spolek Společenstvo pro památky Podbořanska vznikl v loňském roce s cílem záchrany hradu Křečov u Podbořanského Rohozce, ale snažíme se i o aktivní propagaci památek, nejen těch nemovitých, ale zajímá nás celá historie našeho regionu. Připomínáme i dějinné události jako jsou v letošním roce osmičková výročí, naposledy rok 1938. Co se týče Křečova, jsme i díky mnoha dobrovolníkům vyčistili prostor předhradí od náletových křovin, což byl první krok pro vlastní zpřístupnění zříceniny. Na podzim nás čeká budování naučné stezky Do historie hradu Křečov. Finanční prostředky jsme získali od firmy Logit, které tímto ještě jednou děkujeme. A musím poděkovat členům našeho spolku a majitelce pozemku, bez kterých by všechny aktivity nebyly možné.

Nedávno jste se zapojili do revitalizace vrchu Rubín, kde byla v polovině září otevřena vyhlídková věž. Nakolik je tato lokalita vzácná? A jaké plány máte tam?

Rubín je z archeologického i přírodovědného hlediska výjimečná lokalita, proto jsem velmi rád, že spolu s vedením města Podbořany sdílíme nápad na jeho revitalizaci. Archeologický význam lokality přesahuje hranice Čech a dlouhodobá přítomnost lidí zde pak vedla k vytvoření přírodního prostředí tzv. kulturní stepi s výskytem dnes chráněných druhů rostlin. Aktivity našeho spolku na Rubínu jsou záležitostí spíše následujících let, jelikož kromě samotné vyhlídkové věže by měl vzniknout malý archeopark představující návštěvníkům všechny „kvality“ tohoto místa. Rubín by měl být odpočinkovým místem s např. kamenným labyrintem, replikou pravěkého obydlí a třeba i malou pohanskou svatyní. Město Podbořany přijalo naši nabídku, a patří mu za to dík, že bychom byli jakýmisi správci tohoto areálu, tj. zajišťovali bychom základní údržbu, a především bychom zde pořádali akce pro veřejnost, školy atd. Rubín má jednoduše potenciál být jedním z hlavních kulturních bodů na mapě Podbořanska.

Spolupracujete s projektem Místa zblízka. V rámci projektu pořádáte na mnohá místa Podbořanska exkurze, co je jejich cílem?

Tyto exkurze poukazují na místa ať už přírodovědně nebo historicky cenná a zajímavá. Snažíme se ukázat taková místa, která buď již obnovou procházejí, nebo místa, která by si pozornost zasloužila, ale dosud takové štěstí neměla. Projekt Místa zblízka pak může například komunitě lidí, kteří se rozhodnou zachránit a zpřístupnit rozpadlou kapličku za vsí, poskytnout základní know-how čili jak na to, jak projekt financovat, jak citlivě obnovit stromořadí vedoucí ke kapli atd.

Co se tedy ve zmíněném projektu téhle oblasti již povedlo a jaké jsou další plány?

Celkem vzato, drobné úspěchy jsme už zaznamenali. Týkají se hlavně kostelů v Nepomyšli, Buškovicích, ve Vroutku, kde vzniká Doupovská zahrada, a v Hlubanech. Důležité je propojování jednotlivých lidí. Ukázalo se, že spolky spolu příliš nekomunikují a nemohou si tak předávat zkušenosti. Nově nastavené pravidelné setkávání pořádané na různých místech Podbořanska a zaměřené vždy na konkrétní problém (a to nejen o památkách), který spolky řeší, by nám mohlo do budoucna velmi pomáhat. Již byly zmíněny exkurze, kterých proběhlo zatím pět za hojné účasti veřejnosti. Pro zlepšení propagace památek jsme navázali spojení s oborem Cestovní ruch na Gymnáziu a Střední odborné škole Podbořany. A taktéž jsme aktivní v nehmotném dědictví, konkrétně v historii Volyňských Čechů.

V Nepomyšli proběhla přímo v kostele přednáška pro veřejnost u příležitosti Noci kostelů. Co přesně projekt Místa zblízka obci nabídl?

To je jeden z příkladů jak projekt Místa zblízka může pomoci, v tomto konkrétním případě na žádost Městyse Nepomyšl. Smyslem přednášky a následné diskuze bylo zapojit veřejnost do rozhodnutí, co s kostelem sv. Mikuláše po ukončení jeho rekonstrukce. Ta totiž odhalila unikátnost kostela nejen v oblasti Podbořanska. V interiéru byla objevena mimořádně zachovalá středověká výmalba ze 14. a 15. století, která se může stát základem budoucí expozice. Ta by mohla seznamovat návštěvníky jak s příběhem středověkých maleb, tak v sakristii s historií a přírodou Nepomyšle. Především si ale myslím, že expozice by měla být interaktivní, a to například formou dílny středověkého malíře, do které by se mohly zapojit děti a jejich rodiče. Kostel tedy v dnešní době kromě tradiční úlohy může plnit i další společenské funkce, příkladem budiž zmíněná expozice ukazující nečekaně objevenou, ale bohatou historii našeho regionu.

Vidíte ještě někde zajímavý potenciál?

Celkově má Podbořansko v historickém dědictví velký potenciál, který je třeba začít plně využívat. V začátcích je projekt záchrany židovských památek, první vlaštovkou je obnova hřbitovní zdi a zpřístupnění židovského hřbitova u Letova. Mluvil jsem o propojování a snad se v nejbližších letech podaří spojit právě Letov s „Kafkovou“ Siřemí, která má přesah i do zahraničí. S radostí pozoruji opravy sakrálních památek, ať už těch drobných nebo přímo kostelů, nejnověji lze zmínit kapli na petrohradském hradě nebo kostely v Soběchlebech a Očihově. Pozitivní je dění v buškovickém kostele, kde majitel kostela spolek Pro kostely spolupracuje s místními a po 20 letech se tu opět uskutečnila mše. Místům zblízka se povedlo propojit uskupení Kevin s podbořanským děkanstvím a výsledkem byly dva benefiční bleší trhy ve prospěch kaple Panny Marie v Hlubanech. Výčet by byl jistě mnohem delší a mnohé jsem nezmínil. Stále nám tu ale zůstávají objekty na hraně životnosti, například kostel v Kněžicích. Také tu máme „spící“ památky, jako je československé opevnění z 30. let 20. století, nebo chmelařské objekty. Obzvláště v případě chmelařství je to dosud vůbec nevyužitý potenciál. Přestože Podbořansko patří k základním oblastem pěstování chmele, nenajdeme zde nic, co by na tuto tradici upozorňovalo. Závěrem musím zmínit jedno přání – Podbořansko trpí odchodem mladých lidí a pokud opravené památky, jako jeden z bodů snahy zlepšit podobu veřejného prostoru, pomohou tento proces alespoň zpomalit, věřím, že náš region má naději.