Hledejme v lidech skrytý potenciál jako diamanty, říká v rozhovoru nový ředitel Jiří Karas

Ráno v půl šesté budíček, o půl hodiny později trénink plavců, od půl osmé do pěti ve škole, a dvakrát týdně ještě odpolední trénink plavců, tak vypadá všední den Jiřího Karase, který je od srpna novým ředitelem Obchodní akademie a Střední odborné školy zemědělské a ekologické v Žatci. Třiačtyřicetiletého učitele, trenéra a předsedu úspěšného plaveckého oddílu SK Jazzmani, podruhé zvoleného zastupitele, aktivního sportovce a v neposlední řadě manžela a otce dvou dětí, jsme s nástupem do nové funkce vyzpovídali. Kromě jiného pro nás v rozhovoru zavzpomínal na svoje pedagogické začátky, prozradil jaké ctí principy osobního rozvoje, nebo nám vysvětlil, proč se o post ředitele vůbec ucházel a co by našemu školství prospělo.

Rozhodoval jste se dlouho, zda jít do výběrového řízení na funkci ředitele?

Práce ředitele školy je především obrovská zodpovědnost a v podstatě spíše manažerská práce. Po ohlášení výběrového řízení na naši školu jsem věřil, že o tento post bude usilovat zástupkyně ředitelky školy Ida Berdisová, která přechodně školu také již velmi dobře vedla. Po zjištění, že žádný z kolegů o tuto funkci neusiluje, jsem podal přihlášku do konkurzu sám. Ke škole mám osobní vztah a pracuji zde téměř 20 let. V konkurzu jsem chtěl především být osobou zastupující naší školu. Rozhodování nebylo lehké. Přihlášku jsem podával v posledním možném termínu.

Jaké byly první dny v nové funkci?

Do funkce jsem byl jmenován od 1. 8. 2018. Koncem školního roku po oznámení výběrové komise jsem úzce spolupracoval s paní ředitelkou Evou Klímovou na přebírání agendy. V letních prázdninách jsem prakticky vše podřídil studiu materiálů a dokumentů školy. Kolegové přijali mé jmenování velmi kladně a jsem rád, že mi práci velmi ulehčují svým profesionálním a pozitivním přístupem.

Na škole působíte už delší dobu. Zavzpomínejte na své pedagogické začátky, nastoupil jste sem hned po vysoké? Jaké předměty vyučujete?

Ano, začátky byly dobrodružné a rád vzpomínám na své mentory, především na ředitele školy Bohuslava Kuneše, Janu Hynkovou a Jiřího Pavlase, kteří byli pro mne vzorem kantorské profese a přirozené autority. Do školy jsem nastoupil na praxi již v roce 1998 a od roku 1999 zde vyučuji společenské vědy a tělesnou výchovu. Pedagogickou činností jsem byl vždy fascinován již od studií na gymnáziu. Po řeckém vzoru jsem začal studovat v duchu ideálu „kalokagathia“ předměty oslavující jednotu ducha a těla, tedy filosofii a tělesnou výchovu. Této tradici jsem věrný dodnes. Myslím, že harmonického života lze dosáhnout právě kombinací studia (péčí o duši) tak i pohybovou aktivitou (péčí o tělesnou schránku).

Na chod školy teď budete mít mnohem větší vliv. Chystáte nějaké změny/novinky?

Jedním jazýčkem na vahách rozhodování o tom, zdá usilovat o pozici ředitele je právě velká šance nasměrovat škole určitý směr a naplňovat vize a cíle. Jasným cílem je navázat na úspěšné roky školy předchozích ředitelů. Přilákat do školy nové zajímavé studenty. Propagovat všechny aktivity a úspěchy školy. Máme v plánu prezentovat úspěšné absolventy jako inspiraci pro nové žáky. Rádi bychom ke každému oboru přidali nějakou novou hodnotu, určitý přesah buď do odbornosti či do praxe. Škola se musí více propojit s praxí a potenciálními zaměstnavateli v našem regionu. Spolupracujeme s ekonomy, zemědělci, elektromechaniky. Pro nadané žáky chceme vytvořit spektrum příležitostí pro zvýšení své kvalifikace o jazykové kompetence – možností skládat státní zkoušky na naší škole, elektronické kompetence – opět státní zkouška v psaní na klávesnici, odborné kompetence - přehledy účetních softwarů, logistických programů apod. V sociálních kompetencích chceme praktický přesah v podobě charitativní a pečovatelské činnosti pro naše žáky.

Je podle vás dobře, že se ekonomka sloučila se zemědělkou?

Sloučení obchodní akademie a zemědělské školy bylo vyústění situace kolem snižování počtu žáků na středních školách v souvislosti s otevřením soukromých škol a rozšiřování oborů škol stávajících. Žatecká obchodní akademie byla široko daleko jedinou školou, která nabízela zaměření na ekonomiku a podnikání. V této době k nám dojížděli žáci z Chomutova, Kadaně, Loun, Podbořan a Mostu. V devadesátých letech vznikli při jiných školách tyto obory v každém městě a stejně tak V Žatci. Žáci se tedy rozptýlili do více škol a nastal úbytek žáků u všech škol kromě gymnázií. Jednou variantou bylo také sloučení obchodní akademie s gymnáziem. Nakonec ve snaze o posílení zemědělského školství v našem regionu došlo ke sloučení těch více ohrožených škol. Došlo k určité stabilizaci v počtu žáků. V současnosti fungujeme jako kompaktní škola, která využívá potenciál obou sekcí. Učitelé působí v případě potřeby na obou školách a do budoucna bychom rádi tuto pozici udrželi. Na zemědělské sekci se zavedl nový učební obor elektromechanik, který je naplňován a žádán a kompenzuje tak snížení počtu v jiných oborech.

Budete i nadále učit a trénovat plavce? Znovu jste se také dostal do žateckého zastupitelstva. Zvládat tolik aktivit najednou musí být náročné. Jste na to připravený?

Máte pravdu, že je třeba soustředit pozornost a aktivitu na hlavní činnost. Tou se nyní stala škola, kde působím téměř 20 let a na které mi velmi záleží. Cítím to jako mimořádnou příležitost uplatnit své pedagogické zkušenosti spolu se zkušenostmi životními a také manažerskými, které jsem se naučil při budování týmu právě kolem plavání, které existuje paralelně s mou pedagogickou praxí. Právě sport ze mě udělal nejen trenéra, ale hlavně manažera, který musí pro svůj tým sehnat tolik financí, aby zajistil optimální podmínky k dalšímu rozvoji. Tím mám na mysli také výborné zázemí a určitou angažovanost v místní samosprávě. Prioritou je tedy škola a plavání zčásti předávám skvělým kolegům trenérům, kteří se mnou působí mnoho let a kterým věřím. Ohledně kandidátky do žateckého zastupitelstva je mou snahou podporovat sport, vzdělávání a kulturu v našem městě. Věřím, že funkce ředitele i zastupitele se skloubit dá.

Jaké změny by podle vás prospěly našemu školství? Hodně se třeba mluví o severském modelu vzdělávání, který je hodně úspěšný? Je vám také blízký? A je to u nás opravdu hlavně o nízkých platech učitelů?

Domnívám se, že naše školství má zajímavou tradici a rozhodně není tak špatné, jak v mediích často slýcháme. Problém spočívá v určité tuhosti školského systému a pomalé reakce na proměny současného světa. Rámcové vzdělávací plány se tomuto stavu velmi pomalu přizpůsobují a je na školách, jak si s tím poradí. Mají možnost si upravovat školské plány, ale ty zase podléhají těm rigidním rámcovým. Myslím, že každá dobrá škola musí nabídnout žákům určitou přidanou hodnotu, kromě všeobecně vzdělávacích předmětů. Mám na mysli odbornost, praxi, zvýšení jazykových kompetencí a získání vyšší kvalifikace již během studia, nejen na jeho konci! Získání informační a mediální gramotnosti, tedy schopnost objektivně posuzovat získané informace, vyhledávat relevantní zdroje a být schopen srozumitelně a přesvědčivě vyjádřit svůj názor, být tolerantní k názorům druhých a být schopen spolupráce a diskuse. Tady ale bývá kámen úrazu, protože někteří žáci nejsou vybaveni základními morálními hodnotami ze svého rodinného prostředí a to je samozřejmě nejen smutné, ale také velmi limitující. Těžko budete učit někoho toleranci či altruismu, když vás za celý rok není schopen pozdravit. Jinak řečeno, školství je takové, jaká je společnost. Pokud bude společnost preferovat pouze účelnost a okamžitý profit, nikoliv fair jednání a smysluplnost investic, tak se budeme stále ptát, proč to zde nefunguje.

V průzkumech matematické gramotnosti jsme na chvostu mezinárodních standardů, za severskými zeměmi, za Kambodžou a Čínskými provinciemi. Proč? Možná se máme tak dobře, že vlastně nic nepotřebujeme, ani nechceme. Jinými slovy o nic neusilujeme. To je smutné a je na nás všech ukázat, že je třeba se vzdělávat, rozvíjet, bojovat za své sny a ideály. Hledejme tedy v lidech skrytý potenciál jako diamanty a zkusme je přesvědčit, že je třeba s tím dál pracovat, aby mohl zářit ve svém oboru či profesi a inspirovat tak ostatní.

Co byste do budoucna přál vaší škole?

Škole bych přál spokojené studenty, kteří si rádi vzpomenou na školní léta a uvědomí si, že všichni učitelé jsou v podstatě mentory, kteří chtěli pomoci, přesvědčit o zajímavostech toho oboru, který vyučují. Byl bych moc rád, kdyby si mohli žáci již během studia vyzkoušet pracovat v zajímavé práci, pomáhat v charitativních akcích, vzdělávat ostatní žáky a získat kvalitní kulturní a mediální povědomí o našem světě. Jinými slovy spoluutvářet zajímavé osobnosti, které budou působit také v našem regionu a budou ho spolu s námi dále rozvíjet, protože jim na tom bude záležet, stejně jako nám.

A kde se vy, vidíte za dvacet let?

Kde se vidím za 20 let? Tak to je opravdu ještě daleko. Naučil jsem se plánovat, ale pouze v horizontu několika let, nikoliv v horizontu desítek let. Nicméně abych odpověděl, prozradím, co bych si přál. Takže, za dvacet let budu velmi rád, když profesně budu moci předávat své poznatky a zkušenosti mladší generaci. Věřím, že práce všech učitelů bude více prestižní a povolání pedagoga velice žádané. Generace žáků za dvacet let bude sice pod vlivem nových medií, ale také více propojena s rodinou, se spolužáky, se školou. Studenti budou rádi pomáhat v charitativních činnostech a neziskových organizacích, budou si moci vybírat více volitelných předmětů a polovinu všech předmětů bude možné studovat v angličtině. Žáci budou moci levně cestovat a poznávat svět. Neboť, my všichni musíme být tou změnou, kterou ve světě chceme vidět.

Děkuji za odpovědi a přeji, ať se vám v nové funkci daří! Iveta Drlíková

Foto: Jiří Karas hraje také závodně tenis. V loňském roce vybojoval v jednotlivcích titul Přeborník města Žatec v tenise. Foto: archiv ŽN