Chápou úředníci princip obchodu s chudobou?

KADAŇ (r) — Jeden o voze, druhý o koze. Tak nějak lze stručně shrnout obsah korespondence kadaňského starosty Jiřího Kulhánka na téma obchodu s chudobou, kterou od minulého měsíce vede takříkajíc „na vládní úrovni“. Jak už jsme informovali, starosta zaslal předsedovi vlády Andreji Babišovi dopis, v němž vyjádřil přesvědčení, že dávky na bydlení, které sociálně slabým vyplácí stát, jsou bezdůvodně příliš vysoké (ve městě velikosti Kadaně běžně i přes 12 000 korun měsíčně).

Kulhánek proto navrhuje, aby stát výši těchto dávek omezil a nepřispíval víc, než kolik činí náklady na bydlení v obecních bytech v konkrétním místě (v Kadani 4 700 korun měsíčně pro čtyřčlennou domácnost). Jak starosta upozornil, téměř osmitisícový rozdíl mezi obecním a „pseudotržním“ nájemným je čistým ziskem obchodníka s chudobou, hrazený z kapes daňových poplatníků.

Ministerstvo: Dávky jsou v pořádku

Dopis adresovaný Andreji Babišovi kancelář předsedy vlády předala k vyřízení řediteli odboru nepojistných sociálních a rodinných dávek Ministerstva práce a sociálních věcí Jiřímu Vaňáskovi. Ten Kulhánkovi v odpovědi napsal: „Dovolím si nesouhlasit s Vaším tvrzením, že je příspěvek na bydlení ve Vašem městě běžně vyplácen částkách 12 tisíc korun měsíčně. Kadaň svým počtem obyvatel spadá do velikostní skupiny obcí s počtem obyvatel 10 až 50 tisíc. Pro tuto velikostní skupinu obcí jsou normativní náklady na bydlení stanoveny pro rok 2018 nastaveny ve výši 5 036 Kč pro jednočlennou domácnost, 7 308 Kč pro dvoučlennou domácnost, 10 045 Kč pro tříčlennou domácnost a 12 712 Kč pro čtyřčlennou domácnost. Vzhledem k tomu, že v této výši nákladů je zahrnut nejen nájem, ale i další platby za energie a služby, dovolím si tvrdit, že nastavení normativních nákladů není nijak finančně nadhodnoceno a zpravidla odpovídá úhradám, které hradí i rodiny v obecních bytech.“ Ředitel Vaňásek dále napsal, že v případě druhé dávky, doplatku na bydlení, je výše uznatelných nákladů na bydlení stanovena maximálně do výše, která je v místě obvyklá. Úřad práce prý v praxi zjišťuje ceny nájmů, služeb a energií v místě obvyklé a následné započítává jednotlivé náklady pouze ve výši, která je odůvodněná.

Jako poslední námitku proti argumentům starosty Kulhánka ředitel Vaňásek uvedl, že pronajímání bytů upravuje zákon č. 89/2012 Sb. a občanský zákoník, který dává vlastníkovi bytu svobodnou vůli v tom, koho ubytuje ve své nemovitosti a jakou výši nájemného si s nájemcem sjedná. „Je to jeho soukromé právo a stát může do těchto soukromoprávních vztahů zasahovat jen velmi omezené regulaci v rámci občanského zákoníku tak, aby toto omezení bylo přiměřené situaci a nebylo protiústavní,“ tvrdí Vaňásek.

Starosta: Takhle to dál nejde

Starosta Kulhánek v odpovědi řediteli odboru ministerstva napsal: „Podívejme na skutečné náklady na bydlení, včetně služeb a energií v běžných městských bytech vlastněných městem Kadaň. V tabulce jsou uvedeny příklady výše skutečných nákladů na bydlení v městských bytech. Čili maximálně 4 391 Kč pro jednočlennou domácnost, 5 238 Kč pro dvoučlennou domácnost, 5 429 Kč pro tříčlennou domácnost a 5 741 Kč pro čtyřčlennou domácnost. Tyto výdaje stačí na bydlení, služby, včetně oprav a investic do budov. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl mezi náklady na městský byt v Kadani a vyplácenou dávkou na bydlení v Kadani je, a to poměrné výrazný. Pokud bychom přistoupili na návrh platit maximálně do výše nájemného v obecních bytech, tak dojde k výrazné úspoře při vyplácení dávek na bydlení ze strany státu. Je to velmi jednoduchý propočet, podle skutečné potřeby. Co je asi motivem získat do vlastnictví volný byt a do něj sociálně slabého nájemníka? Logicky nadměrný zisk, který stávající systém umožňuje.“ Kulhánek dále odmítl argument, že stát může jen omezeně zasahovat do soukromoprávních vztahů mezi vlastníky bytů a jejich nájemníky. „Pronajímatel bytu (vlastník nemovitosti) si může i nadále uzavírat nájemní smlouvy s libovolně vysokou výší nájmu. Uvedené právo mu není potřeba upírat.

Dávka na bydlení by ovšem měla být pouhým příspěvkem, tak jak již naznačuje její název. Stát, který je plátcem, si přece určuje pravidla pro její výši a vyplácení. Nyní je stav takový, že příspěvek na bydlení vysoce převyšuje skutečnou potřebu,“ napsal řediteli Vaňáskovi. „Čili žádný zásah do soukromoprávních vztahů. Zákonná úprava by spočívala v tom, že poskytovaná dávka příspěvku na bydlení bude korespondovat s výši nájemného v obecních bytech příslušné obce. Vlastník (pronajímatel nemovitosti) se buď spokojí s výší obvyklou pro plný provoz standardniho bydlení v obci, nebo si bude hledat movitějšího nájemce, pokud bude za pronájem bytu chtít utržit vyšší nájemné. Stát by neměl saturovat pronajimatele bytů vyššími dávkami ze zdrojů určených pro sociálně slabé,“ uzavřel Kulhánek.