Dá se nějak pomoci aktivním lidem v činnosti? Ano! Rozhovor s Terezkou Konrádovou, komunitní koordinátorkou

Lounský blešák II se konal pod heslem "Pro jednoho veteš, pro druhého zlato". A teď v listopadu se vydařil opravdu náramně. Prodejní stoly byly vyprodané. Nakupujících se sešlo několik stovek a byli nadšení levně získanými poklady. Organizátoři připravili pěkný program se spoustou legrace. A spokojeni s velkým množstvím prodaného zboží byli na konci akce i prodejci. Kdo za tím vším stál? O odpovědi jsem požádala Terezu Konrádovou.

Je to trochu složitější. V rámci práce komunitní koordinátorky pro projekt Místa zblízka jsem se potkávala s místními lidmi, a jelikož mě samotnou blešáky a vůbec akce podporující udržitelný život baví, ptala jsem se, zda se tu nějaký blešák pořádá. Zjistila jsem, že ne, ale že je tu dost lidí, které by blešák zajímal a byli by ochotní se podílet i na organizaci. Zájem měly organizátorky festivalu Jeden svět Louny, na kterém se tematice nadměrného konzumu a recyklace pravidelně věnují. Již řadu let do programu festivalu zařazují projekce dokumentárních filmů a diskuze s podobným tématem a motivují tak diváky a divačky k zodpovědnějšímu životnímu stylu. Pořádající spolek Mezi lidi se snaží podporovat sousedské a komunitní aktivity i jinak, třeba pořádáním sousedských akcí na Óbr louce.

Co to proboha je? 

Zkrátka velikánská louka uprostřed zahrádkářské kolonie Na Losech. Je tam jen maringotka a rychle rostoucí zeleň. Holky z Mezi lidí napadlo, že by se z louky dala udělat komunitní zahrada, takže už dvakrát proběhlo sázení jabloní v rámci dobrovolnického projektu #72 hodin, kdy vždy poté následovalo posezení u ohně s opékáním buřtů a těstových hadů pro děti a improvizovaný koncert. Co bude dál, se uvidí. Každopádně Mezi lidi rádi podporují sousedské a komunitní aktivity a blešák jim padl zcela do noty. Připojil se k nám ještě Martin Vojtěch, který zároveň spolupořádá festival Antikotel a Čištění břehu Ohře. 

Další postup byl jednoduchý - sešli jsme se, domluvili, co je potřeba udělat a rozdělili si úkoly. Jelikož všichni mají za sebou dost zkušeností a jsou šikovní, tak to šlo jako po másle.

Mohla byste trochu naznačit, co organizace blešáku obnáší? 

Napřed je důležité najít vhodný prostor, takže když jsme si v mysli prošli všechny lounské možnosti, volba padla na restauraci Stromovku, lidově Bahno. Majitel Bohumil Elsnic souhlasil, takže nebylo co řešit. Pak jsme na základě dohody s restauratérem a na základě povědomí o konaných akcích zvolili termín.

To je stará bolest Loun, že tady chybí dlouhodobý kalendář akcí a často se dvě i tři překrývají...

V Žatci přišel spolek "A dál?" s nápadem vytvořit sdílený Google kalendář. Přispívají do něj kromě „Adálistů“ spolek ŽOK, Galerie Sladovna a Synagoga Žatec. A každý další přispěvatel je vítaný.

Co bylo dál s blešákem?

Důležitá je propagace. Měli jsme štěstí, že nám grafička vytvořila plakáty za symbolickou cenu. Ty jsme roznesli po městě - do infocentra a kaváren, vytvořili jsme facebookovou stránku a následně událost, kterou jsme sdíleli na různých lounských informačních sítích. V místním měsíčníku a týdeníku jsme se objevili také. Dalším bodem bylo vytvoření e-mailové adresy, na které se registrovali prodejci. Určili jsme správkyni mailu, která po celou dobu s prodejci komunikovala. Postupně jsme odtajňovali počet prodejců a program akce. Letos jsme přidali ještě dobročinnou tombolu a módní přehlídku.

Komu byl určen výtěžek tomboly?

Rozhodli jsme se, že se staneme Ježíškovými vnoučaty a na základě výše výtěžku jsme vybrali z Domova seniorů v Žatci pana Horsta, který si přál teplou deku a holící potřeby, aby působil upraveně, když hovoří se ženami. Dárky jsme už předali a pana Horsta snad potěšili. Bohužel lounský Domov pro seniory U Pramene se projektu nezúčastnil. Chtěli jsme podpořit někoho z okolí a tak byl Žatec nejbližší možností.

Účastnila jsem se jako prodejce a nadchla mě atmosféra trhu. Určitě měl velký podíl moderátor Jan Vaic, který s mikrofonem obcházel prodejce, ptal se na jejich nabídku a dokonce občas doplnil slova hudbou.

Na prvním ročníku byl pan Vaic jako doprovod své ženy, která tehdy prodávala. A v průběhu blešáku začal obcházet prodejce a samovolně komentovat dění. Šlo o příjemné zpestření, takže když jsme letos hledali moderátora tomboly, pan Vaic byl jasnou volbou. Trochu se zdráhal, ale nakonec nabídku rád přijal.

Mohla byste uvést nějaká čísla o Lounském blešáku?

Prodejních stolů bylo 21, nakupujících několik stovek. Jelikož blešák byl úspěšný, tak jsme se rozhodli, že další ročník uspořádáme již na jaře 2019, kdy se může část odehrávat venku. Bude víc míst pro prodejce. Teď v listopadu byli jen dva odvážní prodejci venku na mrazu. Nadále bychom rádi pořádali blešák každého půl roku.

Vrátím se k úplně prvnímu blešáku v Lounech. Mohla byste zavzpomínat?

Myslím, že to bylo až překvapivě úspěšné. Nebylo nutné pobízet prodejce, aby se hlásili, naopak jsme jich měli přetlak, návštěvníků přišlo také dost. Všichni byli spokojení a pochvalovali si nejen zboží, ale i celou atmosféru trhu. Letos jsme většinu věcí nechali tak jako minule. Jen jsme rozhodli, že podíl oblečení musí tvořit nejvýše polovinu, aby byl trh lákavější pro více návštěvníků. To se podařilo.

Vy jste se zapojila jako Louňačka nebo i jinak?

Já jsem se do Loun přestěhovala jako komunitní koordinátorka projektu Místa zblízka. Je to součást projektu, aby se člověk s místem více sžil. Měl nadhled, nebyl předpojatý a skutečně tady odžíval svůj život a na vlastní kůži zjistil, jaké přednosti místo nabízí, co mu naopak chybí a co by se dalo rozvíjet.

Jak projekt pracuje?

Já jako komunitní koordinátorka jsem jakási lapačka aktivních lidí, ať už to jsou lidé ze spolků, starostové, zastupitelé, drobní podnikatelé, aktivní lidé z příspěvkových organizací a podobně. Může to být kdokoliv, komu není lhostejné místo, v němž žije. Zároveň se snažím vyhledávat místní potenciály a ty potom s těmi aktivními rozvíjet za pomoci našich odborníků, kteří v projektu fungují - botanika, architektů, historika, archeologa, ekonoma, specialistky přes fundraising, odbornice na dotace atd.

Které lokality máte na starosti?

Lounsko a Žatecko, kde působím já, dále Podbořansko, Sokolovsko a Ašsko. Fungujeme 2 roky (od ledna 2017) a ohlasy jsou zatím veskrze pozitivní. Zaměřujeme se na aktivní lidi, takže je nemusíme ke spolupráci přemlouvat. Je většinou velmi příjemná a výsledky jsou vidět.

Kdo projekt financuje?

Projekt Místa zblízka realizuje Fond dalšího vzdělávání, státní příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí. Je financován z Evropského sociálního fondu, prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.

Co vás v nejbližší době čeká?

Od ledna budeme v Žatci pořádat pravidelné Ranní kluby. Opět jde o setkání aktivních lidí ze všech sfér nad tématem, které místní trápí a které by rádi řešili. Jako první jsme na základě zjištění od místních zvolili téma „0živení centra“. První Ranní klub se bude konat 31. ledna a pak každý poslední čtvrtek v měsíci, vždy od 9 do cca 11 hodin v restauraci U Zlatého beránka na Hošťálkově náměstí.

A na čem již pracujete?

Před Vánoci jsme uspořádali kulatý stůl k nápadu Lenky Sýkorové vybudovat podél Ohře stezku připomínající tvorbu místních malířů. Účastnila se samozřejmě paní Sýkorová, dále starostky a starostové Počedělic, Loun a Obory, majitel hostince Lužerady a Jolana Planičková za spolek Sýkora 2020. Společně jsme diskutovali o podobě stezky a její realizaci, sestavili půlroční harmonogram a věci se daly do pohybu.

Dále chceme pomoci na svět Chmelové naučné stezce v okolí zámku Stekník. Na realizaci se podílí Chmelařský institut, zámek Stekník a Chmelařské muzeum.

V Postoloprtech jsme v létě spolupracovali na organizaci příměstského tábora pro ohrožené děti. Nápad vzešel od chomutovské koordinátorky Agentury pro sociální začleňování Markéty Fridrichové. Nyní pokračujeme v každotýdenních kroužcích pro děti a doufáme, že kroužek potrvá až do doby, než v Postoloprtech vznikne nízkoprahový klub.

Děkuji za rozhovor. Dana Studničková

foto:I z obrázku je vidět, že bylo zboží opravdu různorodé. (foto Kateřina Suchá)