Studenti besedovali s žokejem Váňou

Studenty žatecké střední zemědělské a ekologické školy navštívila největší postava českého dostihového sportu Josef Váňa starší. Společně s nimi pobesedoval na téma jezdectví, trenérství i chovatelství koní. Na závěr besedy velmi ochotně rozdal Josef Váňa několik podpisů a rád se rovněž se zájemci vyfotografoval.

Osminásobný vítěz Velké pardubické se v úvodu besedy rozvyprávěl o svém dětství, začátcích chovatelství a ošetřovatelství koní, vojně i dělnické práci na stavbě televizního vysílače na Pradědu. ,,Tam se mi moc líbilo. Pracovali jsme zde tři kluci, všichni z Valašska. A protože jsem již od mala lyžoval, zůstal jsem zde další léta a stal se strojníkem lyžařských vleků a později vedoucím lyžařského střediska. Věnoval jsem se lyžím a dalším sportům. Ve svých sedmadvaceti letech jsem se pak zcela náhodou vrátil k jízdě na koních,“ vzpomínal během besedy se studenty Josef Váňa.

Svůj první dostih absolvoval Josef Váňa v roce 1979 na klisně Kalině, se kterou také získal své první vítězství. Na start Velké pardubické se poprvé postavil v roce 1985 s Paramonem a dojel na druhém místě. Prvního vítězství ve Velké pardubické se dočkal v roce 1987 v sedle legendárního Železníka. S ním dokázal zvítězit ještě třikrát.

V devadesátých letech pak Josef Váňa z Pradědu odešel jezdit profesionálně do Německa. Tam setrval tři roky a poté se opět vrátil zpět do republiky, konkrétně do Chyše. Josef Váňa se nechtěl vracet zpět na svou rodnou Moravu, chtěl zůstat poblíž Německa, kam dojížděl soutěžit. ,,V té době to bylo mnohem složitější. Museli se vyřizovat papíry a s koňmi se nedalo lehce vyjet. To vy mladí už nemůžete vůbec pamatovat. Teď si užívejte, že můžete cestovat po celé Evropě a nemusíte mít žádné celní papíry,“ zakončil svůj krátký životopis Josef Váňa.

Studenti se poté legendárního žokeje ptali, jak by se mohli stát dostihovými jezdci i oni. Josef Váňa vzal mnohým z nich iluze a rozpovídal se o problému, se kterým se v tomto sportu v dnešní době potýká mnoho jezdců, a to je tělesná výška a jí odpovídající váha. ,,Já, když jsem byl ve vašem věku, měřil jsem 160 centimetrů a vážil jsem 52 kilo. Neměli jsme počítače, takže když jsme přišli ze školy, praštili jsme taškou a do večera jsme venku lítali po hřišti. Neměli jsme šanci přibrat, protože jsme byli od rána do večera v pohybu. Pravdou je, že od té doby, co jíme kuřata z velkochovů, tak je populace o dvacet centimetrů vyšší. Proto dnes kluci ani do jezdeckých škol nejdou. Je to o hladu a odříkávání. Když se kouknu mezi vás, tak tady žádného pidimužíka, který by mohl ty koně dělat, nevidím,“ vysvětloval úskalí jezdeckého sportu zkušený Josef Váňa.

Dále žateckých studentům popisoval trénování závodních koní, které přirovnával k tréninku atletů, ale také o nešťastné situaci při závodu, kdy málem přišel o život. Josef Váňa také odpovídal na zvídavé otázky, jako například, kolik stojí kůň – potencionální vítěz Velké pardubické, jaký byl jeho nejoblíbenější kůň a jaký má vlastně názor na dnešní chovatelství. Chovat či nechovat koně?

Studenti žatecké zemědělské a ekologické školy měli tu čest setkat se s Josefem Váňou už během praxe. V tréninkovém středisku v Mlýnicích absolvovaly tři zdejší studentky individuální praxi. Zde byly týden součástí týmu dostihové stáje a nakoukly tak do příprav koní na Velkou pardubickou. Jezdecký výcvik pak absolvovaly u Josefa Váni mladšího, který minulý měsíc ukončil svou žokejskou kariéru. Během besedy Josef Váňa starší zavzpomínal, že žatecké studentky byly velice šikovné a nebrání se tomu, aby k němu dorazili na praxi další zájemci.