Nejsem rekreační trenér, říká Pavel Koutenský. S týmem mužů FK Slavoj bude bojovat o přežití v nejvyšší krajské soutěži

Fotbalové jaro začíná a s ním i nižší soutěže. Jako první na hřiště vyběhnou krajské týmy, a to již nadcházející víkend. Žatecký Slavoj začíná v neděli na hřišti v Modré, kde pod vedením staronového trenéra Pavla Koutenského, který mužstvo převzal ke konci podzimní části krajského přeboru, bude chtít vybojovat první jarní body. Co Pavel Koutenský týmu přes zimu naordinoval, co ho přivedlo k návratu, co mu vadí na přístupu některých hráčů, se dozvíte v následujícím rozhovoru s tímto zkušeným trenérem a bývalým úspěšným hráčem ze Žatce.

Tým jste převzal na konci podzimní části. Bylo to těžké rozhodnutí? S čím jste do toho šel?

Především jsem chtěl, aby podzim dotrénoval trenér Chlad, maximálně, že to „dojedeme“ společně, a to z důvodu, že přeci jen jsem nějakou dobu trénoval v divizi a úplně přesně a detailně jsem neznal týmy přeboru a ani některé hráče soupeřů, což je u mojí přípravy na mistrovská utkání a celý tréninkový týden celkem podstatný atribut. Nakonec trenér skončil, a tak jsem nechtěl nechat mužstvo ve štychu a poslední tři týdny jsme „dohráli“ společně. Až poslední podzimní kolo – můj třetí mistrák – měl zhruba parametry bojovnosti, nasazení, vůle a i částečně kvality hry. Celkově jsem tedy šel do tohoto angažmá s vizí zkvalitnění tréninkového režimu, nastolení přístupu k fotbalu především u mladých hráčů a doplnění kádru tak, aby nejen kvantitou, ale i kvalitou byl schopný konkurovat v krajském přeboru, kde nás umístění předurčilo k boji o záchranu. Jelikož mám přeci již něco za sebou, tak rozhodnutí nebylo jednoduché, ale chtěl jsem týmu pomoci, ale to musí chtít především také borci na hřišti.

Jak probíhala zimní příprava? Jste spokojený s přístupem hráčů?

Zimní přípravu jsme zahájili 9. ledna – po individuálních plánech, které dostali hráči po ukončení podzimu. Hráči, kteří pracovali i přes volný prosinec, a také chodí pravidelně trénovat, u těch je vidět tréninkový režim a celkem nemají problém – tam je spokojenost. Ale také mezi sebou máme „fotbalisty“, kteří by měli v budoucnu být nástupci starší generace, a tam je problém. Spíše tráví tréninky na horách, mají velký počet absencí a jdou raději na ples či mají vícero výmluv, proč na trénink nemůžou dorazit. Pokud nejsou hráči na směně v práci či nemarodí, mají morální povinnost vůči partě i mužstvu a klubu pravidelně trénovat. Nebo nemá cenu fotbal vůbec dělat. Naštěstí chodí trénovat většina kádru, takže ještě potřebujeme přidat kvalitu do herní činnosti a prodat tréninkové úsilí v utkáních jara. Mužstvo pracovalo v terénu na objemu fyzičky, na umělém povrchu hřiště v práci s míčem, rychlosti a herních činnostech, sehráli jsme i několik přípravných utkání. Tréninkové dávky budou i nadále třikrát týdně, protože trénink jednou týdně v krajském přeboru rozhodně nestačí!

Do týmu se vrátil žatecký odchovanec Jan Hynek. Podařilo se přes zimu získat i další posily?

Ano, Honza Hynek se vrátil do týmu po celkem dosti komplikovaných jednáních, ale je tady a čekáme od něho zkvalitnění záložní řady, rozehru a nasazení, ale pouze v případě, že bude hrát jednoduše a prodá svou kvalitu ve prospěch mužstva. Umí to, ale taky dost dobře vím, že dokáže hru komplikovat. Chtěli jsme tým doplnit na každém postu. Já sám jsem oslovil devět hráčů a dva brankáře, ale jednání ztroskotala. Ne proto, že hráči by nechtěli, naopak. Důvody byly různé, od zranění přes nemožnost třetího přestupu v jednom ročníku, některé hráče nepustily mateřské oddíly, další se odstěhoval mimo region nebo chtěl ještě dohrát jaro ve svém mužstvu. Zatím tedy přišel ještě gólman Dominik Hnízdil z Lán a stoper Zdeněk Macháček z Mostu. Jednáme ještě o posílení i do ofenzívy, případně kvalitou i do sestavy.

Smutným příběhem je, že hráči, kteří nezačali s námi přípravu nebo odešli těsně po jejím zahájení, a to právě z důvodu konkurence, raději úplně přestali nebo mají zájem hrát jinde. Nikoho ale pouštět nemíníme a ani nebudeme! Tento kádr, tvořený od léta 2018, si vytvořil tuto pozici v tabulce a bodový zisk po podzimu a je tedy potřeba ročník dohrát a pro Slavoj vytvořit takové umístění, které jej bude i v dalším ročníku nadále držet v krajském přeboru. Hráči, kteří nezačali či mají úmysl odejít, jsou B. Klíma, V. Hankócy, J. Sulovský. Ti budou mít možnost odejít po ukončení sezóny během volných přestupů. Pokud se objeví i někteří další hráči, mající chuť přestoupit jinam, platí to samé pravidlo.

Slavoj získal na podzim jen patnáct bodů. Střelecky na tom nebyl tak špatně, ale inkasoval hodně gólů. Co s tím?

Souhlasím, inkasovaných branek je moc. Není to ale jen vizitka obránců a brankáře, ale špatného bránění celého týmu. Jsme moc „hodný“ tým, neumíme přerušit hru, necháme se zcela jednoduše obcházet, máme málo soubojů. Pracujeme na těchto činnostech, ale na rovinu, zatím se nám to moc nedaří. Hráči musí jít víc do soubojů, co nejčistějších, bez faulů, snažit se vybojovat míče, které nesmíme pak ale hned ztrácet. Nikdy bych hráče nenabádal k záludnosti, ale souboje jsou nesmírně důležité pro celý vývoj utkání. Defenzivu musíme hodně zlepšit již od rozehry soupeře. Naopak šance si dokážeme vytvářet, ale samozřejmě je musíme proměňovat, a pak taky dokázat udržet vzadu čisté konto, prostě celkově hru vyvážit. Pracujeme na tom v tréninku, snad pomůže i přeskupení některých postů a podrží a pomůžou nám posily. Také bude důležité, jak se k celé situaci postaví celý kádr a kteří hráči ustojí, že na hřiště může pouze 10+1 hráč. Ne každý je soudný a ne každý dokáže přijmout rozhodnutí, že hrajeme pro tým a pro Slavoj za situace, která je po polovině soutěže velice nepříjemná, až kritická! Prvotním úkolem je nedostávat tolik branek a na hřiště dostat bojovníky, kteří odmakají zápas za jakéhokoliv stavu.

Máte už jasno o základní sestavě, která by měla nastoupit v neděli 10. 3. na hřišti v Modré?

Sestava se krystalizuje, dost postů je připraveno, ještě máme pár dnů. Uvidíme, jak se hráči projeví před prvním mistrovským utkáním, jak budou momentálně ve formě, a myslím si, že roli sehraje i zdravotní stav a taky tréninková účast v celém zimním období. Chci být co nejspravedlivější ve všech směrech, tak to mám ve zvyku a takto to mám nastavené. Hráči jsou v mnoha případech vyrovnaní, ano, někteří potřebují zvýšit výkon, více ještě potrénovat. Některé hráče znám od dorosteneckého věku, další skupina mi prošla rukama po dalších x let v mužském fotbale – tam bych chtěl vidět osu sestavy, ostatní musí pracovat pro tým a případně nahradit jakýkoliv post.

Co budete považovat po skončení ročníku 2018/2019 za úspěch?

Tak určitě všichni chceme v polovině června být na takové pozici, která zajistí pro oddíl Ústecký přebor i do dalšího ročníku. Kdo by nechtěl hrát v klidu, že? Trénoval jsem hodně týmů, kde byla většinou parta, která nevyhrávala zápas za zápasem, ale dokázala hrát o čelní místa v tabulce, semkla se a fotbal pro ně byl jako pro mě na prvním místě, se stoprocentním zapojením, odpovědností, radostí a přístupem. Právě radost z vítězství by měla být motorem pro každého hráče. Jako jediný Žatečák jsem tady zažil třikrát divizi, dvakrát jako hráč a jednou jako trenér, takže bych byl potěšen, kdyby se v budoucnu zase nějaká generace pokusila o vyšší soutěž, i proto je potřeba odmakat jaro a uchovat přebor na Slavoji. Proto jsem přišel pomoci, ale zázrak, který se mi trenérsky povedl vloni v divizi na Tatranu Rakovník (záchrana v posledním kole za neskutečného selhání dalšího mužstva) – ten se mockrát neopakuje. Budu moc rád, když se nám údržba povede, protože se celkem reálně může stát, že je to moje poslední trenérská sezóna, a hlavními důvody jsou právě „nové“ generace, které fotbalu dávají pouze minimum za před-stavy neskutečných podmínek. Dnešní přístup a nezodpovědnost hráčů mě odrazuje. Hráči už nemají vztah k fotbalu a bez přístupu ani já fotbal dělat neumím. Nejsem rekreační trenér!

Děkuji za odpovědi.

Iveta Drlíková