Oživování centra města je v rukou všech. Občany přijel inspirovat kulturní aktivista

V druhém Ranním klubu Žatecko se opět oživovalo. Tentokrát se projekt ,,Místa zblízka“ zaměřil na oživovací techniky, které jsou v rukou všech. Inspirovat přijel občany kulturní aktivista Ondřej Kobza, díky kterému se v ulicích a náměstích českých měst ocitly piána, šachové stolky a poeziomaty. A hlavně lidi! Žateckým obyvatelům sdělil pár tipů, které by se zde mohly uchytit.

Nad tématem oživování centra si přišli opět do restaurace U Zlatého beránka popovídat žatečtí občané z řad členů neziskových organizací, podnikatelů, zastupitelů a dalších místních patriotů. Za projekt ,,Místa zblízka“, který je projektem Regionálního rozvoje a jeho cílem je, díky týmu odborníků, podporovat aktivní lidi, přišli s občany diskutovat komunitní koordinátorka projektu ,,Místa zblízka“ pro zdejší lokalitu Tereza Konrádová a Linda Kolářová, která se v posledních sedmi letech zabývá podporou regionů v místech, které jsou spíše menšími městy a venkovskými oblastmi. ,,Naší snahou je podporovat místa tváří v tvář. Předminulý projekt jsem pracovala na Jesenicku, kde jsme zkoušeli také formát Ranních klubů, který se úspěšně rozjel. Říkali jsme si, že by se mohl uchytit i tady,“ vysvětlila Linda Kolářová.

Čestným hostem ,,Ranního klubu Žatecka“ byl tentokrát kavárník a kulturní aktivista Ondřej Kobza, který přednesl své zkušenosti s oživováním Prahy, ale také příklady iniciativ, na kterých by nemuselo participovat město.

,,Já vždycky říkám, že když se lidi potkají, tak je to nebezpečná věc, protože z toho vždycky něco vzejde. Já pocházím z Ústí nad Orlicí, takže mám podobný příběh jako vy tady. Taky na město všichni nadáváme, ale všichni ho máme rádi,“ pronesl v úvodu Ondřej Kobza. Jeho první radou pro místní občany bylo uvědomění si významu malých symbolických věcí. ,,I malé symbolické věci mohou být spouštěčem pro to, aby se dalo něco do pohybu. Nemusí to být vždy velké věci, při kterých se zaplní celé náměstí. Stačí drobné věci, jeden projekt, který nakazí zbytek města,“ vysvětlil Ondřej Kobza, který je autor mnoha projektů v naší metropoli i dalších městech. V roce 2013 začal z vlastní iniciativy po městě rozmisťovat piána, pak šachové stoly, ale také jukeboxy s poezií. Ty jsou na patnácti místech po celém světě. Dokonce i v New Yorku.

,,Vždycky bude kontroverze. Na to se musí člověk připravit. Já neustále oživuji a lidi to milují, ale naopak lidé, co na daném místě žijí, to nesnáší. Máme například piáno na nádraží a paní z tamního bufetu mi pořád nadává, jak jí ničím život,“ vysvětlil, že člověk musí ustát, že svými činy někoho naštve, protože jinak by nemohl dělat nic, Ondřej Kobza.

Pražského kavárníka a autora několika zdařilých projektů baví spontaneita a pohádkové momenty, které díky jeho nápadům vznikají. V Praze na Masarykově nádraží z jeho iniciativy například tančilo několik párů argentinské tango nebo se s ostatními kavárníky domluvili, že své kavárny přestěhují na ulici, otevřel střechu lucerny a zorganizoval koncert symfonického orchestru na pobočce České pošty v Jindřišské ulici v Praze. ,,Když se vymyslí dobrá akce, tak se věci sami pospojují. Pošta nabídla zdarma prostory a orchestr zadarmo zahrál lidem, protože se jim nápad líbil. Mám v tomto případě tip pro Žatec – vybrat si ikonickou budovu a dát jí třeba na hodinu trochu jiný význam. Nám se například klasická hudba velmi osvědčila,“ doplnil Ondřej Kobza, který se zmínil také o tom, že by se mu líbila i akce vytáhnout na ulici gauče: ,,Gauč je symbol zabydlení. S jeho vystěhováním by mohli pomoci třeba skauti. Bylo by to takové vtipné. Akce by se mohla jmenovat třeba ,,Žatec na gauči“.“

Linda Kolářová z projektu ,,Místa zblízka“ ze své vlastní zkušenosti doplnila, že je potřeba si uvědomit, že na místě žijí různí lidé, různé skupiny lidí, různé spolky a instituce a každý má trochu jiné potřeby. ,,Rodiče mají potřeby svých dětí, mladí mají potřebu se bavit, staří zase potřebu klidu. Je to různé a je to v pořádku. Je důležité uvědomit si a říct, jakou má kdo potřebu a úplně nejideálnější stav je, když se to nějak propojí. Podnikatelé chtějí natáhnout lidi na svůj byznys, rodiče mají potřebu programu pro děti. Uvědomit si různorodost, trochu si ji zmapovat a říct si, co kdo potřebuje a trochu to propojit. Pro čím více skupin bude akce výhrou, tím víc spolu budou chtít spolupracovat,“ vysvětlila Linda Kolářová.

Diskuze mezi jednotlivými návštěvníky ,,Ranního klubu Žatecka“ následně sklouzla a tvrdě narazila v tématu veřejný prostor a lavičky. Podle místních v centru prý není prostor, příjemné místo, kde by mohli posedět. Na hlavním náměstí jsou jen kovové lavičky, které jsou v zimě studené a v létě rozpálené, nikde není stín a kolem dokola jezdí auta. Problém laviček je ale daleko rozsáhlejší. Někteří z místních si totiž již vyzkoušeli, co se stane, když dají do veřejného prostoru místo k sezení. Katastrofa! V okolí se tvoří nepořádek, a pokud není někdo, kdo by lavičku pravidelně kontroloval, vandalové ji zničí.

,,Již několik let mám v hlavě nápad. Strašně bych chtěl, aby byla možnost, aby si lidé mohli koupit lavičku, sponzorovat ji. Třeba ji i někomu věnovat. Na lavičce by mohl být štítek se jménem. Když by lidé byli zainteresovaní v tom, že budou mít ve městě vlastní lavičku a přispívat na její údržbu, budou ji chtít někomu třeba ukázat a sedět na ni. Stejně tak mohou vysadit svůj strom. Občan věc koupí a věnuje ji městu. Obyvatelé se tak více zapojí. Budou ve veřejném prostoru něco maličkého vlastnit,“ pronesl svůj nápad místní podnikatel a bývalý pedagog Jiří Harajda.

Pro tuto myšlenku se aktuálně nabízí konkrétní plán, kterým je park pod hradbami, jež by měl být ještě letos realizován. ,,Navrhujeme teď park pod hradbami. Až bude stanovené, které stromy a mobiliář tam budou, tak by se mohl tento nápad městu nabídnout, protože na tom ušetří. Občané by dostali možnost zapojit se,“ nadchl se pro ideu s lavičkami současný radní Petr Antoni, který je již pravidelným návštěvníkem klubů.

Další ,,Ranní klub Žatecka“ proběhne poslední březnový čtvrtek 28. března. Tématem budou mentální mapy, kterými se dá zjistit, jakým způsobem lidé město vnímají a využívají – kde se cítí bezpečně, kde tráví čas, kde se naopak bojí. Poté by již měly být vybrány konkrétní kroky, kterými by se mohlo začít. Snahou projektu ,,Místa zblízka“ je dovést na další ranní klub urbanistku – architektku, která je nad mentálními mapami schopná rovnou říci, co budou jednotlivé kroky obnášet.