,,Jen počkej, zajíci!“ - Na vernisáž dorazila i dcera Svetozara Rusakova

Kdo by neznal sovětskou sérii krátkých kreslených příběhů v režii Vjačeslava Kotěnočkina ,,Jen počkej, zajíci!“? Snad už jen nejmladší generace. I ta však se svými rodiči a prarodiči dorazila na vernisáž v Galerii Sladovna, kde jsou až do 14. dubna k vidění obrazy, kresby a seriály ruského výtvarníka Svetozara Rusakova. Na zahájení vzácné výstavy přiletěla z Francie také dcera umělce Irina Rusakova.

,,Dovolte nám, abychom vás s kolegyní Štěpánkou přivítali na vernisáži výstavy s názvem ,,Jen počkej, zajíci!“ světoznámého autora Svetozara Rusakova. Je mi velkou ctí mezi námi přivítat jeho dceru Irinu, která za námi přiletěla až z Paříže. Sešli jsme se na tomto netradičním místě, protože vy, co k nám chodíte na vernisáže, víte, že jsme vždycky jinde. Dnes máme vlastně i premiéru, protože se nacházíme ve hvozdě staré sladovny, kde se dříve sušil, máčel, slad. Můžete si tak vychutnat netradiční prostory, kde jsou obrazy vystaveny v celém spodním patře,“ uvedl výstavu pověřený ředitel Chrámu chmele a piva, pod který galerie spadá, Ondřej Baštýř a doplnil: ,,Když jsem byl malý kluk a koukal jsem na večerníčky, tak jednou přišel na řadu i ,,Jen počkej, zajíci!“. Netušil jsem, že se s tímto večerníčkem setkám ve zcela jiném významu za několik let. Je to takové zajímavé, paradoxní.“

Vernisáž a výstava se neobešla bez pomoci Spolku rodáků a přátel města Žatce v čele s Petrem Šimáčkem, který výstavu prezentoval začátkem ledna tohoto roku v Galerii PRE v Praze, kde bylo dílo Svetozara Rusakova vystavováno vůbec poprvé. Vzácným hostem na vernisáži byl mimo jiné také pan Jan Mráz, přítel Iriny Rusakovové.

,,Aby vás to nemátlo, paní Irina přiletěla z Moskvy. Protože od 21 let žije ve Francii v Paříži, letěla z Paříže do Moskvy, aby tam pro tuto výstavu vyzvedla pohledy a další obrázky. U mě v galerii jsme výstavu pořádali před dvěma měsíci a jako rodáci a patrioti jsme si řekli, že by bylo dobré ji vzít do Žatce,“ vyjádřil se za Spolek rodáků a přátel města Žatce Petr Šimáček.

Na výstavě mají návštěvníci možnost seznámit se i s další tvorbou Svetozara Rusakova, jako jsou kresby a malby nejrůznějších technik, od aktů, roztomilých faunů až po květinová zátiší. Dílo a propagaci díla ruského výtvarníka má po jeho smrti jeho jediná dcera Irina Rusakova

,,Bohužel za života mého otce nikdo moc neznal, stal se známým až po své smrti. Samozřejmě nejznámější se stal díky spolupráci na seriálu ,,Jen počkej, zajíci!“, ale součástí jeho díla nejsou jen obrázky ze seriálu, ale i jiné motivy – krajinky, akty, zátiší. Je nutnost říct, že jsem moc ráda, že se výstava koná v České republice, protože můj otec měl Čechy velmi rád. Vždycky mi o návštěvách Čech vyprávěl a určitě by byl velmi rád, že se tu jeho výstava koná. On nás určitě z vrchu sleduje a je velmi rád, že se lidé o jeho dílo zajímají a já jsem zase ráda, že se mi podařilo jeho dílo dostat do Čech,“ řekla během vernisáže dcera Svetozara Rusakova Irina, která rovněž prozradila, že by se v nejbližší budoucnosti ráda věnovala sepsání knihy o svém otci: ,,Nejdříve jsem chtěla někoho najít, ale bohužel neexistuje nikdo jiný, kdo by znal otce lépe než já, takže začínám uvažovat, že knihu sepíši sama.“

Sovětská série krátkých kreslených příběhů v režii Vjačeslava Kotěnočkina. ,,Jen počkej, zajíci!“ byla v tehdejším Československu vysílána i jako večerníček. Hlavním dějovým motivem seriálu je snaha Vlka chytit a sníst Zajíce. Podobný děj má americký animovaný seriál Tom a Jerry, který se ale samozřejmě v SSSR nevysílal. Další, co mají tyto dva seriály společné, je nezvyklá oblíbenost záporné postavy. V případě kreslených příběhů ,,Jen počkej, zajíci!“ je to Vlk, za jehož vzor si prý výtvarník Svetozar Rusakov vzal chlápka, který ho v Novosibirsku ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina. Sám Rusakov se také přiznal, že vždy fandil spíše Vlkovi, který byl sám o sobě hodně směšný, jelikož mu žádná past na Zajíce nevyšla. Podle Rusakova byl Zajíc spíš takový čestný pionýr a šprty a slušňáky, ty nikdy rád neměl. „I já jsem měla Vlka vždycky radši,“ prozradila během vernisáže také dcera Rusakova, která je jedinou dědičkou díla svého otce.

Krom ikonických obrázků Vlka a Zajíce mají návštěvníci výstavy možnost seznámit se i s další tvorbou ruského výtvarníka, ze které skutečně není možné vyčíst, že by ji ztvárnil ten samý člověk, který nakreslil animované příběhy ,,Jen počkej, zajíci!“.

Svetozar Rusakov chtěl být v první řadě umělcem. Kreslit začal velmi brzo. Navštěvoval kurzy kreslení v domě pionýrů, které vedli známí ruští malíři. Během druhé světové války se účastnil několika bitev v Bělorusku a na Ukrajině. Byl několikrát vyznamenán a obdržel medaile ze statečnost, také za osvobození Prahy. Po válce nastoupil do institutu pro vzdělávání umělců. Studium zakončil v roce 1951 jako umělec pro lidovou tvorbu, nástěnné malby a miniatury. V letech 1957 až 1989 pracoval ve studiích Sojuzmultfilm jako animátor a později i umělecký režisér. Od roku 1969 do roku 1986 pracoval na šestnácti epizodách animovaném seriálu ,,Jen počkej, zajíci!“. Tuto práci prý vykonával proto, aby zajistil rodinu. Radost mu však přinášelo umění. Ocenění se mu ale dostalo v roce 1988, kdy získal Státní cenu SSSR, právě za ztvárnění postav Vlka a Zajíce.