Aikido — bojové umění pro sebeobranu, rozvoj osobnosti i všednodenní život

CHOMUTOV (soš) — Od roku 1998 funguje v chomutovském Domečku klub Aikido Dojo Chomutov. Japonské bojové umění, které se nikdy nestalo sportem je — jak říkají jeho trenéři — mnohem více životním stylem, který lidem pomáhá i v naprosto běžných situacích. Aikido učí nejen základy sebeobrany, ale rozvíjí člověka také po fyzické a psychické stránce. Navíc ho zvládnou lidé jakéhokoliv věku i se zdravotním omezením. To, které může každý vyzkoušet v Domečku, je navíc přizpůsobené životu v dnešním moderním světě.

Ve sklepní místnosti Domečku se každé pondělí a čtvrtek večer schází skupinka 12 až 15 lidí v kimonech s trenéry, kteří mají více než dvacetileté zkušenosti. „Trénujeme tu děti od 13 let; v horní věkové hranici jsme tu měli i 65letou dámu,“ upřesňuje jeden z trenérů Dušan Petrovič. Od 18 hodin jsou ve skupině zastoupeni více začátečníci, pokročilí přichází o hodinu později. Pro všechny ovšem lekce začíná kruhovým tréninkem s prvky jógy na zahřátí, které vede Přemek Jánský. „Je to opravdu nezbytné, ale někdy mají zvláště starší lidé strach přijít, protože děláme například kliky. Také se bojí určité drezury. My tady ale samozřejmě bereme ohledy na zdravotní potíže. Pokud třeba někdo nemůže na kolena, tak zkrátka některé cviky nedělá,“ říká Dušan Petrovič. Na trénincích potkáte studenty, inženýry i dělníky všech možných věkových, váhových a výškových kategorií.

„Aikido jako takové je bojová forma sebeobrany. Není to o tom naučit se útočit, ale umět se ubránit a využít k tomu energii protivníka. Pokud je obrana správně provedena, tak čím více je protivník agresivnější, tím více si ublíží,“ vysvětluje další z trenérů Tomáš Ktoda. Účelem takto vedené obrany ovšem není ublížit. Zájemce, kteří se chtějí primárně prát, oddíl ve svých řadách nechce. „Každé bojové umění je takříkajíc běh na dlouhou trať. Ani dnes běžné hodinové kurzy sebeobrany nikomu příliš nepomůžou. Je nutné si totiž uvědomit, že pokud na vás někdo zaútočí, tak to nebude tak jednoznačné, jako na kurzu. Navíc bude útok pravděpodobně mnohem brutálnější a k tomu většinou v naprosto nečekané situaci. Při takové situaci je hlavní se nesložit a nezamrznout. Ovšem mozek netrénovaného člověka začne přesně takhle pracovat. To je špatně. Trénovaný člověk je připravený a zareaguje hned. Krátké kurzy vás jednoduše nenaučí pracovat s psychikou, s dýcháním…“ doplňuje Petrovič. Aikido ale není jen umění, které vás zachrání před útočníkem. Naučí vás lépe totiž reagovat i na běžné situace. „Učíme se tu padat, uhnout, odskočit. Kromě těla u nás efektivně procvičíte i mozek. Pro příklad praktického využití nemusím chodit daleko. Měli jsme tu starší dámu, která zakopla na chatě, když nesla nádobu s vodou. Tu v té chvíli odhodila, udělala kotoul a díky tomu se jí nic nestalo. Dalším z přínosů je, že například lépe prokličkujete v davu,“ vysvětluje Petrovič.

„Aikido má vliv na rozvoj osobnosti jako takové. Setkali jsme se s lidmi, kteří přišli s mindráky, nebo je trápily problémy v kolektivu a tady časem pookřáli, otevřeli se a osobnostně se dostali úplně jinam. Nebo přijdou naštvaní, vystresovaní, jsou tu s námi dvě hodiny a odchází úplně jiní. Někdy se musí „vybouchat”, někdy jen vypovídat. U nás to nekončí tréninky, ale jsme spíše jedna velká rodina,“ říká hlavní trenér Ladislav Kala.Kromě klasického Aikida a prvků sebeobrany občas trenéři zařadí i ukázku techniky Kyusho, tedy stimulace přesných bodů v nervové dráze člověka. Tato technika umí paralyzovat protivníka bez použití síly, zároveň také může pomoci se zdravotními problémy.

Klub Aikida také uvažuje o skupině s mladšími dětmi; zhruba od osmi let. „Tréninky ovšem děláme ve volném čase, všichni jsme normálně zaměstnaní. Ale časem se nám to snad podaří,“ doufá Petrovič.

 „Pokud by si chtěl někdo Aikido přijít vyzkoušet případně se dozvědět více, může dorazit na některou z hodin, stačí jen tepláky, tričko s dlouhým rukávem a chuť cvičit,“ uzavřel Tomáš Ktoda.