Dobroděj vyrazil na cestu, opět podpoří zrakově postižené

Louny, Kyjov (lus) Pět stovek kilometrů během tohoto týdne ujedou účastníci charitativní cyklotour Dobroděj na kole.  Do Loun dorazí v pátek.

Na trasu se cyklisté vydali toto pondělí, letos ale v opačném směru, než předchozí dva ročníky. Letos jedou směrem do Loun, startem bylo město Kyjov. Po cestě uspořádá Dobroděj na kole několik besed pro veřejnost na téma života se zrakovým postižením, na každé trase se zastaví ve dvou městech. „3. ročník Dobroděje na kole považujeme za zahájený! Poprvé začínáme o den dříve a zdá se nám to do budoucna jako velmi dobrý nápad,“ hlásili organizátoři v neděli večer z místa pondělního startu.  

Vedoucím pelotonu je Pavel Brož. Spolu s ním by cyklisté měli do Loun dorazit za pět dní, tedy v pátek 17. května. „Pět cyklistů vyrazí na kompletní trasu, další pojedou jednotlivé úseky. Budou s námi dvě doprovodná auta. Trasu jsme vybírali tak, aby byla cyklisticky příjemná. Každý den chceme ujet zhruba sto kilometrů,“ uvedl P. Brož. Jejich dnešní  - středeční trasu můžete sledovat zde .

Cílem cyklotour Dobroděj na kole je lounský domov pro seniory. Právě odtud předchozí ročníky akce startovaly. A jsou to právě klienti a zaměstnanci domova, kteří akci každoročně podporují. Již několik týdnů předem na rotopedu šlapou stejný počet kilometrů jako Dobrodějové. Letos vyjeli „na trasu“ již v dubnu, na začátku května byli za polovinou trasy.

Smyslem charitativní cykloakce je podpořit projekt Slyším, tedy čtu, který realizuje stejnojmenný spolek z Loun. Jeho zástupci se na cyklojízdu rovněž vydali. Cílem projektu je zprostředkovat nevidomým a slabozrakým knihy, které si sami nemohou přečíst. Od roku 2013 díky němu vzniklo dvacet audioknih, na dalších osmi se pracuje.

Report Dobrodějů z prvního dne jízdy: 

1.etapa za námi! Halelujaaaa. Máváme vám z Prostějova. Dnešní den začal velmi pozitivně besedou v Kyjově, kde byla hojná účast. Dokonce se k nám na prvních pár kilometrů přidala dvojice na tandemu (vidící a nevidomý) - tedy spíše to vypadalo, ze my jsme se přidali k nim, jelikož po celou dobu, co s námi jeli, udávali tempo našemu týmu. Po odpojení nám udal tempo David a to stálo za to - veškerý pocit toho, ze jedu celkem rychle byl fuč, stejně jako David?. Cesta do Vyškova byla dosti náročná, stejně jako zbytek našeho dne - největším nepřítelem bylo počasí! Ve Vyškově jsme měli zaslouženou super odpočinkovou zastávku v knihovně, kde se o nás krásně postarali. A pak zase vzhůru směr Prostějov. Vzhledem k větru a zimě hodnotíme zatím dnešní den jako nejnáročnější za celé tři ročníky. Tak nám držte zítra palce, ať se ta předpověď počasí nevyplní a jede se nám jen a jen lépe✊✊✊. Večer se nám opět vydařil, odměnili jsme se výbornou večeří a já dokonce dostala kafe do vánočního hrníčku - až taková je v Prostějově zima.

Report Dobrodějů z druhého dne jízdy: 

Huraaa, nezmrzli jsme a máváme vám ze Svitav. Ačkoliv se všichni kolem už odebrali ke spánku, já usedám k sepsání zážitků z dnešního dne. Nejen abyste věděli jak pokračujeme, ale taky aby náš tým měl co ráno číst ke kávě (především Lenka s Milanem:)) - páč i ve Svitavách je zima jako v Prrr...ostějově a místní tisk je daleko (přes silnici:)), tak se nám tam ráno nebude chtít. Zastávka v Prostějově na základní škole byla úchvatná. Všichni byli velmi vstřícní, dokonce se k naší besedě přidal i stánek z místní chráněné dílny, kde osoby se zrakovým postižením vyrábějí košíky a další různé předměty z pedigu. Dále mířily naše kola (cyklistů i doprovodných vozidel) do Loštic, kde jsme byli ubytováni v rámci prvního ročníku, ale nestihli jsme tenkrát ochutnat zdejší vyhlášenou tvarůžkovou zmrzlinu. Nooo, vyzkoušet se má všechno, ale bylo to s ni stejné jako v tom vtipu se zajíčkem a mrkvovou - kdo zná, tak ví, kdo ne, tak byla prostě hnusná! Cesta pokračovala dál, tedy cesta se tomu úplně říkat nedalo, byla to spíš překážková dráha - blátem, listím a jehličím, završena stromem přes cestu - ale Dobrodějný tým je zvyklý překonávat překážky, tudíž jsme vyvázli. Teda vyvázli, pak to teprve začalo - jeden kopec za druhým, déšť, zima, a to taková, že dokonce i David se k nám přidal a nejel jako předvoj. Do Moravské Třebové jsme dorazili trochu později, ale náš bezvadný tým zvládl začátek besedy v domově pro seniory bez nás a my se po vzpamatování a zahřátí zdárně zapojili. Zastávka zde byla také super, takže se nám nejen kvůli tomu už moc nechtělo do deště, ale sebrali jsme síly a vzhůru do Svitav. Bylo by hezké, napsat, že jsme jako cyklisti dojeli všichni, ale bohužel náš cyklistický tým na posledních pár kilometrů opustila naše statečná Verča, která už od rána jela své vlastní tempo jako samostatná jednotka a za to zaslouží obrovský obdiv. Bohužel před Moravskou Třebovou se nějak nepochopila s kolejemi a tak to trochu odneslo kolo i její koleno. Ale nebojte se nic, ročník 91. je unikátní a Verča s námi pokračuje dál střídavě v autě snad po opravě bicyklu i na něm. No a my jsme si pěkně vyšlápli oooobr dlouhý kopec, pár menších a abychom toho neměli málo, tak když už jsme si konečně jeden sjeli, zase jsme si ho z důvodu špatného odbočení vyjeli nahoru??. Každopádně zbytek cesty už byl celkem poklidný a světe div se, dokonce i z kopce. Až na poslední kilometr dnešní etapy, kde přímo před nami zapadly závory a jel dlouhý nákladní vlak..my stáli v dešti se smutnými pohledy na ceduli "SVITAVY". Na úplný konec se Michalovi vybila navigace a bylo to..avšak dorazili jsme i tak na ubytování relativně včas - umíme si prostě poradit. Večer jsme vyrazili společně do restaurace, já jsem Verče nakrájela večeři, aby se chudák mohla najíst, a abych nevypadla z pracovního procesu. A to už je konec a kdo to dočetl až sem, tak si může za odměnu tipnout kolik tapů už mam na svém těle? - zítra (jeeeje, tedy už dneska) dodáme odpověď?.