,,Jsem ve své nové roli opravdu spokojený,“ říká ředitel Vrchlického divadla Jakub Bielecki

Vrchlického divadlo v Lounech změnilo po dlouhých šestnácti letech ředitele. Divadlo od letošního roku vede bývalý manažer nejčtenějšího českého deníku Jakub Bielecki, který se ve své nové pozici nechce vydat cestou revoluce, nýbrž evoluce. Co ho přimělo přihlásit se do konkurzu na ředitele divadla, co bylo jeho prvním krokem ve funkci a na co všechno se mohou v letošní divadelní sezóně diváci těšit? Na to jsme se zeptali nového ředitele Vrchlického divadla Jakuba Bieleckiho.

• Jste od nového roku novým ředitelem Vrchlického divadla v Lounech. Co vás přivedlo k tomu se přihlásit do konkurzu?

Důvodů bylo několik. Pracoval jsem od roku 2000 v Praze a v roce 2008 jsme se s manželkou rozhodli přestěhovat do Loun, protože ona je rodem z Počedělic, což nám přišlo jako dobrý nápad nejen z ekonomického hlediska, ale také kvůli dětem. Navíc, já jsem si na Prahu nikdy nezvykl. Jsem v podstatě z vesnice.

Poté jsme deset let dojížděli. Pracoval jsem v Blesku na vysoké manažerské pozici a sedm let je takový ten ,,breaking point“ (zlomový bod), kdy se rozhodujete co dál. Shodou okolností v té době, kdy už bylo potřeba se rozhodnout, jsem se dozvěděl, že Vladimír Drápal se rozhodl odstoupit z pozice ředitele Vrchlického divadla.

Začal jsem vážně uvažovat o tom, zda bych měl na to, stát se jeho nástupcem. Sešel jsem se s Vladimírem, který můj nápad podpořil. Nakonec jsem dostal i svolení od rodiny (smích). Přihlásil jsem se do konkurzu a ten jsem nakonec vyhrál.

Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Příští rok mi bude 45 let, takže jsem si říkal, že, pokud mám udělat nějaký radikální krok ve svém životě, tak teď je ta doba.

• Co jste prožíval, když jste se dozvěděl, že jste konkurz vyhrál?

Samozřejmě to bylo emotivní. Když se člověku něco povede, má radost (smích). Druhý byl pocit odpovědnosti, protože, přeci jen, divadelním ředitelem jsem ještě nebyl.

• Co bylo vaším prvním krokem ve funkci ředitele?

V rozhovoru, který jsem dával ke svému nástupu, jsem říkal: ,,Uvařím si čaj.“. To jsem neudělal (smích). Nesliboval jsem žádnou revoluci, ale evoluci, takže jsem se normálně seznamoval s papíry, s provozem divadla, s lidmi. Soustředil jsem se na provozní manažerskou práci, došlo k posílení elektronizace divadla, zřídili jsme datový sklad, začal jsem připravovat platební terminál a pomalu se zapojoval do přípravy programu, abonmá a podobně.

• Co by podle vás měl dobrý ředitel splňovat?

To je otázka, na kterou se mi nechce odpovídat (smích). Ale vážně: Měl by být dobrým manažerem, měl by mít přehled o tom, co se v divadelním světě děje, co stojí za to a zároveň by si měl v případě příspěvkové organizace uvědomit, co je jeho role. V mém případě si myslím, že Vrchlického divadlo má výrazně veřejnoprávní poslání, což znamená, že má myslet na co nejširší spektrum diváků. Chci, aby se do divadla dostalo co nejširší spektrum diváků, včetně těch, které jsme dříve neoslovili. Musím také myslet na ty, kteří vyžadují opravdovou kvalitu.

Další věcí, kterou by si měl správný ředitel uvědomit je, že ne vždy je v domě nejdůležitější osobou. Když vám praskne topení, je nejdůležitější správce budovy.

• Je něco, co si v divadle žádá o větší změnu?

Pokud jde o praktické věci: Od března mohou diváci v pokladně platit platební kartou, od září přibude on-line prodej a rezervace, a to na zcela nových webových stránkách. Intenzivně také pracujeme na novém designu.

Jde-li o program, pokoušíme se, ale není to vůbec jednoduchá věc, rozjet čtvrtou, respektive pátou abonentní řadu – muzikál/opereta. Je to ekonomicky i technicky velice náročný žánr. Zároveň je žádaný a má potenciál přivést do divadla lidi, kteří sem dosud nenašli cestu.

Nemám takovou odvahu, abych z muzikálu/operety udělal rovnou abonentní řadu, ale plánujeme volný cyklus. Vyhlásíme ho však až v okamžiku, kdy si budu stoprocentně jistý, že se sem představení vejdou. V tuto chvíli je potvrzený jeden velký muzikál a dvě operety jsou v jednání. Začneme takhle a podle zájmu diváků uvidíme, co dál.

• Už letos?

Ano, něco by mělo padnout už do této sezóny 2019/2020, ale to hlavní plánujeme na leden 2020, jako novoroční dárek.

• A co technický stav divadla?

Divadlo je v zásadě v pořádku. Veškeré zařízení, které zde je, je nicméně staré patnáct let a zejména pokud jde o zvukovou techniku, morálně zastarává. Předchozí vedení koupilo nový zvukový pult a v dubnu k nám nastoupil špičkový zvukař, což je pro divadlo velké štěstí. Náklady na nové plnohodnotné zařízení jsou astronomické a vůbec není na pořadu dne ho řešit komplet. Postupujeme po částech. Čeká nás rovněž dílčí oprava kotelny, tu nelze odkládat.

• Co je podle vás největší předností a naopak největší bolestí Vrchlického divadla v Lounech?

Největší předností jsou diváci. Chodí nám sem několik typů publika od velmi náročného až po ty, kteří hledají ,,jen zábavu“. Diváci jsou věrní, což je nejvíce vidět na Lounském divadlení – soutěžní přehlídce amatérských souborů. Byl jsem osobně překvapen návštěvností – průměrně 140 lidí při kapacitě 260 platících diváků. Kvitovala to porota a máme až udivené reakce odborného tisku.

Nevidím žádnou zásadní bolest. Jsou tu drobné věci, které je potřeba udělat, aby to bylo ještě lepší. Divadlo mělo devět a nyní má deset zaměstnanců. Když si uvědomíte, že máme tři provozy, včetně kulturního domu s kapacitou 600 lidí, galerie a divadla, a věkový průměr zaměstnanců v technických profesích byl do nástupu nového zvukaře 65 let, je zřejmé, že nás v budoucnu nutně čeká další omlazování. Práce v divadle, to není jako sekat cvičky u Bati. Nemůžete vzít na místo jevištního technika, osvětlovače, zvukaře, jevištního mistra atd. lidi z ulice. Daný člověk musí být odborně na výši. Chlapi z techniky jsou skvělí. Nevím, kde najdeme plnohodnotnou náhradu, až se rozhodnou odejít do důchodu.

• Co všechno má ředitel městského divadla na starost? Jak vypadá váš pracovní den?

Dopoledne se snažím „úřadovati divadlo“. To je takový specifický pojem, který používali herci Národního divadla ve 20./30. letech a mysleli tím svou vlastní hereckou práci. V mém případě to samozřejmě herecká práce není (smích). Jsou to desítky smluv, vyjednávání s partnery, personální věci a podobně.

Pak je na řadě tzv. „programování divadla“, jehož motorem je bývalý ředitel Vladimír Drápal, jemuž jsem vděčný za to, že přijal pozici dramaturga. Bez jeho zkušeností a kontaktů bychom, to neříkám, že nezvládli, ale přechod z bývalého vedení na nové by byl složitější. Zřídil jsem Uměleckou radu, jejímž úkolem je tvořit program divadla a kulturního domu s ohledem na větší pestrost.

• Co je pro vás ve vaší nové funkci nejtěžší?

Možná nejtěžší je právě tvorba programu. Musíte vědět, co lidé chtějí, na co přijdou. Zároveň cítím povinnost sem vozit, byť relativně drahé, kusy klasického repertoáru. To je případ zejména naší abonentní řady ,,C“, která má sice nejnižší návštěvnost, ale je morálně nezbytné ji mít. Jsem přesvědčen o tom, že město, které má tři střední školy, si zaslouží místo, kde mohou diváci vidět Naše Furianty, Othella nebo Maryšu.

Budu nicméně asi působit nepatřičně optimisticky, ale já osobně jsem ve své nové roli opravdu spokojený. Nabíjejí mě lidi. Baví mě se s nimi vítat, loučit a poslouchat, co si myslí. Zatím převažují pozitivní reakce, a jsou-li nějaké negativní, vítám je. Já jsem jako bývalý novinář a marketér pracující v masovém médiu zvyklý na anonymní reakce. V dnešní době sociálních sítí je totiž komunikace jednostranná a výrazně negativní, takže setkání se skutečnými lidmi je pro mne osvěžující.

• V současné době stále probíhá úprava prostoru u divadla, kde se objeví černobílá geometrická kompozice Zdeňka Sýkory…

K piazzettě mohu říci jen tolik, že až bude vše hotovo, budu nejšťastnější člověk na světě. Divadlo dostane tvář, o které se bude mluvit po celé republice.

• Na co se mohou diváci v letošní divadelní sezóně těšit?

Právě dáváme do prodeje abonmá na sezonu 2019/20. Včetně Kruhu přátel hudby máme čtyři abonentní programy, dohromady jsme pro předplatitele připravili 23 luxusních představení. Anotace jednotlivých inscenací si čtenáři mohou prohlédnout na internetových stránkách divadla www.divadlolouny.cz. Do konce května si předplatné obnovují současní abonenti, od 3. června mohou přijít noví zájemci.

Prvním představením abonentní řady „A“ (současné divadlo) bude Dámská šatna Arnošta Goldflama s Danielou Kolářovou nebo Danou Batulkovou. Zábavné „béčko“ startuje inscenací Lady Oscar na motivy slavného filmu filmu s Louisem de Funésem. Diváci se mohou těšit na Janu Paulovou či Davida Suchařípu. Pokud jde o klasiku – „céčko“ – nejvíc se těším na Élektru s Petrou Špalkovou a Janem Vondráčkem. Inscenace Divadla v Dlouhé jsou proslulé moderním, až klinicky přesným pohledem na klasickou látku. Rozhodně nehrozí nuda!

• Co byste v příští sezóně obzvlášť doporučil mimo předplatné ?

Novou sezonu odstartuje 18. září velkolepý koncert Spirituál kvintetu, který jede své poslední turné, jde tedy o výjimečnou událost, která se nebude opakovat. Pokud jde o koncerty, mohou se diváci těšit na Radůzu, Karla Plíhala nebo třeba na Davida Stypku. Výborná bude Edith: Milovat k smrti – představení věnované osudům Edith Piaf, v níž exceluje Světlana Nálepková. Skvělé představení Divadla pod Palmovkou Pusťte Donu k maturitě jistě potěší nejen pamětníky kultovního seriálu 90210 Beverly Hills. A to jsem ještě nemluvil o slíbeném „velkém muzikálu“. Bude toho pravdu hodně.

• Na jakou hru se nejvíce těšíte vy?

Já se velice těším na loutkové Buchty a loutky a jejich představení Vítězné svině na motivy povídek Ladislava Klímy. Buchty jsou zárukou kvality a inscenační odvahy.

• Co vy a divadlo? Kolik večerů zde trávíte?

Každý, který mohu. Snažím se zde být každý večer, kdy hrajeme. Rád vítám diváky, loučím se s nimi, povídáme si. Snažím se poznat soubory, abych měl přehled. Musím říci, že k nám divadla strašně rádi jezdí. Jsme jedna z mála štací, u kterého je standard, že je na místě ředitel a veškerý personál.

• Jaké jsou vaše plány s divadlem do budoucna? Jak vidíte divadlo třeba za deset let?

Divadlo určitě může extendovat do větších letních akcí. Umím si představit letní scénu. Už jsem se bavil s lidmi z branže například o velkém operním představení v Parku T. G. Masaryka. Umím si rovněž představit participaci divadla na vyloženě letní scéně. To je hudba budoucnosti. V první fázi chci divadlo umět tak, že si budu moci se vší odpovědností dovolit udělat něco velkolepého i venku.

Děkuji za rozhovor a přeji Vrchlickému divadlu úspěšnou sezónu.

Hedvika Fajkusová

Foto: Nguyen Phuong Thao