Staňkorebelky tančí z recese pro dobrou náladu svou i diváků

Šťastných sedm let už funguje skupinka žen, které si říkají Staňkorebelky. Ty lze potkat na obecních slavnostech a soukromých oslavách, poutích, plesích i jiných akcích nejen v našem regionu, ale i v Praze, Mostě nebo na Chomutovsku. Pokaždé s úsměvem na rtech se při svých tanečních vystoupeních, v nichž je vždy skryté nějaké to rebelství, snaží pobavit i diváky a daří se jim to skvěle! Jak často Staňkorebelky trénují, kolik mají nacvičených choreografií a na čem momentálně pracují? Na to a spoustu dalšího jsme se zeptali předsedkyně Sylvie Jahelkové.

• Povězte, kdo jsou ,,Staňkorebelky“?

Jsme náhodně vzniklá skupina žen, která měla společný zájem připravovat něco pro lidi – pobavit je. Chtěly jsme rovněž v obci rozhoupat tradice. Bylo nám líto, že tradiční akce z naší obce zmizely.

Vzaly jsme si příklad z Moravy a Slovenska, protože tam má každá vesnička svou folklórní skupinu nebo někoho, kdo spolupořádá obecní akce.

• Kdy a jak vaše skupina vznikla?

Vznikly jsme 24. ledna 2012.

Měly jsme výborovou schůzi sdružení Staňkovických žen a dávaly jsme dohromady harmonogram akcí, které se budou v obci dít, včetně akcí pro děti, jako jsou Čarodějnice, Maškarní ples atd.

Přišli za námi majitelé Restaurace Bílý lev ve Staňkovicích, kteří zde obnovili tradici Masopustu a zeptali se, zda bychom jim s organizací oslav pomohly.

Pomoc jsme přislíbily a zároveň začaly vymýšlet, čím by se dal program zpestřit. Inspiraci jsme našly na internetu u jiných organizátorů podobných akcí.

V tu chvíli ale byla většina z nás tancem nepolíbená, takže jsem hledala inspiraci a napadlo mě, že v tomto případě můžeme zatančit jedině Trnky brnky ze Slunce, seno, jahody.

Tehdy jsme si řekly, že když to zvládnou ženy jinde, proč bychom to nezvládly my, ženy ze Staňkovic. Tanec jsme měly, ale nastal první problém, protože jsme neměly v čem vystoupit. Druhým problémem byl šibeniční termín 18. února! Světe div se! My za tři týdny ušily osm kostýmů, respektive staňkovických krojů, a nacvičily tanec.

Staňkovický kroj

• Krojů?

Ano, samy jsme si kroje navrhly. Tehdy jsme ani nevěděly, že by z kostýmů mohly vzniknout kroje.

Neměly jsme ale nic na sebe a řekly jsme, že když už budeme něco šít, tak bychom se měly držet našich barev (staňkovického znaku), což je modrá a stříbrná (žatecké barvy – historicky Staňkovice Žatci více méně náležely až do r. 1990, kdy se osamostatnily) my máme navíc zlatou premonstrátskou lilii.

Pátraly jsme, jak to zde na Žatecku dříve vypadalo. Mělo by se to tomu podobat. Hlavně jsme v Čechách, takže nesmí chybět čepec, i když se holky bály, že nám nebudou čepce slušet. Teď je nosíme při každé slavnostnější akci.

Měly jsme tehdy tři šikovné švadlenky v týmu. Vytáhly jsme na sál mašiny a šilo se, stříhalo,…

Navíc to bylo překvapení. Nic jsme neprozradily.

• Kolik má vaše skupina členek?

Momentálně je nás deset. Je to takové jádro nejakčnějších Staňkovických žen.

Tehdy v lednu 2012 nás bylo devět (Alča, Hanka, Helča, Mirka, Anita, Sylva, Zuzka, Maruš, Irča - později Alča 2). S kostýmy nám hlavně pomohly naše šikovné švadlenky Zuzka, Maruška a Anita.

• Máte i fluktuaci? Mění se obsazení?

V březnu 2012 se do týmu švadlenek přidala Jindřiška, která spolu s Maruškou ušila další dva kroje. Kromě Jindřišky mezi nás v březnu přišla také Radka.

V dubnu (na Okresní konferenci žen v Kryrech) do našich řad přišly Jana a Jarka. V Jarce jsme objevily další šikovnou švadlenku do týmu. V květnu do našich tanečních řad přišla Martina.

V určité chvíli nás bylo i patnáct.

Když jsme začaly trénovat choreografii Labutí jezero, tak jsme přibraly na hostování Standu. Tancuje s námi i kankán. Když má náhodou práci, tak se některá z nás převlékne a hraje chlapa. Není problém.

Rebelství musí být

• Kdo stojí za choreografií?

No, já. Nejprve hledám hudbu a pak k ní vytvořím základní rámec choreografie, pak ji holkám předhodím a snažím se je to naučit. Některé choreografie dotváříme či měníme dle předloženého rámce společně.

Trnky brnky třeba nic složitého nebylo, protože jsme jely přesně podle filmu Slunce, seno, jahody. Třeba jsme si jen něco málo upravily. Pak jsme napojily čardášové kroky tak, aby se to k tomu hodilo.

A když jsme rebelky, tak jsme přidaly ještě striptýz. Vždycky v našem vystoupení musí být nějaké rebelství. Buď je to rebelská písnička nebo si ve Staňkorebelské besedě odskočíme na panáka (smích).

• Proč si říkáte Staňkorebelky? Kdo přišel na tento název?

Název navrhla naše čestná členka Mirka v květnu 2012, kdy už jsme byly takový rozjetý a musely vymyslet, jak si budeme říkat. Řekla: ,,Vždyť jste takové rebelky, tak si říkejte Staňkorebelky.“. A bylo hotovo!

Třináct choreografií

• Máte za sebou již několik choreografií. Představila byste je?

Celkem jich je třináct. První to byly Trnky brnky. Pak je to Labutí jezero, Česká beseda, kterou tancujeme zcela vážně ve staňkovických krojích, Šenkýřky, Country, Kankán, Retro, Folklór ,,Po kalíšku“, kabaret Kočky, Barevné boty, Staňkorebelská beseda, Holky z porcelánu a Staňkorebelky ve středověku. S poslední choreografií jsme vystupovaly, když měly Staňkovice 790. leté výročí první písemné zmínky a také při příležitosti výročí 700 let návštěvy Karla IV. v Žatci.

Někdy ale děláme i choreografie pro konkrétní akce, jako jsou třeba narozeniny nebo svatby.

• Je některá z nich vaše nejoblíbenější?

Mojí srdeční záležitostí je choreografie ,,Po kalíšku“ folklór. Pocházím z Moravy, resp. mí rodiče, já se narodila tady a folklór jsem tancovala v žateckém souboru Regrúti, a pak také ve Strážnici, v souboru Žerotín. Tak trošku jsem si ho v našem spolku prosadila.

• A co se nejvíce líbí lidem?

Těm určitě kankán. Ten když rozjedeme a zvedáme sukně, je rachot.

• Kde všude jste již měly možnost vystupovat?

Tady v mikroregionu už jsme asi projely téměř všechny vesničky. Několikrát jsme byly v Praze a okolí. Znají nás v Mostě, či na Chomutovsku. Účastníme se plesů, oslav, poutí nebo akcí místních i žateckých firem.

Vůbec jsme nečekaly, že budeme někdy vyjíždět tančit i mimo obec. Trnky brnky tady ve Staňkovicích měly být první a poslední veřejné vystoupení, ale pak se o nás dozvěděl starosta ve Výškově a okamžitě nás zval do programu akce a pak nás zvali také ostatní starostové Mikroregionu Žatecko.

• Účastníte se již některých akcí pravidelně?

Našich staňkovických akcí, dříve Staňkovických slavností, dále akcí jako jsou máje, masopust, den matek nebo chodíme tančit seniorům.

• A kde lze vaše vystoupení v nejbližší době vidět?

29. června jedeme na Rakovnicko do malebných Přílep, kde budou mít pouť. Tam předvedeme tři vystoupení, takže se budeme pořád jen převlékat (smích).

Přes léto většinou nevystupujeme. To máme staňkorebelské prázdniny. Jezdíme po dovolených a nedáme se dohromady, abychom v minimálním počtu zatančily tanec. Ono čím nás tančí více, tak lépe choreografie vynikne.

Pak budeme 7. září vystupovat v našich krojích na Krajských dožínkách v Peruci a 28. září jedeme do Nového Sedla.

• Jak často se scházíte a trénujete? Jak dlouho trvá nacvičit jedno představení?

Trénujeme dvakrát až třikrát týdně.

Dříve jsme byly schopné natrénovat tři choreografie v roce. Teď, když máme novou chorošku, tak jsme rády, že natrénujeme jednu. Je důležité se sejít v co nejvyšším počtu. Některá děvčata pracují na směny. Do toho ještě jezdíme po vystoupeních, které také pořád zkoušíme. Potřebujeme si osvěžovat paměť.

Teď charleston

• Na čem momentálně pracujete?

Teď máme rozdělaný charleston. Chtěly bychom s ním vyrazit do konce roku. Nejideálnější by bylo, kdybychom ho mohly předvést již na nějaké podzimní akci.

• Na závěr bych chtěla poprosit o nějakou perličku z vystoupení. Tolik žen pospolu musí zažít určitě spoustu zábavy…

Ono je těch perliček více, nejvíce jich je, když trénujeme, než se naučíme nový tanec. Jeden příklad, když jsme měly generálku v čerstvě ušitých kostýmech labutí, které s námi hostuje Standík. V jedné chvíli, kdy opravdu soustředěně tvoříme dvě kolečka bílých labutí, mezi nás na plac ze zákulisí vyběhne – vyletí černá labuť. No a Standík úplně ve správný okamžik vyletěl, jen si neuvědomil, že má na nohách baletní piškoty místo cviček, takže mu to klouzlo, podjely mu nohy a jak dlouhý, tak široký hodil mezi našimi vytvořenými kolečky záda. Podotýkám, že to byla generálka, takže my jsme se zachovaly jako skutečné „profesionálky“, a pokračovaly dále v tanci. Standík vstal a společně jsme dotancovali, se šíleným chechotem, choreografii až do konce. Některé z nás si poté musely jít i převléci spodní prádlo. No a teď si vzpomínám na jednu perličku z vystoupení. Vystupovaly jsme na Staňkovických slavnostech na žádost starosty choreografii Šenkýřky. Kostým má přesně dané součásti, včetně bot. No a já jsem si až v průběhu tance všimla, že Ráďa má na nohách místo bílých balerínek, letní žabky. Tak to víte, že nám pak musela zaplatit pokutu. Daly jsme si tedy na další novou choreografii „po kalíšku“.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů i nadále! 

Hedvika Fajkusová