,,Jsme rádi, že můžeme ochránit stárnoucí rodiče proti rizikovému způsobu života jejich dětí,“ říká notářka Ivana Demutová

Notář je státem pověřená osoba sepisující veřejné listiny o právních úkonech, zastupující osoby ve správním a občanském soudním řízení v rozsahu podle zvláštního zákona, osvědčující právně významné skutečnosti a vykonávající další řadu činností. Počet notářů je v našem státě pevně daný. V lounském okrese máme čtyři notáře, z nichž jednou je Ivana Demutová ze Žatce. V následujícím rozhovoru jsme se jí zeptali na řadu zajímavých otázek z notářského prostředí. Proč se rozhodla zrovna pro tuto praxi, jaký je rozdíl mezi notářem a advokátem, za jakých podmínek se dají vydědit potomci a jaká pozitiva spatřuje v novém občanském zákoníku?

Práce notáře

• Kdy jste začala svoji notářskou praxi?

Ještě jako studentka třetího ročníku PF UK Praha jsem poprvé otevřela dveře Státního notářství v Lounech. Byla to náhoda a ta se stala mým celoživotním povoláním. Samotnou praxi po ukončení školy a mateřské dovolené jsem začala vykonávat v roce 1981.

• Proč jste se rozhodla zrovna pro notářství?

Zlákala mne tehdejší notářka, která pocházela ze Žatce. Nabídla mi ještě jako studentce brigádu, a to rozhodlo. ,,Notařina“ byla v dobách Státního notářství, tedy sedmdesátých a osmdesátých letech, nekonfliktní povolání s úzkou specializací, kdy notáři měli tři hlavní náplně práce – dědictví, převody nemovitostí a závěti. Bylo to povolání, které bylo v celku smírné, a i když jsme byli součástí justice, nikdo nás nenutil se politicky angažovat.

Ten, kdo chtěl dělat kariéru, tak samozřejmě na notáře nešel, ale byla to práce hezká. Lákala mě na ní práce s lidmi. Vždy jsem to považovala za službu lidem a pomoc v určitých okamžicích jejich života.

Moje babička, když se dozvěděla, že chci jít na ,,notařinu", tak mi řekla: ,,Ty chceš rozhodovat o starých kabátech?". V tu dobu (na začátku 80. let) měla pravdu. Majetky lidí nebyly z dnešního pohledu velké. Staří lidé věděli, že tu není moc o čem rozhodovat. Na ten její výrok o starých kabátech si dnes ale častokrát vzpomenu, protože to je dnes naprosto jiný výkon ,,notařiny", než byl za socialismu, kdy fungovalo státní notářství.

• Jaká je vlastně pracovní náplň notáře?

Současná pracovní náplň je v základu stejná, jako bývala. Notář je státem pověřován, aby provedl veškeré úkony v řízení o pozůstalosti. Při projednání pozůstalosti má notář postavení soudce příslušného okresního soudu a řídí se nejen pravidly hmotného práva, tedy zákona č. 89/2012 Sb. - občanského zákoníku, ale zejména pravidly procesními, tedy zákona č. 292/2013 Sb.o zvláštních řízeních soudních, který upravuje postup v řízeních o pozůstalosti. Dalším oborem činnosti notáře je sepisování veřejných listin o právních jednáních, osvědčování právně významných skutečnosti a prohlášení, přijímání listin a peněz do notářské úschovy. Při této činnosti, tedy při tomto výkonu notářství se řídí zákonem o notářích, tedy zákonem č. 358/92 Sb.

Pod tuto činnost patří veškeré převody majetku (kupní, darovací, směné smlouvy), sepisování závětí, listin o vydědění, sepisování dědických smluv nebo smluv o zřeknutí se dědictví, zakládání společností, sepisování notářských zápisů o rozhodnutí orgánu právnické osoby, osvědčování právně významných skutečností, jako je osvědčení o průběhu valných hromad, osvědčení o prohlášení, osvědčení jiných skutkových dějů a stavu věcí. Patří sem rovněž ověřování podpisů a listin.

Vedle toho může notář např. i spravovat majetek a může působit jako insolvenční správce.

Mezi další významnou činnost patří sepisování dohod se svolením k vykonatelnosti, které jsou jedním z exekučních titulů. K notáři tedy může přijít dlužník a věřitel a dlužník může před notářem uznat svůj dluh věřiteli. Slíbit, že jej takovým a takovým způsobem splní a prohlásit, že souhlasí s tím, že pokud nesplní to, co slíbil, dává svolení k tomu, aby byl podán návrh na exekuci bez předchozí žaloby soudu. Je to nejvyšší míra jistoty pro věřitele, ale současně je to nejtvrdší opatření pro dlužníky.

Stále rostoucí agendou notáře jsou předmanželské smlouvy a modifikace společného jmění manželů, což je možnost, kdy si manželé za trvání svého manželství upraví své spoluvlastnické vztahy tak, aby jim vyhovovaly.

• Jak například?

Mohou své společné jmění zúžit, rozšířit nebo se mohou dohodnout, že si zruší existující společné jmění, vypořádají si majetek tam patřící a stanoví si režim takzvaného odděleného jmění, což je dnes nejbezpečnější režim vlastnictví, který může existovat, neboť ochraňuje toho druhého z manželů, aby nebyl zodpovědný a neručil za dluhy toho z manželů, který si je buď za dobu trvání manželství nadrobil, nebo je nadrobil ještě před manželstvím.

Tato agenda vedle pořizování pro případ smrti je čím dál významnější agendou a využívá ji čím dál tím víc mladých lidí, kteří přemýšlejí o tom, když vstupují do manželství, aby vstupovali s čistým štítem, nebo aby měli od počátku jasno a nedostali se do pozice nedobrovolných ručitelů za dluhy toho druhého, který není tak zodpovědný.

• Kdybyste měla označit agendu, kterou jako notář děláte nejčastěji, jaká by to byla?

Nejčastější agendou je samozřejmě projednávání dědictví, protože to je agenda, kterou nás pověřuje stát. Notáři vždy projednávali dědictví už za doby státního notářství.

Stát při zrušení státních notářství na konci roku 1992 chtěl, aby byla zachována kontinuita, a proto projednávání dědictví ponechal nadále notářům. Stát stanovil, že ze zákona jsou dědická řízení jako celek přiřazována jednotlivým notářům působícím v okruhu daného okresního soudu, kde se dědická řízení zahajují. Platí, že si notář nemůže vybrat dědictví a lidé si nemohou vybrat notáře.

• Jak je režim stanoven?

Režim je stanoven rozvrhem příslušného krajského soudu. Princip rozdělení je pro laiky až úsměvný. Aby byla zachována spravedlivost rozdělení práce, tak např. náš okres je pomyslnou čárou rozdělen. Od obce Lipenec až na konec Loun je území rozděleno mezi dva lounské notáře systémem data úmrtí (sudá data má jeden a lichá druhý). Od Lipence na konec Podbořan jsme dvě notářky a systém je stejný. Rozvrh práce je vždy vyvěšen na stránkách příslušného okresního soudu i na stránkách Notářské komory České republiky, takže je veřejně přístupný.

• Kolik je v republice notářů?

U notářů platí numerus clausus. Je státem daný počet notářů v republice. Základním principem, při vzniku samostatného notářství v roce 1992 bylo, že na každých dvacet tisíc obyvatel má být jeden notář. Na okrese Louny jsme tedy v současné době čtyři notáři. V republice je kolem 460 notářů.

• Kolik člověk u notáře zaplatí za jednotlivé služby?

Notář je při své činnosti vázán vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 196/92 Sb, a platí pro něj takzvaný notářský tarif. Ceny za právní služby, které notáři poskytují, jsou dány tímto předpisem, a ten říká, podle jakých principů se služby hradí. Například v dědických řízeních se hradí odměna notáře procentuální částkou z obecné ceny majetku, která je předmětem dědictví. Když je například hodnota majetku v dědictví milion korun a dědí tři dědicové, tak z toho dohromady zaplatí částku mezi 15 až 20 tisíci korunami, včetně hotových výloh a DPH. Z pohledu nabytí majetku smrtí je to jediný poplatek, který dědic uhradí, neboť daň dědická byla pro nejbližší dědické skupiny zrušena již v roce 1998. Dědici z bezpracného nabytí majetku v důsledku úmrtí svého předka uhradí práci notáře, která je daná předpisem, ale jiné poplatkové povinnosti nemají.

Co se týče převodů nemovitostí, tak tam platí rovněž tarif. Je to procentuální částka z obvyklé ceny majetku, který se převádí – buď prodává, daruje nebo směňuje. Poplatek je ale krácen, takže se z něj platí jen dvě třetiny a u daru polovina. Pokud notář v souvislosti s kupní smlouvou poskytuje úschovu kupní ceny, tak je poplatek za úschovu pouze deset procent z celkového poplatku úschovy. Většina poplatků za úschovu se pohybuje kolem jednoho tisíce korun. Když se převádí bytová jednotka, která má hodnotu mezi 800 tisíci až milionem korun, tak částka, kterou zaplatí žadatel za sepsání kupní smlouvy, návrh na vklad do katastru a opisy, je kolem deseti tisíc korun a za úschovu tisíc korun.

U sepsání závěti je pevná částka, která činí 1 500 korun bez DPH. K tomu je potřeba připočítat poplatek dvě stě korun za vložení smlouvy do centrální evidence závětí. Průměrná cena za sepsání závěti notářem je tedy 2 200 korun.

• Jste jako notářka vázaná mlčenlivostí?

Notář je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s notářskou činností. Mlčenlivost je upravena zákonem o notářích a jejich činnosti.

• Můžete někoho odmítnout nebo jste povinna vyjít všem vstříc?

Notáři jsou v zásadě povinni vyjít vstříc každému, kdo otevře dveře. Zákon o notářích však počítá i s okolnostmi, za kterých může notář odmítnout poskytnutí právní služby. Patří sem zejména možnost odmítnout úkon, který odporuje zákonu nebo dalším, obecně závazným předpisům.

• Jsou notáři státními zaměstnanci nebo mohou být i v soukromém sektoru?

Notář je fyzická osoba splňující předpoklady podle zákona o notářích, tedy zejména získal vysokoškolské vzdělání v oboru práva, je bezúhonný, vykonal alespoň pětiletou notářskou praxi a složil notářskou zkoušku.

Neméně důležitým předpokladem je, že takového člověka nějaký notář zaměstná a působí u něj jako takzvaný koncipient. Po třech letech koncipientské činnosti se může přihlásit k odborným notářským zkouškám a poté se stane kandidátem notáře nebo trvalým zástupcem. Teprve, když se někde uvolní místo notáře, tak na to místo notářská komora vyhlásí konkurz a do něho se mohou kandidáti přihlásit.

Notář není státní zaměstnanec, je osobou fyzicky podnikající.

• Je u notáře nějaká sezóna frekventovanější než jiná?

To ano (smích). Obyčejně bývá leden měsícem závětí, protože je po Vánocích, které rodinám přináší nejen radost, ale také rodinné sváry. Musím říci, že v lednu chodí nejvíce lidí a mění své závěti nebo pořizují nové.

Jinak je to jako v každém jiném podnikání. Leden, únor, březen bývají měsíci, kdy se lidé vzpamatovávají ze svátků a nechtějí investovat do právních služeb, pokud nemusí.

Pak od března do prázdnin je velký nápor práce, protože lidé, před tím než odjedou na dovolenou, chtějí vyřešit věci, které potřebují, a od září do konce roku se prostě nezastavíme. Finišuje se a to, co lidé nestihli za první půlrok, chtějí do konce roku.

• Mají notáři pevnou pracovní dobu?

U notáře neexistuje pevná pracovní doba, pouze úřední hodiny, ve kterých lze žádat takovou službu, kterou může vykonat, mimo notáře, jeho zaměstnanec - tajemník mající kancelářské zkoušky, opravňující jej k jednodušším právním úkonům.

Bez objednání lze přijít k notáři na ověření podpisu, ověření fotokopií nebo na drobnou informaci. Na to máme úřední hodiny pro veřejnost, kterých musí být minimálně šest denně.

• Jak si během dne rozdělujete práci?

Rozvrh notáře je většinou takový, že dědická řízení, která vyřizuje pro stát, se obvykle konají v pracovních hodinách soudů.

Při ostatních činnostech se snažíme vyhovět lidem v odpoledních hodinách, aby si nemuseli brát volno z práce, poněvadž když jste účastníkem dědického řízení, máte podle zákoníku práce omluvené volno, které vám musí zaměstnavatel poskytnout, i když bez nároku na mzdu.

Notář vs. advokát

• A jaký je tedy rozdíl mezi notářem a advokátem?

Je v tom podstatný rozdíl, neboť advokát působí v celé škále práva – vykonává civilní právo, trestní právo, pracovní právo, kdežto notář má zákonem danou vymezenou cestu, v jakých oborech práva může působit. Může působit pouze v civilním právu a hlavně nesmí působit ve sporných řízeních.

• Jaká je vaše čekací lhůta? Upřednostňují se některé případy?

Průměrná čekací doba je asi týden. Ale co se týče závětí, tak tam se snažíme vyhovět lidem v co nejkratší lhůtě, protože to lidé přicházejí obvykle v situaci, kdy jsou nějakou životní událostí přinuceni takové věci řešit. Pak je to pro nás samozřejmě priorita.

U dědických řízení, tak tam je to tak, že jak spisy přicházejí od soudu, tak jsou postupně vyřizovány.

Dědictví

• Jak dlouho například trvá vyřízení dědictví?

Průměrně trvá dva až tři měsíce. Jsou ale samozřejmě dědická řízení, která trvají půl roku, rok nebo i deset let. Vždy záleží na mezilidských a rodinných vztazích.

• Co když naleznou pozůstalí závěť třeba až po pěti letech od úmrtí? Do kdy je závěť platná?

Pokud je dědické řízení skončeno a je pravomocné a za rok nebo za dva přijde někdo mimo okruh dědiců, tak nezbývá nic jiného než takzvaná dědická žaloba. To znamená, že se musí tento nebo ti závětní dědicové obrátit k soudu a podat žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti. Jde o sporné řízení, které se neprojednává u notáře, ale u klasického sporného soudu.

• Jak dlouho se archivují notářské zápisy?

Záleží na tom, jakého jsou obsahu. Např. závěti se archivují sto let. Ostatní notářské zápisy padesát let.

• Máte je u sebe nebo existuje speciální archiv?

Notářské zápisy máme v archivech, kdy nám kancelářský řád říká, jak musí být archivovány. Musí být uloženy v trezoru nebo v plechových skříních pod uzávěrou. Originály se nikomu nevydávají s jednou jedinou výjimkou, která platí od 1. ledna 2014, kdy mohou pořizovatelé závětí nebo listin o vydědění požádat notáře, aby jim vydal originál notářského zápisu, protože jejich vůle se změnila – buď chtějí závěť o jiném obsahu a nechtějí, aby byla známa předchozí závěť nebo si to rozmysleli a nechtějí, aby závěť měli, chtějí ji zrušit. Pokud nechtějí, aby bylo známo, že někdy v životě závěť sepsali, vyzvednou si její originál. Závěť se vyškrtne z centrální evidence, a když by následně pořizovatel závěti zemřel, tak už se nikdy nedá dohledat, že závěť sepsal.

Musím říci, že pořizovatelé závětí, kteří pořídili závěť po 1. lednu 2014 a jejich vůle se po prvních pěti letech změnila, tak tohoto institutu využívají. Závěť se pak ale vydává za poplatek, který je rovněž v notářském tarifu.

• V červnovém vydání našeho týdeníku se čtenářka ptala, jak je to s vydáváním cenností pozůstalým, když pacient zemře v nemocnici...

Ve chvíli, kdy člověk odejde z tohoto světa, tak majetek přechází na dědice, ale ještě není samozřejmě určeno, na koho a co. Ten, kdo drží majetek, ať je to nemocnice nebo jiné sociální zařízení, tak ho zkrátka a dobře musí dát do depozita, nahlásit soudu a čekat, až bude určen dědic.

Pozůstalí se mohou v těchto případech vydat za nejbližším notářem a říci, že jim zemřel příbuzný a co mají dělat, když chtějí, aby jim nemocnice vydala věci. Cesta tady je. Jedná se o tzv. institut správce pozůstalosti, který má po dobu dědického řízení právo nakládat s majetkem toho, kde zemřel.

Povinné pojištění

• Musíte být jako notářka pojištěná v případě opomenutí?

Ano, to je dáno zákonem o notářích. Než každý notář zahájí svou činnosti, je jeho povinností se pojistit. Jsme pojištěni přes Notářskou komoru České republiky.

• K čemu by mohlo dojít? Jaké jsou nejčastější pochybení notářů?

Chybovat je lidské a může se to stát.

Tam, kde jde pouze i písařskou chybu nebo chybu početní nebo zřejmou nesprávnost, se dá notářský zápis opravit takzvanou opravnou doložkou.

Pokud by se jednalo o věcnou chybu nebo chybu v nesprávném právním postupu, tak to se samozřejmě napravit nedá. Postih je pak v intencích zákona o notářích, které má za následek kárné řízení a v nejtěžším případě až odvolání notáře.

Za chyby notářů ručí stát, ale následně stát (Ministerstvo spravedlnosti) požaduje po notáři, za kterého zaplatil, škodu – regres.

• ,,Notařina" je zřejmě o celoživotním vzdělávání. Dají se všechny změny v legislativě stíhat?

Je to skutečně o celoživotním vzdělávání a samozřejmě se nikdo notáře neptá, jestli na to má nebo nemá čas.

Nový občanský zákoník

• Co bylo za poslední dobu nejtěžší zvládnout?

Pro nás byl nejtěžší zkouškou nový občanský zákoník, který je tu od 1. ledna 2014, protože ten naprosto shodil ze stolu všechno, co jsme se za desítky let naučili a byli jsme nuceni se učit znovu. Musím říci, že to nebyla lehká cesta, ale to klienty samozřejmě nezajímalo. Přicházeli hned 2. ledna 2014 a chtěli po nás nové věci. Teď máme více než pět let od účinnosti nového občanského zákoníku a dá se říci, že některé věci se za tu dobu osvědčily a byly přínosem pro lidi, zejména z oblasti pořizování závětí. Tam je veliká škála možností oproti tomu, jak byly koncipovány do konce roku 2013.

• Jaké například?

Lidem se otevřely nové možnosti, kterých se již naučili využívat. Rádi jim je vysvětlujeme a jsme rádi, že můžeme daleko více ochránit zejména stárnoucí rodiče proti rizikovému způsobu života jejich dětí.

Jsme jako notáři rádi, že máme v ruce nástroj, kterým můžeme rodičům vyjít vstříc, pokud za námi přijdou a chtějí, aby byl ochráněn druhý z manželů, pokud by jeden zemřel. Mají nejčastěji požadavek, aby se majetek rozděloval, až odejde druhý z manželského páru. To už dnes umíme splnit, ne na sto procent, ale velikou měrou.

Platí, že pokud je tu závěť, která univerzálně činí dědicem druhého z manželů, tak děti (jako neopomenutelní dědicové) mají právo pouze na povinný díl, což je jedna čtvrtina z jejich zákonného dílu a vyplácí se primárně v penězích, pokud se dědicové nedohodnou jinak.

To je velký přínos pro ochranu stárnoucích rodičů.

• Jaké další pozitiva spatřujete ve vaší oblasti v novém občanském zákoníku?

Další velmi dobrou možností v rámci škály posledních pořízení je závěť s takzvaným svěřeneckým nástupnictvím. To znamená, že pokud z jakéhokoli důvodu chci, aby až tu dávno já nebudu, v dědictví moje dítě zdědilo dům, ale v následném dědictví po něm nechci, aby se manželka dítěte podílela na dědictví tohoto majetku, tak můžu ve své závěti říci, že za dědice mého domu povolávám své dítě a nařizuji, aby tento dům přešel po jeho smrti do vlastnictví jeho dětí. Tím z toho vyndám riziko, že bude dědit po synovi např. poslední manželka, která si jej vzala těsně před smrtí.

To je také forma závěti, která se velmi dobře uchytila.

Dále se dobře uchytily takzvané odkazy. V závěti mohu nařídit, že chci, aby po mě všechno zdědil můj manžel, ale aby vydal ve zletilosti mých vnuků každému z nich sto tisíc korun, nebo aby vydal u příležitosti padesátých narozenin mé dcery obraz.

Ujala se hlavně možnost ochrany druhého z manželů nebo ochrany vnoučat v případě, že jejich rodiče žijí tak, že jsou zadluženi nebo v insolvenci.

• A za jakých podmínek lze své potomky vydědit?

Ze zákona jsou čtyři důvody, kdy lze vydědit potomka, při čemž dva první jsou v celku k nepoužití.

Prvním důvodem vydědění je, v případě nemoci nebo nemohoucnosti neposkytne potomek rodičům patřičnou pomoc, kterou by poskytnout měl. Ten je velmi vágní v tom, že obyčejně lidé přijdou a řeknou, že se děti nestarají, vůbec nepřijdou, neptají se, jestli potřebují pomoc a musí se o ně starat manžel nebo manželka, anebo jen některé z dětí. A to je o tom. Je zde partner, který je prvním člověkem, který se má postarat a je zde i jedno z dětí, které se stará. Tento důvod vydědění by platil jen v tom případě, že by byl člověk úplně sám, neměl nikoho, na koho by se mohl obrátit a byl by tu jediný potomek, kterého by oslovil a on řekl, že se nepostará. To je moment, kdy může potomka vydědit za to, že mu v době nemoci nebo nemohoucnosti neposkytl patřičnou pomoc.

Druhým důvodem je, že se potomek nechová ke svému rodiči tak, jak by se chovat měl. Rovněž tento důvod je velmi vágní ustanovení, které se málokdy podaří prokázat. Obyčejně přichází manžel, který je podruhé ženatý, pořídil se s druhou manželkou majetek i děti a manželka má obavu, že v případě jeho odchodu ze světa, bude vystavena povinnosti vyplatit děti z prvého manželství nebo se s nimi o majetek rozdělit.

Takový pořizovatel závěti chce své děti s předchozího manželství vydědit, neboť se s ním nestýkají. Obvykle jim tento postup rozmlouvám, neboť styk dítěte s rodičem není jediným ukazatelem. Je třeba, aby takovýto rodič prokázal, že učinil vše proto, aby se s ním dítě stýkalo. Obvykle tito pořizovatelé uvedou, že po odchodu od původní rodiny přerušili veškeré styky.

V tom případě nemůže pořizovatel své děti z předchozího manželství vydědit, protože lhostejnost je na obou stranách. K tomu existuje stanovisko Nejvyššího soudu, které říká, že samozřejmě péče o vztah musí být z obou stran.

Třetím důvodem je, když dítě spáchá úmyslný trestný čin. To je důvod vydědění, který je nejsnáze prokazatelný, protože existuje rozsudek soudu, že dítě bylo odsouzeno pro úmyslný trestný čin.

Čtvrtý důvod je taky velmi dobrý a dobře prokazatelný, a to, že potomek vede nezřízený život. Obvykle se prokáže v záznamech různých úřadů, že potomek nepracuje, je veden na úřadu práce, užívá alkohol nebo drogy nebo jsou tu přestupková nebo soudní řízení, záznamy o léčbách ze závislostí atd. Takové dítě se většinou vydědí s úspěchem.

Novým důvodem vydědění je vydědění pro marnotratnost dítěte. Pořizovatelé mohou uvést, že takového potomka vyděďuji pro marnotratnost, aby byl zachován povinný díl pro jeho potomky.