Taneční mistr roztančil U Dubu i seniory na vozíku

JIRKOV (soš) — Jídelna Městského ústavu sociálních služeb Jirkov (MěÚSS) U Dubu se na chvíli proměnila v taneční parket. A ukázat zdejším seniorům, že ho mohou využít i přes své malé či větší hendikepy, přijel taneční mistr Petr Veleta.

Jmenovaný je bývalý sólista baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, Hudebního divadla v Karlíně a šéf baletu a choreograf v divadle v Olomouci, taneční pedagog a choreograf na Slovensku, v Čechách a v několika projektech v Anglii a Německu, člen mezinárodní rady pro tanec CID UNESCO a asistent režie opery Národního divadla v Praze. Výčet bývalých a současných aktivit Petra Velety je obsáhlý. Současně se také věnuje taneční a pohybové terapii pro seniory s psychickým a fyzickým postižením a právě voucher na tyto služby MěÚSS vyhrál.

Na první z několika hodin dorazil mistr uplynulou středu. Ještě předtím se ovšem senioři takříkajíc „zahřáli“ zpěvem lidových písní a personál jim čekání zpříjemnil i ukázkou základních tanců. Pak už ale nastoupil Petr Veleta: „Nechci slyšet „nemůžu“ a „nejde to“. Čas nikdo nezastaví a je potřeba si udělat radost, jakmile začnete tančit, už vás nic nebude bolet,“ povzbuzoval tanečníky od začátku až do konce.  Před tanečními kreacemi kurs zahájil několikaminutovou rozcvičkou. 

„Předklonit se, dotknout se kolene… A teď ruce nahoru,“ vyzkoušel taneční mistr všechny možnosti pohybu seniorů, z nichž zhruba polovina seděla na invalidním vozíčku. Ten ovšem podle Petra Velety rozhodně není překážkou. „Všechno jde, to je můj slogan,“ povzbuzoval neúnavně seniory. Po rozcvičení následoval oblíbený valčík a hned po něm polka. Taneční mistr vybízel dámy jednu po druhé k tanci. Ty, kterým už nohy nesloužily, provezl po parketu na vozíčku, zatímco pohybovaly do rytmu rukama a mohly si tak dopřát pocit svižného tance. Kdo chtěl, mohl se nakonec zapojit i do skupinového tance. Ošetřovatelky pak vyzvaly také mužskou část osazenstva.

„Za mlada jsem bývala taneční přebornicí v rock and rollu. Se svým partnerem jsme nezávodili, ale chodili jsme na zábavy. Já měla vždycky krásné šaty od mé švadleny. Jakmile slyším rokenrolové rytmy, začne to se mnou šít,“ prozradila 87letá seniorka s přáním, aby mistr zařadil i tento hudební žánr. „Nechci tančit na vozíku, určitě to ještě zvládnu i bez něj,“ dodala následně. A Petr Veleta v duchu svého sloganu splnil i toto přání a s dámou si na rock and roll zatančil i bez jejího vozíku.

Závěr patřil klidné klasické hudbě jako z Labutího jezera. Sál ztichnul a sledoval klidnou jízdu Petra Velety s další dámou na vozíčku. Ta mezitím pomalu pohybovala rukama. Mezi diváky z řad klientů i ošetřovatelek se zaleskly slzy dojetí. Taneční terapie přinesla krásný a nevšední zážitek všem.

Foto: Soňa ŠÍMOVÁ