Kadaňský starosta a krajský zastupitel Jiří Kulhánek varuje: Bez pomoci kraje malé nemocnice zahynou

KADAŇ/REGION (PI) — O tom, že systém financování našeho zdravotnictví není nastaven nejšťastněji, pochybuje málokdo. K jeho dlouhodobým kritikům patří i kadaňský starosta a krajský zastupitel Jiří Kulhánek, podle kterého ovšem neutěšený stav hlavně malých severočeských nemocnic nezavinili jen zákonodárci, stát a zdravotní pojišťovny, ale přispěla k němu i politika Ústeckého kraje. Starosty Kulhánka jsme se zeptali:

V čem je podle vás jádro problému?

Jde o určitý spor mezi krajem a městskými nemocnicemi, které na území kraje fungují. Krajská samospráva zřizuje společnost Krajská zdravotní, která zastřešuje pět největších nemocnic: Chomutov, Most, Teplice, Děčín a Ústí nad Labem. A kraj jako zřizovatel tomuto subjektu věnuje co největší pozornost, což je v pořádku. Nicméně ostatním nemocnicím, které nejsou součástí Krajské zdravotní, věnuje — podle mého názoru — pozornost minimální, což v pořádku není. A není to jen názor můj, protože podobného mínění jsou i starostové a občané v jiných městech.

Jak se tento dvojí přístup kraje projevuje?

Projevuje se tím, že kraj vyplácí Krajské zdravotní prostřednictvím takzvané vyrovnávací platby částky, které se pohybují zhruba v rozmezí 250 až 450 miliónů korun ročně. K tomu jdou sem tam nějaké milióny na investice. Co se týče ostatních nemocnic mimo Krajskou zdravotní — například Kadaň, Žatec, Duchcov, Roudnice nad Labem, Litoměřice či Rumburk — ty nedostávají nic. Mají ale možnost požádat si o dotaci na zlepšení pobytu pro pacienty, na kterou je vyčleněno kolem 50 miliónů korun. Kadaň tak mohla žádat o peníze na polohovací lůžka či stolky do pokojů. Jenže přihlásit se může i Krajská zdravotní, která naposledy z oněch 50 miliónů korun získala 35. Na všechny ostatní zbylo zhruba 15 miliónů a konkrétně do Kadaně se dostalo asi 2,5 miliónu korun. Zaplaťpánbu za ně, nicméně jsem toho názoru — a shoduji se například s místostarostou ze Žatce —, že by se kraj měl více věnovat zdravotnictví, které funguje mimo Krajskou zdravotní. Důvod je prostý — kraj neobhospodařuje zdraví svých obyvatel jen tam, kde lidé žijí poblíž jeho nemocnic, ale měl by se starat o všechny občany, tedy i ty, kteří jsou ve spádových oblastech nemocnic ostatních.

Co na tyto myšlenky říkají krajští představitelé?

Na mé výtky odpovědný náměstek hejtmana pan Rybák reagoval, že si máme zajít na zdravotní pojišťovnu a vyřídit si to tam, protože kraj nebude dávat peníze do cizího majetku. Ale on je v mnoha jiných případech do cizího majetku dává, jen to z nějakého důvodu nevadí. Já tvrdím, že daně platíme úplně všichni, ať už bydlíme v Klášterci nebo v Ústí nebo v Rumburku. Jako zřizovatelé malých městských nemocnic nemáme takové daňové příjmy, abychom péči o ně dlouhodobě zvládli bez cizí pomoci; a hlavně v daňových příjmech není pamatováno na to, že některá města nemocnice zřizují a některá ne, i když jejich obyvatelé se v těch nemocnicích léčí. Všichni dostáváme stejně na počet obyvatel; daňový „balíček“ pro Kadaň tak například činí něco kolem 200 miliónů korun ročně, Klášterec, který má obyvatel o dva tisíce méně, má daňové příjmy o něco nižší, Chomutov, který je větší, zase o něco vyšší. Zřizovatelství nemocnice, které spolkne desítky miliónů ročně, ani to, že se v nich léčí lidé ze širokého okolí, v příjmech zohledněno není.

K čemu vámi popsané disproporce vedou?

Vede to k situacím, kdy město velikosti Rumburku, který má 11 tisíc obyvatel, obhospodařuje svou nemocnicí obvod 55 tisíc obyvatel, ale ze svých příjmů nemá šanci to zvládnout. Netvrdím, že lidé tam jdou na nějakou složitější operaci, to jistě ne, ale vyhledávají tam běžnou péči ve čtyřech základních oborech, kterými jsou chirurgie, dětské, interna a porodnice. A stejný úkol plní i ostatní malé nemocnice, které jsem jmenoval. A i ony potřebují investovat, protože je nutná obnova přístrojové techniky i budov. Ale nikdo nám na to nic nedá. Výnos z daní to nezohledňuje a kraj nechce investovat do „cizího“. Takže je tady jasný rozpor. Diskutuje se dokonce o tom, zda jsou malé nemocnice potřeba. Vyvstává otázka: To tedy zůstane jen pět nemocnic Krajské zdravotní a ostatní zajdou jako Rumburk, který je v insolvenci? Co bude dál? Upozorňoval jsem už několikrát, že dřív nebo později městům–zřizovatelům dojde dech. Nikdo na to moc neslyší. Nicméně na posledním krajském zastupitelstvu jsem dostal informaci, že se mým podnětem zabývají a že se jím budou zabývat dál.

Co tedy konkrétně navrhujete?

Aby kraj ve svém rozpočtu vyčlenil nějakou částku na investice pro malé nemocnice. O jejím rozdělování — aby bylo objektivní — by mohl rozhodovat již existující zdravotní výbor. Dal jsem příklad z Kadaně — investujeme teď 35 miliónů korun korun do rekonstrukce oddělení šestinedělí a přitom máme třetí největší počet porodů v kraji. Je jasné, že rodičky nebereme jenom z Kadaně, ale jezdí k nám z různých míst; ze zhruba 900 porodů ročně je 200 „místních“, ostatní pacientky jsou z celého kraje. Takže pokud se kraj zaštiťuje tím, že Krajská zdravotní je tady pro všechny občany, tak i Nemocnice Kadaň je tu pro všechny. Takže by se to alespoň částečně mělo zohlednit v přenosu určité finanční částky od kraje na města. Ano, zákon hovoří o tom, že dostupnost zdravotní péče mají zajišťovat pojišťovny. Platby od nich ale nevykryjí téměř ani běžný provoz. Mně v tom všem chybí hlavně pochopení ze strany kraje, jistá symbióza a spolupráce. Nám nejde o to konkurovat Krajské zdravotní, nám jde o zachování dostupnosti základní péče. Stejný názor má i kolega ze Žatce. Když nám kraj nepomůže, tak se do situace Rumburka postupně dostaneme všichni. Jak mi potvrdil rumburský místostarosta, město do nemocnice k posledku investovalo 50 miliónů korun ročně, tedy asi třetinu svého rozpočtu, ale bankrotu nezabránilo. Aby nemocnici pro širší region „táhlo“ jen jedno město, je neudržitelné.

Máte signály, že financování městské nemocnice se do kritické fáze dostává i jinde?

Kraj začal jednat s litoměřickou samosprávou o převzetí jejich nemocnice. Ptal jsem se na to tamního kolegy a ten mi potvrdil, že už jim dochází dech a že už to nezvládají. Je to nemocnice větší než naše, má i trochu větší spádovost, ale Litoměřice jsou jen o málo větší než Kadaň. Do špitálu ročně dávají kolem 20 miliónů, tedy zhruba tolik, co my — a vyčerpává je to. Jde o to, aby krajští představitelé pochopili, že žádné menší město samo ze svých prostředků nemůže udržovat v chodu nemocnici pro spádovou oblast čítající desítky tisíc obyvatel. Například vedení Krajské zdravotní to chápe plně a nepopírá, že kdyby zanikla kterákoli z malých nemocnic, měla by Krajská zdravotní problém příliv pacientů navíc zvládnout. Čímž zároveň odpovídám na otázku, zda jsou malé nemocnice potřebné či ne.

Tomáš SKŘIPSKÝ