Na gymnázium zavítal také Zdeněk Svěrák

Poslední listopadová sobota byla slavnostním dnem pro všechny, kteří jsou spjati se žateckým gymnáziem. Absolventi, pedagogové a přátelé školy přišli zavzpomínat a prohlédnout si prostory školy. Při této příležitosti byl rovněž vydán almanach ,,Ad astra“ určen studentům a kantorům gymnázia.

Po celý den, od 9 do 17 hodin, byla pro všechny příchozí připravena kavárnička, prodej almanachu, upomínkových předmětů a knihy o historii gymnázia, ale také vystoupení žáků školy. V aule probíhaly rozhovory se zajímavými osobnostmi spjatými se žateckým gymnáziem.

Prostory školy mohli rovněž využít bývalí studenti k třídním srazům. Této možnosti využili absolventi napříč několika ročníky. 

Jedněmi z významných pedagogů žateckého gymnázia byli bezpochyby Zdeněk Svěrák a Oldřich Hlad (na fotografii vpravo), kteří na zdejší škole působili současně. Zdeněk Svěrák, kterého netřeba blíže představovat, zde učil v letech 1960 až 1962 český jazyk a literaturu. Doktor přírodních věd, astronom, Oldřich Hlad působil jako středoškolský profesor matematiky a fyziky v letech 1958 až 1961.

Oba při rozhovoru vedeným současným kantorem gymnázia Pavlem Barochem (na fotografii uprostřed) zavzpomínali na léta strávená na gymnáziu, setkali se s několika svými bývalými žáky a odpovídali na řadu zvídavých dotazů z publika.

,,Já byl v Žatci od té doby už asi padesátkrát. Jezdili jsme s dětmi na výlety a kdykoli byla nějaká sešlost. Za prvé je to místo, které jsem znal ještě před tím, než jsem sem nastoupil a vracím se sem rád. Určitě je to, kvůli lidem, které jsem učil. Je to zvláštní. Je to více než šedesát let, kdy jsem odešel. Pamatuji si hodně. Lidi, místa, pohledy na město. Tři roky vás s místem jistým způsobem svážou,“ popsal, jaké má pocity při návratu do Žatce, Oldřich Hlad.

Se svými dojmy se svěřil rovněž Zdeněk Svěrák: ,,Mám podobné pocity jako Olda s tím rozdílem, že mně se tady narodily obě děti, jak Hanička, tak Honzík. Oba mají v rodném listě místo narození Žatec. Mě tu byl také přidělen byt v Podměstí. Když novomanželé dostanou byt, tak je to událost, na kterou nikdy nezapomenou. Pro učitelské povolání jsem se rozhodl ovlivněn filmem Mladá léta, který byl o Aloisi Jiráskovi, mém oblíbenci, a on byl zachycen, jak po vyučování jde náměstím s podloubími, a studenti smekají klobouky a říkají mu dobrý den, pane profesore. Já jsem si říkal, že to by byl život učit ve městě s podloubími! A v Žatci se mi začal sen plnit, akorát ti studenti nezdravili.“