Napsali jste nám: Zemřel člověk...

"Dva týdny stará fotografie ukazuje pana Kováče, bezdomovce, „bydlícího“ pod schody, kousek od podbořanského Penny.

Občas jsem s ním i jeho kolegou prohodil pár slov, občas i něco koupil. Nevědouce, že spí pod těmito schody. V neděli 29. prosince jsem šel z kostela ze mše věnované Svátku svaté rodiny. Když jsem viděl Kováčovy nohy jak hůlky, byl to pro mne šok. I to jsou Podbořany v povánoční době, prolétlo mi hlavou. Stačil jsem mu ještě koupit housky a šunku. Za několik dní již po Novém roce byl na tom hodně zle... Dozvěděl jsem se, že v nemocnici zemřel. Čest jeho památce.

Možná by současný osud pana Kováče a nebo jeho kolegy nebyl tak krutý, kdyby existovala občanská empatie, pokora a myšlení, že každý na této planetě má právo na „důstojný“ život..." Bohumil Řeřicha

Zajímali jsme se o okolnosti události, o níž nám napsal pan Řeřicha, a obrátili se mj. na Sociální a zdravotní odbor Městského úřadu v Podbořanech. Právě pracovníci tohoto odboru v pondělí 6. ledna na místo, kde dotyčný muž přebýval, zavolali záchrannou službu. „Mohl to udělat kdokoliv jiný, ale neudělal. Byli jsme u toho a záchranku zavolali, pán byl hospitalizován do nemocnice v Žatci. Není jednoduché přesvědčit tyto lidi, že potřebují do nemocnice, ale v tomto případě se to povedlo,” říká vedoucí odboru Kamil Hajný. (Úmrtí hospitalizovaného v nemocnici v pátek 10. ledna večer nám po ověření bohužel potvrdil.) Jak dodal, další muž bez přístřeší, který kvůli omrzlinám a bolákům na nohou je ve vážném stavu, lékařskou pomoc razantně odmítá.

„Lidem, kteří jsou bez domova, samozřejmě pomáháme. Pravidelně je na ulici vyhledáváme a oslovujeme v rámci depistážní činnosti, a to nejen v zimních měsících. Nabízíme pomoc. Mnohdy opakovaně. V mnoha případech jsme odmítnuti. Někdy se nám je ovšem podaří motivovat ke spolupráci, což lze považovat za obrovský úspěch. Prvním krokem pro návrat do „běžného života“ je pomoc při zajištění bydlení. Máme velmi dobrou spolupráci s azylovými domy, pro něž je osoba bez přístřeší cílovou skupinou (AD Žatec, Most),” líčí Kamil Hajný.

Spolupráce nekončí okamžikem získání ubytování. Tito klienti jsou mnohdy dezorientováni, nevědí na co mají nárok, kam se obrátit, jak vyplnit žádost apod. Proto probíhá mnoho dalších společných kroků směřujících k samostatnosti klienta a prevenci před jeho případným návratem na „ulici.“

„Pokud je klient motivován a má zájem, tak jej po celou dobu v procesu návratu zpět do společnosti doprovázíme. Nejčastěji po získání ubytování následuje pomoc při zajištění potřebných dokladů (ztracený občanský průkaz, rodný list, potvrzení o občanství), registraci na příslušném úřadu práce, zdravotní pojišťovně, zajištění praktického lékaře, vyřízení veškerých sociálních dávek, které lze nárokovat, atd. Mnohdy mají nárok na starobní nebo invalidní důchod, o který až dosud nepožádali. Pomáháme tedy i s vyřízením důchodu,” dodává vedoucí odboru.

Orientovat se v sociálním systému je mnohdy poměrně obtížné i pro odborníky. „Proto v těchto všech případech klienty doprovázíme. Není neobvyklá společná cesta autobusem do sídla Okresní správy sociálního zabezpečení v Lounech, Chomutově, apod. Komunikujeme s příslušnými úřady, pomáháme s vyplněním potřebných formulářů. Jsme prostředníky mezi světem osob bez přístřeší a majoritní společností,” vysvětluje.

U osob, které se nedaří motivovat a odmítají pomoc formou zprostředkování bydlení a vyřízení všeho potřebného, sociální odbor nabízí alespoň základní potraviny a ošacení. Potraviny dle možností dováží z Potravinové banky v Dobříčanech u Žatce a poté je distribuují mezi potřebné přímo „na ulici“. „Ošacení získáváme například od zaměstnanců městského úřadu, 1. České společnosti a dalších vstřícných subjektů. O tuto pomoc mají osoby bez přístřeší zájem.”

I nemotivovaní lidé bez přístřeší jsou seznámeni s tím, kam se mohou obrátit pro „první“ pomoc. Znají pracovnice, které je pravidelně oslovují a předávají kromě potravin a ošacení také kontaktní údaje, kam se mohou v případě potřeby akutní pomoci obrátit. „Někdy i tito nemotivovaní přijdou a o pomoc později požádají. Především v zimě, kdy jsou podmínky na ulici pro ně zcela neudržitelné. Nikdy nejsou odmítnuti a vždy jim je zprostředkována pomoc,” ujistil Hajný.