Fenomén běhání a extrémní překážkové závody: Pro co si zamiloval běh mladý fotbalista z Vroutku Jiří Hess

před dvěma roky  |  Rozhovory | Sport | Zprávy |   1 komentář

jiri-hess-nahled Třicetiletý hráč Fotbalového klubu Vroutek Jiří Hess nejen rád hraje fotbal (je druhým nejlepším střelcem týmu s 19 góly za uplynulou sezonu), ale i jezdí na kole a hlavně běhá. Jiří se zúčastnil již několika závodů na 10 km a půlmaratonů. Předminulý víkend ovšem poprvé v životě zkusil extrémní překážkový závod v běhu Heroes Race v Hradci nad Moravicí. Napoprvé a dost dobře – doběhl jako dvacátý sedmý z celkem 325 účastníků! „Doběhl” není úplně přesné slovo pro tento druh závodů. Kromě běhání v něm je třeba zvládnout podlézání, plazení se, lezení, zvedání, ručkování, skákání, vystoupání, seběhnutí…

 

„Rozdíl, řekněme, mezi závodem v Žatci na 10 km, kterého jsem se zúčastnil, a závodem Heroes Race je nepopsatelný. Délka trati 10–13 km je podobná, ale převýšení 600 metrů k tomu zvládnout třicet překážek je dosti náročné,” vysvětluje Jiří. A o jaké překážky se jedná? „Například ostnatý drát, který je třeba podlézt a plazit se loukou za štědrého kropení vodou z hadic, či slabá elektrická sprcha, přelezení sítě, přeběh-nutí kladiny, přelezení hasičské zdi, brodění se řekou, vytahování pneumatiky z řeky na most pomocí lana, stoupání po starých zámeckých schodech a naopak seběhnutí kopce dolů se zdoláním sítí z pneumatik, třípatrové pyramidy z kupek sena, lukostřelba, ručkování po železných konstruk-cích. Anebo musíte vyběhnout nahoru a pak velký rozběh na hřeben z kuláčů a hned do malé blátivé díry, pak máte silnici podlézt sotva osvětleným tunelem… Nejtěžší překážkou pro mě byla čtyři metry vysoká prohnutá vlna,” přibližuje podmínky extrémního běžeckého závodu Jiří Hess.
V běhání přitom mladý muž, jenž pochází z Vroutku a nyní bydlí v Podbořanech, je, dalo by se říct, začátečníkem. „Běhat jsem začal jen před necelým půlrokem, letos v únoru. Běhání jsem si našel jako doplněk k fotbalu a od počátku mě to velice naplňuje a baví. V začátcích mi hodně pomohl Miloš Škorpil, pro mnohé modla běhání. Podle něj běhat může opravdu skoro každý. Těch výjimek je minimálně. Pokud to udělá správně, zvolna, běh si zamiluje a běh si zamiluje jej,” cituje Jiří svého slavného trenéra.
Nejraději Jirka běhá okolím Podbořanska a zvláště využívá cestu Podbořany – Vroutek lesem, kdy spojuje příjemné s užitečným, návštěvu rodiny a běh. „Běhám zpravidla pětkrát týdně a měsíčně naběhám cca 150 kilometrů. Na Podbořansku jsou dobré podmínky pro běhání hlavně díky lesům, jinak cyklostezky jsou už horší. Kdybych měl aktuálně porovnat podmínky cyklostezek Podbořanska a Pálavy, kde jsem byl teď na dovolené a mohl jsem je s přítelkyní vyzkoušet na kole nebo při běhu, jsou tam opravdu kvalitní cyklostezky,” říká.
Jak se dostal právě k tomuto závodu? „Zúčastnil jsem se ho díky výhře v soutěži a to-mu, že jsem byl na Pálavě na dovolené, a tak nebylo pak už tak daleko přejet k místu konání,” prozrazuje Jirka.
Někdy by určitě chtěl zkusit maraton, v sou-časné době se ale aktivně připravuje na závody na 10 kilometrů: „Nejbližší mě čeká 5. září v Praze – Birell Grand Prix, což je jeden z nejprestižnějších závodů v republice”.
„Doma”, v rodné kotlině, se Jiří zúčastnil závodu na 10 km v Žatci časem 42:43 a jarní běh v Krásném Dvoře, kde zkusil trať pro mílaře 2275 metrů a obsadil nakonec 4. místo časem 8:13. Nejlepšího úspěchu dosáhl 27. června na Agrofert Run v Lovosicích na 10 km časem 42:06.
„Příští rok se chystám připravovat na půl-maraton a tréninkově zkusím půlmaraton v Žatci a poté v květnu půlmaraton v Karlových Varech,” přibližuje plány Jiří.
Mladého muže velice podporuje jeho přítelkyně, která s nim často jezdí na kole a dělá mu tempo při běhu, a samozřejmě rodina, která Jirku jezdí podporovat při závodech. „Můj první velký závod, který jsem zažil, byl Sportisimo půlmaraton v Praze 28. března. Bylo tam dvanáct tisíc závodníků a několik desítek tisíc diváků podél trati, takže to člověka donutí držet tempo… Prostě běh je v současné době fenomén, a mé rčení, kterým se řídím, je toto: když se zdá, že už omdlíš, nohy tě neposlouchají, tvoje plíce nemohou dýchat a oči nic nevidí, zjistíš, že to je teprve ten nádherný pocit. Přesně pro tento pocit mám to běhání rád,“ vystihuje Jiří. Držíme palce, a slovy právě Miloše Škorpila, který pro tento účel vymyslel speciální pozdrav, přejeme: šťastný běh!

 

Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

1 | Pavel @ | před dvěma roky

Běhám to za stejný časy ale v novinách nejsem..Ale běhání je super relax

reagovat

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: