Lucie Nesnídalová krotí divoká koryta řek

před třemi měsíci  |  Rozhovory | Zprávy |   0 komentářů

nesnidalova-nahled V červenci jí bude teprve patnáct a už teď prohání mnohem starší a zkušenější soupeřky. Řeč je o velké naději žatecké kanoistiky Lucii Nesnídalové. Sympatická, chytrá a věčně usměvavá slečna musí mít určitě i hodně dobrodružnou povahu. Ráda totiž čte verneovky a ještě raději se ve svém kajaku prohání mezi slalomovými brankami v divokých korytech řek. A jde jí to opravdu dobře. Ve starších žákyních je už mistryní ČR a letos, již ve starší kategorii, bojuje o nominaci na evropský a světový šampionát. Zatím se jí daří, první závody Českého poháru v dorostenecké kategorii úspěšná studentka žateckého gymnázia vyhrála.

 

Lucie, kdo vás přivedl k vodnímu slalomu?
Přivedl mě k tomu František Sajdl, který se znal s mojí mamkou. Při jedné procházce kolem řeky mě s bratem oslovil, zda bychom to nechtěli u nich v oddílu zkusit, a tak jsme přišli na první trénink a už zůstali.
Takže u vás neplatí, že v rodině někdo vodácký sport dělal?
Ne, mamka sice měla spoustu známých v žatecké loděnici, ale nikdy na vodě nejezdila, ani jiný sport závodně nedělala, taťka kdysi hrával házenou.
V kolika letech jste s vodním slalomem začínala?
V sedmi letech a v osmi jsem začala už závodit.
Byly začátky těžké? Vzpomenete si na první závody?
Mě to hned moc bavilo, trénink i závody. Vzpomínám si, jak se na prvních závodech v Písku mojí kamarádce nechtělo vůbec na start, ale já se naopak hrozně těšila. Už si ale nepamatuji, kolikátá jsem skončila.
Kdo byl váš první trenér?
Právě František Sajdl, který v žatecké Lokomotivě trénuje mladší kategorie.
Jaký byl a jak dlouho vás vedl?
Přísný, ale dobrý. Trénoval mě do starších žákyň a od loňského roku trénuji s Honzou Petříčkem.
Zkoušela jste i jiný sport?
Ano, předtím jsem dělala chvíli gymnastiku a také závodně plavala. Trpím ale na ekzémy a chlorovaná voda v bazénu mi vadila, tak jsem musela plavání nechat. Z plavání mám ale svoji úplně první medaili z menšího závodu v Žatci, ze které jsem byla nadšená.
Kdy se dostavily první úspěchy ve slalomu a kterého si zatím nejvíc vážíte?
První medaili jsem získala ještě někdy v předžácích. Zatím si nejvíc vážím titulu Mistryně ČR v kategorii starších žákyň z loňského roku, také prvního místa v Českém poháru žáků a bronzové medaile na Mistrovství ČR mladších juniorů.
V současnosti patříte do jaké závodní kategorie?
Od letošního roku patřím do mladšího dorostu a od loňské sezóny jezdím pohárové závody i za ženy. Tam to není věkově rozdělené, vždycky prvních deset postoupí do finále.
Vodní slalom se jezdí na kanoi i kajaku. Můžete našim čtenářům vysvětlit rozdíl?
V kajaku se sedí, kdežto v kanoi klečí. V kajaku máme pádlo, které má dva listy, v kanoi je pádlo s jedním listem a pádluje se pouze na jedné straně a dělá se tzv. přesruka, tím se docílí, že kanoe jede rovně.
Co pověstný eskymácký obrat? Jak se ho učíte?
Ten jsem se učila hned na začátku v bazénu. Trenér nás vždycky zvrhnul a učil, jak máme vést ruku s pádlem, abychom se rychle vynořili. Tak jsem se to postupně naučila. Při eskymáckém obratu se vlastně pádlem opřete o hladinu, a to vás vynese zpět. My tomu říkáme pohlazení hladinky.
Co všechno se dá naučit na klidné vodě u žatecké loděnice?
Říká se, že příprava na hladké vodě je nejdůležitější, protože tam se nejlépe vypiluje technika. Jízdy ve vlnách trénujeme po okolních kanálech, nejčastěji v pražské Troji, ve Veltrusech nebo Roudnici.
Co patří do výbavy kajakáře?
Povinná je helma a vesta, pak tzv. bundošprajda, která se skládá ze dvou částí – bundy a neoprenové šprajdy spojené v jeden celek, do které se zavřeme, aby nám do lodi nenatekla voda, dále neoprenové kalhoty nebo kraťasy, neoprenové botičky, tričko.
Kolik takový závodní kajak stojí?
Je to docela drahá záležitost. Stojí od 30 do 50 tisíc korun i více, podle toho z jakého je materiálu. Závodní kajaky se vyrábějí na míru. U nás to dělá firma Gala sport, od které mám kajak na míru i já.
Jak taková výroba na míru probíhá?
Objednáte si u nich kajak normálně přes email. Při výrobě je nejdůležitější váha závodníka, můžete si sám vymyslet i vzhled své lodě. Já mám kajak černý s dvěma pruhy, červeným a modrým a stál, myslím, kolem 37 tisíc.
Mají ty barvy pro vás nějaký hlubší význam?
Ani ne, jsou jen moje oblíbené barvy (smích).
Kromě tréninků na vodě se během roku věnujte i „suché přípravě“. Ta vypadá jak?
Suchou přípravu máme hlavně v zimě, kdy nejsme na vodě. Chodíme na kruhové tréninky do posilovny. S mým kondičním trenérem Kristiánem Rábou posilujeme hodně vnitřní svalstvo. Přes zimu chodím ještě plavat a na běžky.
U vašeho sportu je asi důležité posilovat hlavně horní polovinu těla.
Ano, na tu se zaměřujeme více.
Viděla jsem vás i na několika běžeckých akcí. Běháte ráda?
Běh mě baví, beru to jako dobrý doplněk ke svému hlavnímu sportu. Přivedl mě k tomu právě můj kondiční trenér. Chtěla jsem běžet i Žateckou desítku, ale měla jsem povinné soustředění na vodě.
Kdy vám vlastně začíná závodní sezóna?
Je to různé. Závody se jezdí i v lednu, pokud jsou třeba v Austrálii. Letos jsem byla už v březnu na mezinárodních závodech ve Slovinsku.
Jak se vám tam dařilo?
Jelo se mi tam hodně dobře. Byla tam velká konkurence, takže před závody jsem ani nečekala, že budu tak blízko finále. Jízda se mi opravdu hodně povedla. Bohužel jsem neprojela trať čistě a připsala si dvě trestné vteřiny. Ani jsem o tom ťuku na jedné z protivodných branek nevěděla, takže mě to v cíli hodně mrzelo. Celkově to ale bylo super, ze závodů jsem byla nadšená (pozn. redakce: když slalomář zavadí o tyčku, dostane penalizaci 2 sekundy, když branku neprojede vůbec, přičítá se mu ke konečnému času 50 vteřin).
U vašeho sportu je určitě hodně důležité umět číst vodu, dá se to naučit?
Určitě dá. Když je závod, tak si dvě hodiny před startem s trenérem projdeme celou trať, a on nám poradí, jak máme co projet, kde jaký záběr udělat.
Jaké vlastnosti dělají úspěšného slalomáře?
No, tak určitě by se neměl bát vody (smích), musí vydržet makat celý rok a být i psychicky v pohodě.
Jak vy se dostáváte před závodem do psychické pohody?
Já jsem docela klidná povaha, i když před startem také bývám hodně nervózní, ale mám takovou svoji „šťastnou větu“, kterou si řeknu, a ta mě vždycky uklidní.
Můžete nám ji prozradit?
Tu si nechám s dovolením pro sebe.
První domácí závody se vám také povedly. Dokonce jste vybojovala zlato v deblu. Jezdíte ho často?
Běžně debl nedělám, to jsme si jen s kamarádem řekli, že tam je hodně lehká vody, takže to zkusíme. Spíš to bylo jen takové zpestření. Docela nás ten výsledek nakopl, ale na kvalitní úrovni se dvěma disciplínám asi věnovat nejde.
Která z Češek je pro vás v současné době největší soupeřkou?
Teď v dorostu asi Tonča Galušková ze Sušice, ta jezdí hodně dobře. Vloni byla třetí na MS juniorů. To je hodně velká konkurentka.
Máte raději závody na přírodním nebo umělém kanále?
Přednost dávám tratím na umělých kanálech. Nejraději mám asi Veltrusy, mám to tam hodně naježděný a zdejší trať mi sedí. Na přírodních vodách mi to moc nejde. Většinou je to těžší, protože je tam rychlejší voda než v umělých korytech, asi na to ještě nemám takovou sílu a techniku, abych se tam dokázala pořádně vozit.
Máte čas i na jiné koníčky?
Moc ne. Věnuji se hlavně tréninku, který mám i 6× týdně.
Koho z našich kajakářů obdivujete?
Moc sympatický mi je Vavřinec Hradílek. Mám ho ráda i jako člověka, je mi i výškově hodně podobný (smích). Jednou jsem se s ním potkala a vyfotila se. Je to fajn člověk, který něco dokázal.
Vodáci nejsou žádné primadony. Běžně na závodech spíte ve stanech, sami si vaříte…
Rodiče kvůli mně a bratrovi, který také jezdí slalom, pořídili karavan, takže máme větší pohodlí, ale běžně se opravdu spí ve stanech kousek od trati. Závody jsou dvoudenní, tak si tam i vaříme. Když s námi nejsou rodiče, tak je to většinou na mě.
Chodíte do kvarty na žateckém gymnáziu. Co spolužáci, fandí vám?
Moji spolužáci jsou na mě hodní. Docela mě v tom podporují, když jedu na soustředění, tak mi hodně vycházejí vstříc, že mi třeba posílají sešity na dopsání učiva. Individuální učební plán, jako třeba plavkyně Lucie Svěcená, zatím nemám, protože jsem vlastně ještě na základce, ale ve škole se mi snaží vycházet vstříc.
Co máte letos před sebou?
Letos mě čekají čtyři nominační závody do juniorské reprezentace, v Praze v Troji, Veltrusích, Roudnici a na Trnávce. Na podobné úrovni je tady u nás tak deset holek, takže to nebude jednoduché. Když si vyjedu reprezentaci, tak se zúčastním Mistrovství světa na Slovensku a Mistrovství Evropy v Německu. Doma budu jezdit České poháry dospělých a juniorské poháry a závodit budu i na Mistrovství České republiky juniorů na Křivoklátě.
Když máte volno třeba o prázdninách, jak ho trávíte?
Když mají i rodiče dovolenou, tak stejně jedeme někam na vodu. V loni jsme byli třeba na „dovolenkovém soustředění“ na Slovensku v Liptovském Mikuláši. My s bráchou jsme trénovali a volný čas jsme trávili všichni společně. Naši se na nás buď koukají, nebo jdou na túru nebo cyklovýlet.
A jak si vede váš bratr?
Brácha je o dva roky starší, ale bere to volněji. Slalom ho baví, ale nepotřebuje být nejlepší. Já to beru více vrcholově.
Jaké máte sny do budoucna, v osobní i sportovní rovině?
To je těžké takhle říct. Chtěla bych se alespoň zúčastnit ME nebo MS dospělých, ale nechci se slalomu věnovat jako třeba Štěpánka Hilgertová, že bych to měla místo práce. Chci mít normální zaměstnání. Mým snem je dostat se po gymplu na medicínu, ale je to hodně těžká škola, tak uvidím, jak to půjde skloubit s vrcholovým sportem.
Bývalý vodní slalomář a olympijský vítěz Lukáš Pollert to zvládl…
Kdybych to zvládla jako on, tak to bude super!
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů! Iveta Drlíková

 

 

Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: