Marek Koutník kráčí za svým snem

před jedním rokem  |  Rozhovory | Sport | Zprávy |   0 komentářů

koutnik-30-nahled V Žatci se daří i sportovcům, kteří se věnují menšinovým odvětvím. Jedním z nich je i šestnáctiletý Marek Koutník. Nadějný squashista se začínal prosazovat již v jedenácti letech, kdy ve své kategorii vyhrál republikový šampionát. V kvalitních výsledcích pokračuje mezi juniory a poslední dva roky se mu daří i mezi muži. Právem tak byl již podruhé oceněný Městem Žatec. Marek je velký talent a dříč, ale měl štěstí i na lidi kolem sebe. Prvními squashovými krůčky ho provedl jeho otec, pak si ho pod svá křídla vzali trenéři v Žatci a Podbořanech, ve dvanácti letech už trénoval v Mostě, odkud ho vyslali do squashového centra v Teplicích, kde  pobýval v poslední sezóně. V té nové mění nejenom školu, ale i trenéra, za kterým bude jezdit do Prahy.

 

PŘEDNOST DAL SQUASHI
Marku, jako malý jste začínal s tenisem, kdy jste přesedlal na squash?
Já vlastně tenis hraji dodnes i na závodní úrovni. Dá se říci, že se squashi věnuji od srpna do května a od května do července hraju tenis za žatecký oddíl. Squash beru ale daleko vážněji. Začínal jsem ve 4 letech v Žatci se svým otcem a jeho kamarádem. Později si mne vyhlédla místní trenérka Olga Rathouská a vzala si mě do squashové školičky. Z té jsem přestoupil do Squash clubu Podbořany, kde jsem trénoval s Martinem Takáčem, to byly tuším roky 2009 a 2010. Pak jsem dostal nabídku od dospělých hráčů z Mostu, to mi bylo 12 let. Tam jsem vlastně od roku 2011 dodnes. Tři roky jsem s nimi ale jenom trénoval, nehrál žádnou soutěž, jen turnaje sám za sebe. Poslední dva roky už za ně hraju druhou nejvyšší týmovou ligu u nás.
Čím vám squash učaroval, že jste mu dal přednost?
Na squashi se mi líbí, že je výbušný, dynamický, hraje se pouze na jednom povrchu a zápasy jsou kratší. Také poměrně rychle přišly první úspěchy. V tenise je určitě mnohem těžší se prosadit.
Na střední školu do Teplic jste šel studovat také hlavně kvůli squashi?
Ano, dostal jsem v Teplicích od místního klubu a trenéra zajímavou nabídku, tak jsem to zkusil. Do druhého ročníku ale na-stupuji na Obchodní akademii v Žatci. Přišla totiž nová nabídka od předsedy České squashové asociace, abych trénoval v Praze pod vedením australského trenéra s hodně dobrými hráči. Budu tedy od září studovat v Žatci a dojíždět do Prahy.
Takže odejít do Teplic byl dobrý krok?
Pomohlo mi to hodně herně vyrůst. Předtím jsem byl vlastně tři roky bez trenéra. Za Tornádo sport Most ale hraju dál týmovou soutěž. Letos jsme postoupili do 1. ligy. Sice jsem dostal už tři nabídky na přestup, jedna byla dokonce do extraligy, ale ještě jednu sezónu tady zůstávám. Za jejich podporu a za to, kam mě dostali, jsem jim moc vděčný.
OCENĚNÍ POTĚŠILO
Nedávno jste byl již podruhé oceněný mezi nejlepšími sportovci Žatce. Za co jste cenu dostal?
Cenu jsem dostal za úspěchy v roce 2014 a 2015. Především za úspěchy na dospělých turnajích a za třetí místa na MČR do 15 let. Cena mě velmi potěšila a vážím si jí.
U nás squash patří k poměrně mladým sportům? Jaké soutěže se v něm hrají? Je to podobné jako u tenisu?
První kurt byl postaven až v roce 1989 a Česká squashová asociace vznikla v roce 1992. Hrají se turnaje v kategoriích do 11, 13, 15, 17 a 19 let a to platí i u masters, kde nejstarší kategorie v ČR je 60 plus. Tenis má jiné kategorie, ale turnaje se hrají stejným způsobem.
Můžete nám laikům tuhle hru trochu přiblížit?
Squashový kurt má čtyři stěny. Hraje se do 11bodů na tři vítězné sety. Úkolem je, aby soupeř nestihl doběhnout balonek. Na stěnách jsou namalované auty, podává se ze dvou čtverců na přeskáčku, úder musí vždycky skončit na přední stěně. Pravidla jsou hodně podobná jako u tenisu, ale hraje se beze ztrát. Squashová raketa je lehčí a užší než tenisová, moje váží 130 gramů. S tou by se tenis vůbec nedal hrát. V některých squashových centrech jsou tři stěny prosklené. Asociace se snaží náš sport zatraktivnit i divácky. Poslední dva české šampionáty se tak hrály ve velkých nákupních centrech a kurty byly celé prosklené. Fanoušci tak viděli hru ze všech stran. Přišlo jich hodně a atmosféra byl skvělá. Podobné akce k propagaci našeho sportu hodně pomáhají.
Kolik stojí jedna raketa a kolik jich za sezónu zničíte?
Kvalitní kolem tří tisíc korun. Na sezónu jsem měl tři a dvě z toho zlomil. Nebylo to ale vzteky (smích), prostě únava materiálu.
Letos jste věkem patřil mezi hráče do 17 let a od září budete hrát už v kategorii do 19 let. Hrajete ale i s muži?
Turnajů mužů se účastním od roku 2014. Začínal jsem těmi nejnižšími, kde mohou hrát hráči od 65. místa v žebříčku a výše, tam jsem byl dvakrát druhý a nějaké třetí a čtvrté místo také bylo. Letos jsem hrál už béčkové turnaje a tři áčkové, kde už potká-vám ty nejlepší. Hrají tam hráči od prvního do pětasedmdesátého místa v žebříčku, třeba i největší česká hvězda Honza Koukal.
Má něco společného s badmintonistou Petrem Koukalem?
Hodně lidí si to myslí, ale je to jen shoda příjmení. Honza je mnohonásobný Mistr ČR ve squashi a pro mladé hráče je velkým vzorem. Znám se s ním osobně. Je moc fajn člověk a sportu toho hodně obětuje.
Už jste proti němu nastoupil?
Byl jsem jedno kolo od něho. V loni v listopadu na turnaji v Praze.
BEZ SPONZPORŮ TO NEJDE
Kdo vás finančně podporuje. Na kolik vyjde jedna sezóna?
Svaz finančně podporuje pouze tři nejlepší hráče. Není to ale jen podle umístění v žebříčku, roli v tom hrají i další věci, jako třeba účast na mezinárodních turnajích. Já si sezónu musím zajistit pomocí sponzorů. Vyjde zhruba na padesát tisíc. Něco stojí trénink, startovné na turnajích, vybavení, cestovné. Díky příspěvku od Města Žatec, který dostali nejlepší sportovci, tak mohu jet například na soustředění. U nás se squashem dokáže uživit pouze Koukal, ale musí hodně objíždět turnaje v zahraničí, které jsou ovšem oproti tenisu dotovány mnohem nižšími částkami.
Jak vypadá vaše tréninková příprava?
V Teplicích jsem trénoval 4× týdně na kurtu plus fyzická příprava v posilovně. Teď už se pomalu začínám chystat na další sezónu. Začínám běhat, jezdit na kole a chodit do posilovny a v srpnu už vyrážím do Prahy na kurty. Na spolupráci s novým trenérem se moc těším. Je mladý, pětadvacetiletý, přesto má hodně zkušeností, v Česku působí už třetím rokem. V únoru jsem s ním absolvoval dva tréninky a byl jsem maximálně spokojený.
Takže od září budete chodit v Žatci do školy a odpoledne jezdit do Prahy?
Uvidím, jak mi škola vyjde vstříc. Zatím to vypadá dobře. Do Prahy chci jezdit za tre-nérem dvakrát týdně a jeden den pojedu trénovat do Mostu. Z vlastní zkušenosti vím, že trénovat čtyřikrát týdně na kurtu je až moc. Sezóna mi začíná v září a hlavní část končí v březnu. O víkendech mě čekají turnaje, do toho třeba přijde reprezentační soustřední, pak ligové zápasy za tým, takže dní bez squashe je pomálu.
A když máte náhodou volno, co děláte?
Toho opravdu moc nemám, maximálně měsíc v roce. A když, tak zase sportuji. Třeba si zajdu s kamarády zahrát fotbálek nebo tenis.
Zranění se vám vyhýbají?
Musím zaklepat, ale zatím ano. Naposledy jsem byl zraněný v roce 2012, kdy jsem měl natažený hýžďový sval a měsíc jsem trpěl bolestí. Stalo se mi to zrovna na MČR. Občas se spíš peru s psychikou. Někdy se mi stává, že nedokážu udržet koncentraci po celý zápas, ale už je to mnohem lepší (smích).
Kolektivní sport vás nikdy nelákal?
Ani ne. Za školu jsem občas hrál třeba fotbal. Takhle, když něco pokazím, můžu se zlobit jenom sám na sebe.
SEN O DALŠÍM TITULU
Co berete zatím jako svůj největší sportovní úspěch?
Třetí místa na MČR do 15 a 17 let a titul v kategorii do 11 let. Hodně si vážím letoš-ních úspěchů na turnajích mužů a toho 3. místa na MČR do 17 let. Můžu říct, že vlast-ně celá uplynulá sezóna byla dobrá.
Můžete prozradit cíle do nové sezóny?
Čeká mě start v nové kategorii do 19 let, takže vlastně začínám zase od začátku. Když postoupím na Mistrovství ČR v této kategorii do semifinále, budu rád, ale snem je vyhrát. Chtěl bych se také dostat do top 25 v Česku mezi dospělými a udržet se v ní. Momentálně jsem 32. Hlavně být zdravý a dobře trénovat, pak věřím, že úspěchy se dostaví.
Kdo je pro vás na MČR do 19 let největším konkurentem?
Těch je moc, je to silně obsazená kategorie. Jmenovitě třeba Zeman z Prahy, Ryba z Brna, můj spoluhráč z Teplic Ondra Vorlíček a také Byrtus z Ostravy. Jsou to vlastně skoro všechno hráči z těch největších center. S Vorlíčkem jsme tady u nás na severu asi jediní na této úrovni. Největší základnu má squash pravě v Praze, Brně a Ostravě.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně dalších úspěchů.

 

 

Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: