Výstava Město a katastrofy, díl pátý - Kriminalita a její trestání v Lounech v raném novověku

před dvěma měsíci  |  Zprávy |   0 komentářů

 

Lounská vězení
V Lounech v 16. století najdeme 4 místa označovaná jako vězení. Největší z nich bylo vězení šatlavní. Šatlava sloužila jako vazební vězení a nacházela se v blízkosti radnice. Šatlava měla pravděpodobně patro, kde se nacházel byt biřice a hostinská místnost pro kata. Louny měly sice od roku 1381 právo popravy, nicméně krom několika málo let v období třicetileté války si město vlastního kata nikdy nedrželo. V případě, že bylo jeho služeb potřeba, Louny si ho zapůjčily ze sousedního Žatce nebo Mostu. Mezi nejtvrdší vězení se řadil komplex sklepení pod radnicí, který měl různé využití. Jedním bylo právě zadržení obviněných z trestného činu. Bylo známo pod pojmenováním „Brožka“. Od poloviny 17. století sem ale začala prosakovat spodní voda, která musela být pravidelně odčerpávána, ale dál fungovala jako vězení. Poslední dvě vězení jsou „Beran“ a „Kapsa“. Beran byl zřízen v roce 1587 v jedné z bašt, ale už v roce 1602 byl přebudován na sklad mouky a chmele. V 70. letech 16. století se poprvé objevuje vězení Kapsa, je možné, že bylo součástí šatlavy, možná část sklepů pod šatlavou, ale nelze ji s jistotou lokalizovat. Ve městě se také nacházely dva pranýře, jeden stál před radnicí a jako alternativa působil železný kruh, připevněný při vchodu do děkanského kostela svatého Mikuláše.

 

 

 

Lounská šibenice
Šibenice byla zděná stavba, uvnitř které se uchovávaly potřeby pro výkon katovského řemesla. Na ní bylo vztyčeno několik pilířů, které sloužily k oběšení a vystavení provinilce. Na jejím místě můžeme dnes najít Boží muka a dodnes se místu vedle silnice ve směru na Cítoliby říká „U Spravedlnosti“.
Zabití novorozence Dorotou z Bezděkova v roce 1592
Dorota z Bezděkova stanula v roce 1592 před městským soudem v Lounech pro obvinění ze zabití svého novorozeného dítěte. Byla podrobena útrpnému právu, na mučidlech se ke svému činu přiznala a popsala své velmi surové chování. Za tento skutek byla odsouzena k smrti zahrabáním zaživa, což byl běžný trest pro matku, která zabila své živé dítě. Rozsudek byl vykonán 18. dubna 1592.
„… když se narodilo dítko, že ještě bylo živý a zaplakalo. A ona, aby neplakalo, hubičku mu roztrhla, oko vytlačila a krček jemu zmačkala a jazyk vytrhla a jej zamordovala a pod peřinu vyndala a takhle s ním doma kolik dní v komoře kryla a potom jej ven do jedné zahrady vynesla a jej zakopala …“
Zveme vás do lounského muzea na výstavu Město a katastrofy, která potrvá do konce července. Petra Rudolfová

 

 

Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: