Vzpomínky na bývalé učitele a zklamání z Žatce

před týdnem  |  Zprávy |   0 komentářů

Žatec – Bývalí spolužáci ze Švehlovky se opět sjeli do Žatce, aby viděli své dlouholeté kamarády a zavzpomínali na staré dobré časy.

 

Na sraz spolužáků, kteří z velké většiny společně nastoupili do první třídy na Švehlovu základní školu (dnešní ZŠ P. Bezruče) po skončení druhé světové války v roce 1945, se bývalí absolventi dostavili opět v hojném počtu. V pátek 23. června tak společně zavzpomínali nejen na svá školní léta, ale hlavně se opět setkali se svými přáteli.
Všichni se nejprve prošli centrem města a pak následovala zábava v jedné z žateckých restaurací.
„Byli jsme první poválečný ročník, s nostalgií a úctou vzpomínáme na našeho učitele z první třídy Maťátka i učitelky Štěpánkovou a Kadlecovou. Ředitelem školy byl tenkrát pan Švácha,“ vzpomíná Jaroslav Kuneš a dodává: „V první třidě nás učitel Maťátko vzal na pěší pochod do Sádku, tam jsme si dali na nádraží limonádu a zpátky jeli vlakem. Další výlet, na který rádi vzpomínáme byl do Hřenska na Pravčickou bránu, jeli jsme tenkrát i lodí. Pan učitel na nás byl dost přísný, občas přiletěla i facka, třeba když jsme rozbili okno, ale byl spravedlivý a naučil.“
Vladimír Kabát zase vzpomíná na paní učitelku Štěpánkovou: „Byla na nás moc hodná, patřila mezi starousedlíky, její manžel byl ředitelem gymnázia. Chodili jsem jí o pracovní výchovu pomáhat na zahrádku.“
A jak se Žatec za ty roky v jejich očích změnil? „Žatec se hodně změnil. Vzpomínám na Anděl, tam se tancovalo. Lidé každý podvečer korzovali po městě. Všude se hrálo a město žilo, dnes tu není nic,“ sdílí své zklamaní Eva Kratinová (Fricová). Spokojený není ani Vladimír Kabát: „Vypadá to tu „pěkně“, byl jsem se projít Obloukovou ulicí a na náměstí Chelčického, všude byli lidé, kteří dělají hluk a nepořádek. Také mě mrzí, že na místě nádherné kavárny v hotelu Zlatý lev, do které jsem chodil s děvčaty, je teď drogerie.“
„Je nám líto, že zbourali Střelnici, máme na ní hezké vzpomínky, je škoda, jak tato budova dopadla. Vždy jsme se procházeli po městě a nic nám nebylo dost dobré. Nyní tu nic není, město nežije,“ je ze Žatce zklamaná i Dáša Kholová (Vopatová) a uzavírá: „Vždy se, ale těšíme až se setkáme. Už předem hlídáme, kdy bude další sraz a kdo přijede.“

 

 

Sdílet: Facebook

Tisknout článek

0/5 bodů (0 hlasování)

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Váš komentář

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Potvrďte, že nejste robot: