Žatecký sprejer dostal zelenou. Zkrášlil nevzhledný pilíř mostu u cyklostezky

Graffiti nejsou jen nápisy na fasádě, ale také něco, co může zkulturnit zanedbané místo a potěšit mnoho očí a duší. To chce svým dílem všem Žatečákům ukázat Tomáš Zugar, který se z vlastní iniciativy pustil do zkrášlování veřejného prostoru u cyklostezky nedaleko jatek. Na jeden z mostních pilířů vytvořil velkoplošnou malbu, tzv. ,,mural“, podvodního světa řeky Ohře, kde lze vidět kapra hovícího si v bahníčku, ropuchu krčící se na kameni nebo kachnu snažící se ulovit pulce či najít jikry.

,,Kolem řeky jezdím na cyklostezce na bruslích, a když jsem projížděl v jednom dni poněkolikáté pod tímto mostem, tak se mi tento úsek přestal líbit a začal jsem přemýšlet nad tím, čím ho ozvláštnit. Nacházely se zde totiž staré a oprýskané graffiti, které byly navíc ušpiněné od dešťové vody a bahna, které sem stéká přímo ze silnice,“ popsal nám důvod, proč se pustil do tvorby Žatečan Tomáš Zugar a doplnil, jaké dotčené orgány musel kvůli legálnímu ,,sprejerství“ oslovit: ,,Zhruba před rokem jsem se pustil do prvního návrhu malby. Věděl jsem ale, že pokud nechci mít problémy, musím oslovit majitele mostu, kterým je Ředitelství silnic a dálnic. Obrátil jsem se na pobočku v Chomutově, pod kterou spadá Ústecký kraj. V telefonickém rozhovoru jsem jim svůj nápad popsal a s mým velkým potěšením jsem dostal obratem potvrzení, že mohu svůj návrh zrealizovat. ŘSD již totiž má s tímto typem zkrášlování mostů zkušenosti, jelikož na Litvínovsku vytvářejí dva ,,writeři“ něco podobného jako já.“

Jen samotné potvrzení od Ředitelství silnic a dálnic však nestačilo. Jelikož se plocha nachází v blízkosti veřejného prostoru patřící městu, musel Tomáš Zugar poprosit o souhlas také Město Žatec. S prosbou o pomoc se obrátil na místostarostu Radima Laibla.

,,Jsme tu od toho, abychom věci, které jsou ku prospěchu našeho města, povolovali a hlavně, aby získání povolení netrvalo příliš dlouho. Mě na nápadu zaujalo, že mladý umělec nepřišel s tím, že by chtěl nějaké dohody a peníze, ale chtěl se realizovat a tvořit. Pro nás nebylo nic jednoduššího, než mu to umožnit,“ vysvětlil žatecký místostarosta Radim Laibl a dodal: ,,Dle ohlasů se zde lidé, kteří po cyklostezce chodí nebo jezdí na kolech, zastavují a malbu obdivují. Nejde totiž o typ ,,sprejerství“ na které jsme zvyklí – abstraktní umění, kterému laici nerozumí. U tohoto obrazu se každý zastaví a pokochá. A já věřím, že to tak i zůstane. Že sem nepřijdou lidé, kteří zde budou mít potřebu něco dotvářet a ničit. Mohl by to být i trend do budoucnosti. Kolikrát totiž chodíme a nelíbí se nám, jak jsou některé pilíře mostů nevzhledné. Kdybychom pokračovali, mohlo by více tmavých a nesympatických míst dostat nový ráz.“

Samotná velkoplošná malba znázorňuje svět pod vodou. Vykreslená fauna a flóra však není vymyšlená či náhodně vybraná. Mladý umělec Tomáš Zugar zdejší říční svět pečlivě studoval a hledal si informace v rámci kontextu řeky Ohře. Přímo na místě, kde se rozhodl tvořit, se totiž řeka dělí na dva různé rybářské revíry.

,,Když jsem přemýšlel, co bych mohl na ploše vyobrazit, nejdříve mě napadaly nejrůznější abstrakce. Říkal jsem si ale, že se v Žatci žádná podobná práce nenachází a pro místní obyvatele by to možná bylo těžko zkousnutelné. Nápad nakreslit rybu na mostní pilíř se mi zdál zpočátku banální a dětinský, ale postupně jsem začal sbírat více informací a zjistil, že se pod tímto mostem dělí řeka na dva různé revíry – pstruhový a mimopstruhový. Velmi mě to zaujalo a oslovil jsem také Rybářský svaz, od kterého jsem získal povolení na demontáž označení revírů za předpokladu, že vytvořím vlastní, které budou v konceptu mého návrhu,“ objasnil Tomáš Zugar, který by rád, aby byla jeho práce poselstvím a zdůrazněním faktu, že bychom měli s vodou pracovat a nabádat hospodárně a zodpovědně. Neměli bychom vodou plýtvat a myslet na to, že ačkoli může jít třeba jen o ,,obyčejnou“ řeku, tak i v ní se odehrávají leckdy dramatické příběhy.

Opěrná zeď mostu je rozdělena na dvě části, a to lovnou pro rybáře a lovnou pro přírodu, kde je vykreslen přírodní výběr, ve kterém platí právo silnějšího.

,,Kapr si zde hoví v bahníčku, ze dna vyrůstá vodní tráva. Výše má domeček vodouch stříbřitý s ulovenou mouchou. Před kaprem roste hvězdoš háčkatý a z hladiny se kachna pokouší ulovit nějakého pulce či najít jikry. Ropucha se snaží zachránit tím, že se krčí na kameni a lakušník, který se uprostřed ohýbá pod náporem vody, je rozdělujícím prvkem mezi říčními revíry. Ve druhém revíru se pstruh obecný chystá zaútočit na kořist, vetřelce, čili rybářskou mušku. Vpravo ve výhoncích stolístku se schovává lipan podhorní,“ popisuje malbu Tomáš Zugar, který svůj výtvarný um postupně budoval na Základní umělecké škole v Žatci pod vedením Ivety Mynaříkové, díky níž se podílel také na realizaci velkoplošné malby žateckého panorama na garážích u pěší zóny nad OSP. Nedávno dokončil také realizaci v jednom z dvorů u domu náměstí Svobody, kde se představuje projekt ,,Piano od Elišky“.

Mostní pilíř u cyklostezky zkrášloval ve svém volném čase, hlavně pátky a víkendy, zhruba od poloviny července. Dle svých propočtů zde strávil zhruba dvanáct dní. Veškeré náklady na barvy ve spreji si hradil sám. Činily více než deset tisíc korun. ,,Jde o můj nápad a mojí realizaci, takže všechny náklady jsou zatím za mnou. Pokud ale získám nějaký příspěvek od města, budu rád,“ doplnil na závěr Tomáš Zugar.

Doufejme, že nám pestrobarevná malba na mostním pilíři vydrží co nejdéle a bude odolávat rozmarům počasí i vandalům. A snad je všem místním ,,writerům“ známý zákon graffiti subkultury, který praví, že ,,přemalovat něčí dílo můžeš jen tehdy, pokud jsi lepší než on“.