Ten dělá to a ten zas tohle! Jana Heřmánková: Práce v sociálních službách je posláním

CHOMUTOV — „Jana Heřmánková? To je takový náš ,,terminátor,“ usmívá se jedna z kolegyň jmenované a na vysvětlenou dodává, že ani v současné koronakrizi neztrácí energii a nemá problém zastoupit kteroukoliv z pečovatelek a s čímkoliv pomoci. Ne nadarmo proto před šesti lety získala Jana Heřmánková celostátní titul Pečovatelka roku v kategorii Sociální pracovník. V kanceláři Domova s pečovatelskou službou (DPS) Merkur, který patří pod Sociální služby Chomutov, ji klienti potkávají už 17 let. A jak sama říká, práce ji stále baví.

„Pracuji v Centru denních služeb v Merkuru jako sociální pracovnice. Mám na starosti terénní služby a služby v DPS Merkur. To je vlastně také terénní služba, ale výhodou je, že máme klienty pod jednou střechou a tak všechno lépe zvládáme,“ vysvětluje Jana Heřmánková.

Hlavní náplní práce sociální pracovnice je samozřejmě práce s lidmi. „S každým zájemcem o poskytnutí pečovatelské služby se musím sejít, navštívit ho doma, vše vysvětlit, zjistit, o kterou službu má zájem. Někdy se na nás obracejí rodiny seniorů a my pak zjistíme, že dotyčný naši péči nechce. Proto preferujeme, když se na nás budoucí klienti obrátí sami,“ říká Jana.

O služby mohou požádat lidé trvale žijící v Chomutově, kteří jsou ve starobním důchodu, či plně invalidní. Zdravotně postižení o ně mohou žádat od 18 let věku, ale už příští rok jim budou dostupné bez věkového omezení.

„Papírování je hodně. Než vystavíme smlouvu a další tiskopisy, musíme samozřejmě zjistit, zda klient splňuje podmínky, potřebuje péči a také jestli máme kapacitu. Po vyřízení všech formalit předáme uživatele pečovatelce se všemi potřebnými údaji a poté je vše již v její kompetenci,“ přibližuje svou práci sociální pracovnice. Tím ale její starost o klienty nekončí. Pokračuje kontrolní činností, zjišťováním spokojenosti s péčí, vyúčtováním a samozřejmě nabídkou rozšíření o další služby. Klienti si mohou vybrat například pomoc s běžným nebo velkým úklidem, doprovodem k lékařům, na úřady, nákupy, různé pochůzky, kdy pečovatelky vyzvednou například léky v lékárně či přímo u lékaře, pomoc s osobní hygienou, s přípravou jídla, podáváním stravy…

„Uživatelé si mohou objednat také dovoz stravy, který zahrnuje i kontrolu klienta. Obědy předáváme vždy přímo do jeho rukou, je to takové ověření, že je ten daný člověk v pořádku,“ upřesňuje Jana Heřmánková. DPS Merkur zajišťuje také praní prádla, pro které má přímo provoz v budově. To mohou využít nejen ti, kteří bydlí v Merkuru, ale i lidé, o které se starají pečovatelky v terénu. Službu Dohled si zase objednávají klienti, kteří si chtějí třeba jen popovídat s pečovatelkami, zahrát si karty, něco přečíst či vyplnit.

„Mám pod sebou 11 pečovatelek, které se v terénu starají zhruba o 180 lidí. Léta jsem na svou funkci byla sama, což bylo náročné. Letos jsem ale dostala novou kolegyni. Celkově jsme tu skvělý kolektiv a rozumíme si,“ pochvaluje si Jana Heřmánková a dodává, že práce v kanceláři rozhodně není jen o nudném papírování. „Samozřejmě za námi chodí lidé s různými požadavky. Potřebují třeba vypsat složenku, poradit, jak zaplatit nedoplatek, vyřídit telefonát, když jim někde něco neoprávněně strhnou. Podáváme klientům žádosti o příspěvky na péči, na průkaz zvláštních výhod, na bydlení, někdy se na nás obrátí, že třeba potřebují vypovědět smlouvu. Je tedy nutné mít všeobecný přehled, abychom uměly odpovědět. Práce sociální pracovnice je samozřejmě posláním, Nejde ji dělat bez potřebné dávky empatie. Kolikrát si řeknu, když není úřední den, že ty lidi zkrátka do kanceláře nepustím a dodělám si papíry. Ale nakonec stejně nemám to srdce a snažím se pomoci.

Ostatně proto tuhle práci dělám. I v předchozí profesi jsem jako rehabilitační sestra pomáhala lidem a vždy mě to bavilo. Stále mě to naplňuje. Jsem ráda, když vidím, že jsou lidé spokojení a když mě pochválí, poděkují…“ Říká Jana Heřmánková.

Jak dodává, práce s lidmi je náročná především psychicky. „Vždycky je to o přístupu. Když klientovi ukážete, že mu chcete pomoci, byť na vás jde zhurta, uklidní ho to. To ostatně říkám i pečovatelkám. Na druhou stranu to svádí být s uživateli „kamarád”, jenže to také nelze, vždy si musíte držet profesionální odstup. Musím ale říct, že většina klientů je fajn a bručounů nebo vrtalů málo. S klienty se často také zasmějeme nebo si prostě lidsky popovídáme.“ Že se nebojí žádné práce, prokázala Jana Heřmánková i v době koronavirové krize, kdy v Merkuru chyběly zhruba tři čtvrtiny zaměstnanců. „To bylo hned na počátku nouzového stavu, kdy ještě nebyla nabídka dobrovolníků a brigádníků. Ve službách nemůžete prostě říct „nemáme lidi, zavíráme“. Nezbylo, než omezit poskytování pečovatelského servisu jen na tu nejnutnější péči, ale třeba obědy se rozvézt musely. Takže když se stalo, že nám ze dne na den vypadly tři pečovatelky na rozvoz, ujala jsem se toho já. Ono to není jen o tom odvézt oběd, ale musíte k tomu udělat veškerou agendu, vše spočítat a po příjezdu umýt jídlonosiče, aby na druhý den zase připravené. Kolegyně zase strávila několik dní v prádelně žehlením a skládáním, zkrátka nebylo zbytí, tak jsme do toho hupsly,“ usmívá se sociální pracovnice.

A jaké jsou podle ní hlavní předpoklady pro práci v sociálních službách? „Kdo není empatický, tak to nevydrží. Setkávám se s tím, že když k nám pečovately nastupují, mají úplně jinou představu.

Myslí si, že jen něco pošolíchají a zase odejdou. Ale je to zkrátka práce s lidmi.

A se seniory někdy obzvlášť není jednoduchá. Člověk v sociálních službách musí být trpělivý, empatický, mít všeobecný přehled a pořád se vzdělávat, aby dokázal odpovídat. A také se musí umět povznést nad problémy a když ho někdo naštve, umět to hodit za hlavu. Jinak to nejde,“ říká Jana Heřmánková.

A jak po po práci s lidmi relaxuje? Na procházkách se svým psem, zahradničením nebo speciálním cvičením Tchaj­‑ťi.