Na focení je nejhezčí výstup na vrchol, říká fotograf Honza Fučík

Chomutov - Fotograf Honza Fučík z Chomutova je autorem mnoha fotografií různých žánrů. V poslední době se zaměřuje na krajinu a na focení ho baví i cesta na samotné místo focení, nejlépe, pokud je někde nahoře.

Kdy poprvé jste držel fotoaparát v ruce? Chtěl jste hned vědět více o tom, jak fotku nejlépe vyfotit?

Jako malý kluk u mých prarodičů a byla to Flexareta, do které se dívalo horní částí přístroje. Pamatuji si, že je hrozně bavil ten zlom obrazu a všelijaká hejblátka a posouvátka. V té době jsem to bral spíše jako zajímavou a nevšední hračku, a tím pádem jsem ještě nezatěžoval hlavu případnými kompozicemi a postupy focení.

Jaký byl váš první fotoaparát? Učil a pomáhal vám někdo při začátcích?

Tuším, že to byl takový plastový natahovací fotoaparát z Německa. Sestra měla červený a já zelený, ale už si nevzpomenu, jestli z těch fotek bylo vůbec něco použitelného. Další v řadě byl rodičů Zenith, na který jsem se naučil fotit, a to už jsem ten zápal měl, i když ještě nebyl takový jako v pozdější době. Jsem samouk, takže žádní zkušenější lidé mi nepomáhali, ani nemám školu zaměřenou na fotografii. Vždy to byl jen pokus omyl, protože digitál nezná kinofilm.

Zkoušel jste někdy fotku i vyvolat postaru v domácích nebo jiných podmínkách?

To jsem ještě nezkoušel, ale není všem dnům konec. Vlastně mě ten proces vždy fascinoval, takže je jen otázkou času, kdy se na to vrhnu.

Rád cestujete. Co je pro vás hlavním cílem vycestování? Udělat dobré fotografie nebo poznání nových míst?

Nedávno jsem nad tím přemýšlel, dřív jsem cestoval, dá se říct, vyloženě za fotkou a vybíral si už známá občas i příliš focená, ale i přesto krásná místa. Postupem času jsem ale přešel k jinému druhu cestování, a to je zdolávání různých vrcholů. Teď už mi jde primárně o to někam vylézt, něco zdolat a fotografie je až na druhém místě. Svým způsobem mě přitahuje i to nebezpečí a náročnost výstupů (zatím je podnikám bez klasického lezení).

Kam jste se už s fotoaparátem vydal? Zdolal jste i nějaké velké překážky na cestě za dobrou kompozicí?

Díky focení jsem se už dostal na zajímavá místa a akce. Vždy si to zpětně připomínám a říkám si, že i když nejsem světoznámý "fotograf", tak děkuji focení za to, že mi zprostředkovalo pro mě zajímavé chvíle a zážitky. Nejzajímavější report byl výlet do Řecka do fabriky, kde se vyrábí Metaxa. Na překážky si už dávám trochu pozor, protože život je důležitější než skvělá kompozice. Nemám strach z výšek, takže někdy musím brzdit sám sebe, abych nelezl tam, kam nemám.

Měl jste někdy při cestách strach, pokud ano, tak co ho ve vás vyvolalo?

Strach asi úplně ne, ale když jsem zpětně zhodnotil nějakou situaci, ve které jsem byl, tak jsem si řekl, že už to bylo na hraně, a že jsem se nemusel vrátit, protože pár výletů do hor, konkrétně Alp, jsem podnikl i sám bez toho, aniž by někdo věděl, kde jsem.

Fotíte především krajinu, co dalšího vás ještě baví fotit?

Mám rád reportáže všeho druhu, protože se tam můžu vyřádit a hledat si ty svoje pohledy, dát do toho kus sebe, a nejen hloupě a zbytečně cvakat. Ale rád fotím i skateboarding, kola atd. Občas i nějaké portréty a také svatby. Maturitní plesy fotím také, ale je to spíš forma vydělání si peněz, které pak využívám k tomu, abych mohl opět vycestovat do Alp.

Jaké jsou cíle, které byste rád splnil?

Asi největší cíl nebo sen je podívat se do Patagonie a fotit tam. Bylo by fajn být fotograf na plný úvazek, fotit pro nějakou fajn značku, lidi, dělat na zajímavých projektech, ale to už není úplně splnitelné, protože se doba mění a vše je jiné než třeba před pěti až sedmi lety. Taky je to o kontaktech a ty já už úplně nemám.

Co považujete za svůj zatím nejlepší úspěch v rámci tohoto hobby?

Párkrát jsem vyhrál v nějakých fotosoutěžích, ale fotím proto, protože je to pro mě tvůrčí vyjádření. Ne kvůli zviditelnění se, egu. Nejlepší úspěch je vlastně to, když vylezu na nějaký vrchol a je tam krásný západ/východ, totální euforie ze samotného výstupu a k tomu impozantní světelné podmínky.