Chceme udržet a rozvíjet šipkařskou komunitu v Podbořanech, říká Rastislav Novák

Vytvářet takové podmínky, aby se šipkový sport stal významným odvětvím veřejného života, podpořit zájem mládeže o tento sport. To je jedna z myšlenek šipkového klubu Piráti Podbořany. S jeho vedoucím Rastislavem Novákem jsme si povídali v Kuželně, kde šipkaři nově mají svoji základnu, od města pronajímají několik místností – herní sál, bar k občerstvení, skladovací prostor pro náhradní terče, šipky a další vybavení. V rozhovoru pro naše čtenáře přiblížil její začátky, úspěchy i plány do budoucna.

Jak dlouho působí Piráti Podbořany?

Je to skoro deset let, co jsme zakládali spolek. Byli jsme na začátku, neměli úspěchy, takže se těžko sháněli nějací sponzoři, zázemí jsme měli ve Sport baru, kde se trénovalo a pořádaly se turnaje. Připomenu třeba jeden z největších turnajů - I. Regionální master 2016, který se odehrál tehdy v lednu právě u nás, zúčastnilo se ho přes sto hráčů z celého kraje – mužů, žen i juniorů. V roce 2020 šipkařům, ostatně jako všechny aktivity, značně ovlivnila proticovidová opatření. Řada soutěží a turnajů se nehrála. Kluci trénovali doma nebo hráli online, doma si nastavili kameru a hráli například s protihráčem z Brna.

V současné době máte silnou základnu a Piráti Podbořany mají zvučné jméno v republice, i díky poslednímu letošnímu úspěchu…

Ano. Obsadili jsme 3. místo na Mistrovství ČR družstev v profi šipkách, které se konalo na konci května v Dobříkově. Je to další důkaz, že jsme dobrý prvoligový tým. Před námi skončily jenom Brno a Praha. Myslím, že je to dobrá vizitka pro Podbořany, že šipky na Podbořansku mají vysokou úroveň.

Představte prosím Piráty Podbořany blíže…

Máme dva týmy – áčko a bečko. Áčko je jed-no z nejlepších v republice. Například Vašek Schieferdecker, jehož táta vede šipkový klub ve Pšově, hraje také šipky za německé městečko Kemnath, jako člen reprezentace německého spolkového státu Bavorsko minulý rok hrál na mistrovství světa softových šipek v Las Vegas v USA. Pak máme dalšího skvělého reprezentanta – vicemistr Evropy, několikanásobný mistr republiky Michal Bali ze Stebna. I ostatní kluci z týmu si zaslouží chválu – Standa Skřipský, Václav Hejtmánek, Míra Suško, Václav Šnajberk, kapitán Evžen Bothe. Většinou šipky hrají od svých deseti – dvanácti let. Každý máme svá zaměstnání, na fabrice, nebo podnikání. Šipkám se věnujeme ve volném čase. Ovšem hraní šipek není jen volnočasová aktivita, ale pro mnoho lidí ze šipkařské komunity je to životní styl. I pro mě jsou šipky srdcovka. Byla by smůla pro Podbořany, kdyby tito hráči odešli hrát za Chomutov, Kadaň či Žatec, když mohou hrát tady!

Hrozilo něco takového, že skončíte?

Ano. Právě po odehrání Mistrovství ČR se uvažovalo, že končíme. Jelikož Sport bar, kde jsme měli zázemí, má nový projekt, plánuje se tam bydlení pro seniory. A tak jsem hledal nové místo a napadlo nás hrát na Tatranu, takže když jsme se domluvili s městem o pronájmu, všichni v klubu byli šťastni. Máme to tedy od města v pronajmu, postupně zařizujeme, abychom stihli opět „naskočit“ do nové sezony, která začala 30. září.

Takže tady budou probíhat tréninky i turnaje? Případně i pro děti a mládež?

Určitě. S náborem mládeže počítáme od nového roku. Nechtěl jsem děti tahat do ho-spody. Dříve jsme hráli ve Sportbaru, neříkám že by tam byly rvačky nebo něco podobného, ale přece jen prostředí ne moc vhodné pro děti. Chtěl jsem tuto aktivitu zvednout, aby ty šipky byly fakt sport, jak se to hraje profi – čistou hernu s televizní obrazovkou, mikrofonem, uzpůsobenou pro pořádání turnajů. Kuželna má pro to ideální zázemí. Na zařizování našich nových prostor tady na Kuželně se podílejí i samotní kluci z klubu – máme elektrikáře, tak udělal elektriku, máme svářeče, rozšířili jsme pódium, kde se budou hrát finále…

Budete tu mít i elektronické šipky, do kterých se hází peníze?..

Nikoliv. Měli jsme možnost sem dát elektronické šipky, ale to jsme odmítli. Chceme hrát profi šipky, zapojit mládež, prostor je tady docela velký na to, abychom i sami pořádali nějaké turnaje pro mládež i pro dospělé. Aby to mělo úroveň, abychom při-táhli děti.

Máte už nějaké následovníky, zájemce z řad mládeže?

Třeba můj osmiletý syn, desetiletý synovec a další jejich kamarádi. Myj syn hraje šipky, baví ho to a jsem tomu rád. Často od něj slyším: Tati, kdy už to bude? Kdy budeme moct trénovat a hrát?.. I proto bychom chtěli pokračovat. Předat to dětem. Máme v plánu vyrobit letáčky, ve školách je rozdat. A uvidíme.

Mluvil jste o klucích. Šipky hrají i ženy, máte i vy hráčky?

Máme ženy – nejsou samostatné, i když jsou ženské týmy v republice. Profi šipky – spíš samy za sebe chodí na turnaje, týmově málo. V B týmu budeme mít tři ženy, které budou namixované s muži. Kdyby byl větší zájem ze strany dam, které chtějí hrát, já bych je rozhodně podpořil.

Šipkařská komunita v okolí – spolupracujete mezi sebou?

Šipkaři jako komunita se drží pohromadě. S Václavem Schieferdeckerem starším ze Pšova spolupracuji, říkáme mu Náčelník, jeho kluk u mě hraje profi šipky, já si občas chodím zahrát elektronické šipky u něj, zase kvůli svému synovi, který mi pořád říká: „Tati, jdem na šipky!“ Takže tam za Pšov hraji elektronické a tady hraju za Piráty, spousta kluků od něj hraje u mě za Piráty. Máme dobré vztahy s šipkaři z Prahy, Žatce, Chomutova, Teplic, Ústí, Litomeřic, z Mostu, ale i ze Zlína, Plzně, odkud k nám jezdí na region Ústeckého kraje.

Zařizujete nové prostory, plánujete… Máte na to peníze, pomáhá vám někdo?

Dělám to většinou ze svých financí. Ve Sportbaru byla hospoda, tak tam kluci něco nechali, pizzu, pití... Teď jsem řekl, že ten začátek zafinancuji já, ještě mám jednoho šipkaře, který zajistí občerstvení během tréninků, turnajů. Já zabezpečím terče, osvětlení a podobně, s tím, že chci do budoucna, aby se našel nějaký sponzor nebo sponzoři. Když bude potřeba, pomůžu, ale v podstatě aby ten spolek fungoval samostatně – s přispěním sponzorů. Hrajeme ligu – zápasy jsou v Teplicích, Ústí, Praze, není to blízko, tedy musíme hradit benzin, dopravu, kluci se složí a vždycky se to nějak vyřeší – v šipkách se neuživíte, spíš se dotují, akorát když něco vyhrajete na republice, ale v podstatě vrazíte zas do administrace, členství, do nových dresů, aby nějak reprezentovali a nebyli v tričkách. Proto bychom rádi, aby na činnost přispívalo město i ostatní – místní firmy, jejichž logo můžeme na oplátku propagovat.

Šipky, jak jste zmínil, není nákladový sport. A vhodný pro děti, je to tak?

Ano. Šipky nakoupíme, terče jsou, investovat do toho v podstatě nic nemusí. Je to pak jen o tréninku. Děti potřebují hlavně chuť hrát, poslouchat, myslet logicky, to pak přijde automaticky. Je to trochu i o matematice. Můj syn například nastavil na telefonu kalkulačku a sám si počítá body, díky tomu, si myslím, se zlepšil v matice.

Jaké máte plány na nejbližší dobu? A ty dlouhodobější cíle?

Hlavně pravidelně trénovat, hrát regionální soutěže. A i většího rázu – Česká republika český pohár, rádi bychom časem domluvili uspořádání turnaje na vyšší úrovni ve Sportovní hale a podobně. V dlouhodobějším měřítku bychom chtěli předávat své zkušenosti mládeži, založit dětský oddíl.

Děkuji za rozhovor.

(až)