Podbořanští chovatelé po třech letech uspořádali výstavu

Mladí jsou nám velkou oporou a děkujeme za každého nového člena, říká Bohuslav Potůček

Říká se, že jednatel je hybnou pákou organizace. Takovou „pákou“ v podbořanské základní organizaci Českého svazu chovatelů je Bohuslav Potůček. Právě díky jeho zapálení pro věc, šikovnosti, lásce k chovatelství a prostě zdravému selskému rozumu se podzimní místní výstava králíků, drůbeže a holubů s expozicí exotického ptactva náramně vydařila.

Návštěvníci během předposledního říjnového víkendu ve skvěle připraveném chovatelském areálu mohli vidět přes 90 výstavních králíků, více než stovku holubů a 30 voliér drůbeže. V patře byla ukázková expozice exotického ptactva spojená s prodejem. Stejně tak bylo hodně prodejných králíků a drůbeže. A k tomu bezvadné občerstvení – ochutnávka dobré svíčkové, klobásky, párky, ke kávě jste si mohli dopřát moravské koláče nebo muffinky… Zkrátka výstava, kterou podbořanští chovatelé uspořádali po dlouhých třech letech, se povedla. A Bohuslav Potůček jménem vedení organizace s pokorou děkuje všem podporovatelům a má dobrý pocit z dobře odvedené práce. Zeptali jsme se pana jednatele na přípravy k výstavě, její výsledky, ale i jak se chovatelům vede a jaké mají plány?

Pane Potůčku, jak dlouho jste chovatelem?

Organizovanému chovatelství se věnuji se synem v Podbořanech od roku 2010, kdy na popud kamaráda Zdeňka Laštovky (mimo-chodem výborného chovatele) jsme se rozhodli pro vstup do místní organizace. Již v březnu 2014 se stávám jednatelem této ZO a doposud tuto funkci vykonávám.

Jak to je s výstavnictvím v Podbořanech?

Až do roku 2017 se nám dařilo dělat dvě výstavy v roce. A to na 1. máje a vždy koncem září a teď už až k třetímu týdnu v říjnu. V roce 2018, v květnu se nám již výstavu ne-podařilo postavit z důvodu malé obsazenosti zvířat v expozicích s peřím. Již další rok jsme se prezentovali na 1. máje při propagační akci naší ZO v Radonicích, kde jsme měli velký úspěch a zhruba tři tisíce návštěvníků nám gratulovalo k tak hezké akci.

Vaše poslední podzimní výstava se konala 26. 10. 2019, pokud si vzpomínám…

Ano, a byla velmi úspěšná pro domácí chovatele v získání čestných cen a pohárů. V letech 2020 a 2021 nám nebylo umožněno vystavovat kvůli všem známým restrikcím. A tak jsme se letos sešli prakticky skoro na den 22. října v chovatelském areálu při konání naší výstavy, která po dlouhé době patřila mezi velmi povedené akce a je škoda, že se dostavilo „pouze“ na 110 platících návštěvníků a asi tak 60 dětí.

Kolik členů čítá podbořanská organizace?

Ke konci roku 2021 jsme měli 17 členů. Ovšem již v březnu 2022 na výroční členské schůzi přibíráme hned 7 nových členů a co je důležité, jsou to chovatelé s chovy. Další dva členové přicházejí v polovině roku a aby to bylo doslova vyšperkované až k dokonalosti, tak po výstavě jsem vyplnil dalších 5 členů. Co je naprosto úžasné, je to, že mezi nimi jsou dvě mladé chovatelky ve věku 12 a 13 let. Obě dívky jsou králíkářky. Sofie Dana Šichová se s odhodláním pouští do chovu činčil velkých a je zde potřeba poděkovat její mamince za to, že jí to umožňuje. Dále je to Elen Příkopová, která naopak chová zakrslé hermelíny modrooké a zakrslé červené. I zde je potřeba poděkovat jejím rodičům za podporu, protože bez té to nejde. Takže k dnešnímu dni se naše členská základna rozrostla na 31 plnohodnotných členů. Z toho máme tento rok 14 nových tváří. Všem moc děkuji a přeji si, aby byli především chovatelsky přínosem.

Kdo je nejstarším chovatelem?

Předpokládám, že nejdéle je zde od založení organizace př. Stanislav Jančík, kterému jsme letos udělili čestné členství při slavnostní gratulaci k jeho krásnému životnímu jubileu 85 let. Dále asi jedním z nejdéle sloužících členů je př. Miloš Polívka, který je údajně ve spolku od roku 1972!

Vychoval jste také pokračovatele z vlastní rodiny, což je úžasné.

Spojení já a můj syn je v chovatelství úžasné. Martin začal v roce 2008 s hermelíny červenookými. V roce 2009 už měl Novozélandské červené a české staváky stříbrné sedlaté. V roce 2010, v momentě, kdy vstupujeme do ZO ČSCH Podbořany, se oba se synem pouštíme do chovu našeho národního klenotu, a to českých strakáčů v barvě modré. Pak černé a já už mám samozřejmě české staváky červené sedlaté. Musím říci, že syn je mi velikou oporou v chovatelství a hlavně ten závěrečný týden před výstavou, kdy si vzal jako já celý týden dovolené, abychom trávili každý den v areálu a ladili vše směrem k výstavě. V naší rodině chová ještě mladší bratr Martin, který je u nás v ZO ale zhruba půl rok. Nejmladší bratr před 3 lety ukončil členství a má doma jen hobby chov. Jinak chováme holuby, momentálně 25 párů. Rozjíždím králíky a syn exoty. Syn Martin má ještě drůbež.

Na koho dalšího v organizaci se můžete opřít a spolehnout?

Letošní rok nás bylo na práci o mnoho více a s tímto zájmem jsem se za celou tu dobu, co jsem v Podbořanech, ještě nesetkal. Prakticky pět týdnů před výstavou jsme se scházeli pravidelně v 9 – 12 lidech a všichni za to hezky vzali. Udělali jsme úplně nové expozice, kdy jsme králíky přestěhovali z venku do vnitřních prostor bývalé garáže a stejně tak holuby. Tím jsme si mohli dovolit dát ze zadních prostor za barákem do předního dvora místo již zmíněných králíků onu drůbež. Měli jsme obavy, že se výstavu ne-podaří postavit co do obsazenosti zvířat a navíc jsme měli stejný termín s dalšími dvěma ZO v okolí 40 km. Nakonec vše dobře dopadlo a na naší výstavě bylo možné shlédnout na 92 ks králíků 20ti plemen. Marně jsem přemýšlel, kdy se nám tohle naposledy povedlo! U holubů bylo vystaveno na 112 ks o 11 plemenech a drůbež byla ve 30 voliérách, z toho 10 voliér vodní drůbeže a zbytek hrabavé o 8 plemenech. Na naší výstavě vystavilo 33 vystavujících z Lounska, Chomutovska a Rakovnicka. Hned 15 vystavovatelů bylo z domácí ZO. Všem 33 vystavovatelům ještě jednou moc děkujeme za jejich účast a podporu.

Jaká ocenění jste rozdali?

Letos bylo rozdáno 22 čestných cen a 8 pohárů. U králíků to byly poháry na nejlepšího samce, samici a kolekci s šesti čestnými cenami. U holubů to byly poháry na nejlepšího holuba a holubici a k tomu 10 čestných cen. U drůbeže poháry pro nejlepšího kohouta, slepici a nejlepší zvíře ve vodní drůbeži s šesti čestnými cenami.

Jak úspěšní byli domácí chovatelé?

Naši členové získali z osmi pohárů hned tři poháry a z 22 čestných cen zůstalo na domácí půdě celkem 13 čestných cen. Nejméně úspěšní jsme byli u králíků, kde jsme získali pouze jednu čestnou cenu. U drůbeže jsme získali čtyři čestné ceny a Pohár na nejlepší zvíře u vodní drůbeže. Naopak plně jsme ovládli expozici holubů, kde jsme získali oba poháry a dohromady 8 čestných cen. Nejúspěšnějším chovatelem na této výstavě byl náš holubář př. Jan Vagner z Drahonic, který získal Pohár za nejlepší holubici výstavy a hned tři čestné ceny.

Všem, co získali ceny, gratulujeme a věřím, že příští výstavu si zase zdravě zasoutěžíme.

Příští rok slavíte významné výročí?

Je to tak. V příštím roce slavíme 75 let od založení spolku a chtěli bychom tomu postavit odpovídající výstavu a vše s tím spojené. Stejně tak bychom i v roce následujícím rádi posílili výstavní expozice a rádi bychom vylepšili i kuchyň pro naše ženy, které se tam v době výstavy pohybují.

Mrzí nás, že doba je taková, jaká je a těžce se shání jakákoli finanční pomoc i formou sponzorského daru. Ale věřím, že stále jsou lidé, instituce, kterým chovatelství není lhostejné a podpoří nás. Doufám, že se opět sejdeme na výstavě v příštím roce, a věřím, že v roce lepším, než byl tento. 

Děkuji za rozhovor. Alla Želinská