Jakub Machulda, známý jako impersonátor „Krále Rock 'n' Rollu“, se chystá vydat svůj první singl společně s klipem

Mladý multiinstrumentalista a bývalý student oboru Muzikálové herectví na Mezinárodní konzervatoře v Praze Jakub Machulda je žateckým občanům známý hlavně jako impersonátor Elvise Presleyho. Jako jeden z mála žateckých hudebníků vystupoval například na hlavní scéně během tradičních oslav Dočesné a mile rádi si ho zvou na akce místní spolky, organizace i jednotlivci. Kolik má doma kostýmů, jak moc toho o Elvisovi ví, a co ho baví na muzikálu? Na to a spoustu dalšího jsme se ho zeptali v krátkém rozhovoru.

Vystupujete jako Elvis Presley. Jak jste se k tomuto koníčku dostal?

Je to už hodně dávno a začalo to asi tím, že mi lidé říkali, že jsem Elvisovi podobný. Jeho písničky jsem měl vždycky rád a začal jsem si je víc vyhledávat na internetu. Zjistil jsem, že mi sedí i hlasově a že se mi dobře zpívají. Potom jsem si z legrace podle Elvise učesal vlasy a někde zazpíval pár jeho písniček a fungovalo to báječně. Potom už to šlo celkem rychle. Lidé si mě začali zvát na oslavy, večírky a tak. Koupil jsem si první kostým, rozšířil jsem repertoár a dnes už mám i vlastní kapelu a nemusím zpívat jen na podklady, což mě moc baví a mám z toho radost. Kluci z kapely jsou do toho také zapálení a je s nimi bezva spolupráce.

Proč ne třeba Karel Gott, Freddie Mercury, nebo Michael Jackson?

Právě jsem si představil, jak bych vypadal jako Michael Jackson... (smích)

Asi to nejvíce bude tou podobou a samozřejmě mě také baví jeho tvorba. Nemyslím si ale o sobě, že jsem nějaká Elvisova reinkarnace, jak to občas impersonátoři cítí. Nesnažím se hrát si na něj. Jsem prostě Jakub Machulda, který má Elvise rád a rád lidem zpívá jeho písničky.

Na jaké akce si Vás lidé zvou?

Lidé si mě zvou na různé akce, městské slavnosti, plesy, vánoční večírky, otevírání klubů, svatby, narozeniny, je toho opravdu mnoho. Nyní s kapelou a týmem pracujeme na projektu Elvis live, který má trochu větší obsazení s více muzikanty, vokalisty a taneční show. Letošní žatecká Dočesná, na které jsme vystupovali, nás nabyla novou báječnou energií a nápady a s tímto projektem bychom rádi vystupovali na dalších festivalových pódiích.

Elvis Presley byl, mimo jiné, proslulý svými kostýmy. Kolik jich doma máte vy?

Prozatím mám doma kostýmy dva. První, který se mnou, řekl bych, rostl, byl koupený a doma přešitý a upravený na mě. Druhý kostým, který měl premiéru právě na žatecké Dočesné, je na míru ušitý výbornou švadlenou paní Habrovou, která šije kostýmy do filmů, divadel a také do muzeí voskových figurín.

Bylo náročné učit se Elvisovy gesta, taneční pohyby, vystupování?

To je zajímavá otázka. Upřímně nevím, jak na ni odpovědět. Nikdy jsem nad tím nějak zvlášť neuvažoval. Dlouho jsem se díval na Elvisova videa, pozoroval jsem, jak se pohybuje, jak se u zpívání tváří, jak mluví s lidmi. Když jsem to pak zkusil, na začátku v podstatě z legrace, bylo to tam. Samozřejmě je stále co zlepšovat a čím víc mám koncertů a okolo sebe lidí, kteří mi věří, snažím se neustále zlepšovat a hledat své limity.

Co na Vaše vystupování říkají rodiče, partnerka a kamarádi?

Všichni mě neuvěřitelně podporují. Rodiče nejspíš čekali, že něco takového budu dělat. Od malička jsem zpíval a hrál na housle a na kytaru. Také jsem měl jako malý kluk vždycky rád kostýmy. Donutil jsem babičku, aby mi vždy něco ušila, a tak chudák postupně vytvořila Spidermana, Batmana, Supermana, Gandalfa, Legolase a spoustu dalších. Kostýmů a převleků si nyní dosytosti užívám kromě Elvise i v muzikálových představeních v divadle Broadway a GoJa, kde vystupuji. Přítelkyně je tanečnice, takže divadelní a umělecké prostředí zná a v mojí práci mě podporuje. Dokonce mě přihlásila na můj první konkurz do muzikálu Muž se železnou maskou, kde nyní vystupuji. A kamarádi jsou rádi, že jim občas někdo zahraje a zazpívá u piva nebo u ohně. (úsměv)

Kde všude jste již vystupoval?

Vystupoval jsem opravdu na nejrůznějších akcích na různých místech naší republiky, ale také jsem se už několikrát podíval za hranice, např. do Německa, Rakouska. Z divadel je to pak již zmiňované divadlo Broadway a GoJa Music Hall v Praze.

Co je v této oblasti vaším snem? Je to třeba Las Vegas?

Nějaký velký sen nemám, ani v uměleckém ani osobním životě. Možná se trochu bojím, aby se moje sny splnily, a tak si vždy kladu takové menší cíle a pomalu k nim směřuji, jako když se šplhá po žebříku. Když se mi něco povede, začnu se soustředit na další věc. V současnosti uvažuji o soutěži impersonátorů Elvise v anglickém Birminghamu. Tak uvidíme, kam se došplhám.

Zažil jste někdy během vystoupení nějakou kuriózní příhodu?

Často se na koncertech stávají různé nepředpokládatelné situace a to je právě to, co mě na vystupování baví. Nikdy nemůžete dopředu vědět, jak budou lidé na vystoupení reagovat, ani jestli všechno vyjde, jak je naplánováno. Nejčerstvější zážitek, který mě pobavil, se stal nedávno. Přijel jsem na koncert do nejmenovaného města a stál jsem ještě s pořadatelem před budovou, kde se koncert odehrával. Starší pán si četl plakátek pověšený na budově a říkal: "Hm, Elvis Presley... To bude ale určitě jen revival." Tím to neskončilo, na tomto koncertu byla slečna, která celou dobu klečela uprostřed sálu a plakala. Po skončení čekala venku a nechtěla mě pustit domů. Jinak spousta kuriózních zážitků se stává v divadle dnes a denně. Nejrůznější přeřeky, výpadky textů a podobně vedou k neopakovatelným situacím, se kterými je třeba se vypořádat okamžitě na jevišti, a občas vzniknou opravdu vtipné situace, na které s kolegy ještě dlouho vzpomínáme.

Jak moc toho o osobě Elvise Presleyho víte?

Samozřejmě se snažím vědět co nejvíce. Četl jsem různé publikace, knížky, články. Osoba Elvise je opředena také spoustou fám a historek, které nejsou úplně založené na pravdě, a všude se dozvíte trochu jinou variantu, jak se to či ono stalo, a tak se snažím vyhledávat originální zdroje informací. Obrovskou radost mi udělal můj kamarád z Německa Tommy, který mi na nějakém zastrčeném bleším trhu koupil originální výtisk memphiských novin The commercial appeal ze dne po smrti Elvise. To u mě trochu vyvolalo sběratelskou mánii různých věcí spjatých s Elvisem. Mezi mé oblíbené patří například gramofonová deska Elvis Presley Pure Gold, kterou mi věnoval jeden z mých profesorů z konzervatoře Jiří Helekal, a kterého tímto moc zdravím!

Kteří jsou vaši další oblíbení zpěváci?

Nemám vysloveně nějaké oblíbené zpěváky, buď se mi nějaká píseň líbí, nebo ne. Nemám ani vyhraněný styl hudby, který bych preferoval. Pustím si prostě vždy to, co mě zrovna baví a na co mám náladu, ať už jsou to naši či zahraniční umělci. Mám to štěstí, že spoustu vynikajících zpěváků, které jsem obdivoval jako malý kluk, jsou nyní mými kolegy v divadlech a z mnohých se stali i mí dobří přátelé, čehož si nesmírně vážím.

Sledujete i jiné impresonátory Elvise Presleyho, ať už u nás nebo v zahraničí?

Samozřejmě. Myslím, že je přirozené, že mě zajímá tvorba lidí, kteří se věnují tomu, co dělám i já. Každý ale tuto nelehkou disciplínu, kterou imitace kohokoli bezesporu je, uchopuje trochu jinak. Pro někoho je nejdůležitější vzhled, pro jiného hlasová podobnost. Opravdu není lehké vystupovat jako někdo jiný, jelikož všichni lidé tuto osobu (v mém případě Elvise) dobře znají a viděli ho a slyšeli nespočetněkrát. Hranice toho, aby se z revivalu nestala parodie je nesmírně tenká. Máme ale u nás pár impersonátorů Elvise, kteří podle mě tuto hranici našli a odkaz Elvise se snaží lidem předávat opravdu kvalitně. Ze zahraničních impersonátorů mám rád například Martina Fontaina.

Lze se u nás jako impresonátor živit?

Znám pár lidí, kteří se tím živí. Pro mě to ale není to jediné, co dělám. Elvise zpívám rád, ale dělat jen to, by mě asi úplně neuspokojovalo. Mám ještě muzikálová představení a také mám koncerty sám za sebe jako Jakub Machulda. Věnuji se i své tvorbě a píšu vlastní písničky. V dnešní době, kdy je opravdu hodně kvalitních zpěváků, je však těžké se s vlastní tvorbou prosadit a proto se snažím neustále na sobě pracovat dál a nevzdávat se. V příštím roce se chystám vydat svůj první singl společně s klipem.

Nyní studujete na Mezinárodní konzervatoři v Praze obor muzikálové herectví. Odmaturoval jste však v Žatci na ekonomickém lyceu. Jaká je mezi těmito obory spojitost?

Mezi těmito obory není spojitost žádná. Ekonomické lyceum, kde jsem odmaturoval, mi určitě přineslo do života něco dobrého, ale občas lituji, že jsem nešel na konzervatoř rovnou. Nejsem úplně studijní typ a často byla škola pro mě spíše trápením. Studium muzikálového herectví jsem již ukončil. Na konzervatoř jsem nastoupil ve věku, ve kterém většina studentů již končí. Nebylo to úplně snadné, ale díky této škole se mi otevřel nový svět, poznal jsem spoustu zajímavých lidí a dostal jsem odvahu jít na konkurzy do divadel. Se všemi mými aktivitami a povinnostmi v divadlech však šlo studium zvládat velmi těžce, a tak nyní chodím pouze na hodiny zpěvu a tance.

Co vás na muzikálu baví?

Muzikál je pro mě snoubení všeho co mám rád. Zpěv, herectví, tanec. Tohle všechno mi muzikál nabízí. Uchvátilo mě toto divadelní prostředí a nedokážu si již představit, že bych čas od času nestál na jevišti spolu se spoustou báječných kolegů a zpěváků, od kterých se stále mám co učit. Je to celkem inspirující práce. Každé představení má vždy jinou energii, nikdy nevíte, co se stane. Ten adrenalin mě hrozně baví.

O novodobých českých muzikálech se hovoří jako o čistě komerčních záležitostech, které jsou ještě ke všemu kýčovité. Můžete toto tvrzení vyvrátit?

Myslím, že muzikál u nás vždy měl a má své publikum. Muzikálových scén a představení je u nás nyní opravdu spousta a samozřejmě každé dílo je odlišné a má odlišné kvality. Nejsem rozhodně povolaný k tomu, abych toto nějak hodnotil. Za globální nedostatek muzikálů u nás ale považuji to, že nemáme moc všestranných umělců, kteří by stoprocentně zvládali všechny složky, které muzikálové představení vyžaduje - zpěv, tanec, herectví. U každého vždy jedna disciplína převažuje. U mě třeba zpěv. Někdo je vynikající zpěvák, někdo tanečník, někdo herec. Zvládnout všechny tyto složky na opravdu mistrovské úrovni je nesmírně těžké a není moc lidí, kteří to zvládnou. Ohledně komerčnosti, myslím si, že samozřejmě představení musí vydělávat peníze. Na počátku každého představení stojí producent, který své finance vloží do nehmatné idey něčeho, co mu má peníze vydělat. Bohužel to jinak nejde. Jak se poté s touto ideou vypořádají tvůrci, je pak už různé. Nějaké představení mají vysokou kulturní hodnotu, jiné třeba až tak ne. Záleží ale na naší společnosti, která si žádá známá (možná někdy kýčovitá) témata a výpravu. Toto téma by bylo na opravdu dlouhou úvahu. Prostě si myslím, že muzikál se někomu líbí, někomu ne, stejně jako jakýkoli jiný divadelní žánr. Na operu nebo na balet také nejde každý.