V pátek, kdy jsem vyrazil na procházku s rodinou, kterou čítají dva rodičové, dvě pubertální dítka, je-dno batole a jedno dvouměsíční mimino. No a protože jsem čtenář Žateckých novin, rozhodl jsem se navštívit jedno ze dvou nových dětských hřišť, jež jsou v tisku presentována za náhradu dětských hřišť kdesi v Žatci, zmizelých v nenávratném propadlišti hřištních dějin.
V centru žádný koutek pro děti od raného do adolescentního věku prostě není, tedy se z dětí musejí stát cestovatelé po dětských hřištích.
Optimisticky naladěn vedu maminku s jejími ratolestmi ku vchodu hřiště u Chrámu chmele a piva. Hřiště má být údajně přístupné dětem a rodičům a to s možností si dokonce i něco malého okoštovat v místní kavárničce, což vítám. Takové celorodinné posezení je přeci pro širokou škálu věkového průřezu každé generace.
,,Aúúúú! Plesk! Prásk!“ Co to? To jen prostě a přirozeně reaguje můj rozum na dění právě se odehrávající, když mne zarazí nevinná bílá cedulka na dveřích s nápisem – VSTUPNÉ 20,–.
Mozek to bolí, neboť počítá. Dvacet korun za osobu, to je sto dvacet korun za naši rodinu za jeden vstup. Pokud bych se sem chtěl vrátit každý pátek, tak to máme za rok 6.240,– Kč, než děti vyrostou, dá mi to při současné ceně a s populačním vývojem domácnosti částku 65.520,– Kč za čtrnáct let, kdy i ti nejmenší vyrostou.
Otáčím dvojkočár a zbytek rodiny k úprku. Sice nemohu jedenáctileté Lence vysvětlit, proč chtějí tolik za vstup, na což mi ona poukazuje na inteligenci toho, kdo chce po dětech peníze za hraní si na dětském hřišti, ale odmítám se účastnit takové černé díry domácího rozpočtu.
Kousek dál můj zrak ulpí na děti ze sociálně slabších poměrů, které si hrají házením kamenů po sobě u budovy pojišťovny a říkám si v duchu,:,,tak takhle si mají zřejmě děti hrát.“
Páteční prohlídka žateckých ulic mi opět potvrdila, že důležitější jsou osobní zájmy vedení města, než-li lidi, kteří zde žijí. Pro děti z centrální oblasti Žatce nic město nedokáže udělat, ale pro pejsky vybudovali krásné pískoviště v jednom z parčíků lemujících Komenského alej.
Městu by mohlo dojít, že krásnou bílou cedulku by mělo nechat vyměnit za jiný typ. Z centra města se pomaloučku stává mrtvá zóna, ze které bude muzeum voskových pivařů. Budeme platit i za průchod ulicemi?
Možná se podiví dotační fond Evropské unie, jak a k čemu jsou jeho prostředky nakonec využity. A děti? Katapult to řekne za mne. „A co děti? Mají si kde hrát.“
O vyjádření se k tomu, proč je nové hřiště v Chrámu chmele a piva placené jsme požádali ředitele Chrámu chmele a piva Jiřího Venta a starostku Zdeňku Hamousovou:
„V současné době je provoz Jižní zahrady Chrámu chmele a piva ve zkušebním režimu, provozovatel (příspěvková organizace ChChP) bude samozřejmě reagovat na zkušenosti s provozováním a podněty veřejnosti. Dospělé osoby vstupné neplatí. Součástí zahrady je také dětská herna s určitou kapacitou bezpečného provozu, mj. s míčkovým bazénem a dalšími hracími prvky pro děti. Vstupné v této fázi představuje mj. „regulační“ prvek počtu návštěvníků, v žádném případě nechceme, abychom kvůli vstupnému měli prázdnou a nevyužívanou zahradu. Odhaduji, že tak 300 m od Jižní zahrady je veřejně přístupné dětské hřiště u gymnázia, kde je volný přístup,“ sdělila starostka Zdeňka Hamousová.
Ředitel Chrámu chmele a piva Jiří Vent k tomuto sdělení ještě doplnil: „Nejedná se o veřejně přístupné hřiště pro děti. Služby poskytované v naší kavárně s dětskou zahradou zahrnují i další prvky včetně používání sociálního zařízení s teplou vodou. Dále je tu např. místnost, kde se mohou přebalovat kojenci. Poplatek za vstup do zahrady zatím zůstává. Efektivita poplatku za vstup bude vyhodnocena po uplynutí zkušební doby.“
