Čtenáři nám píší: Legiovlak z pohledu jednoty ČsOL Žatec

Máme radost, že byla v Lounech i v Žatci pěkná odezva. Podívat se byli nejen naši členové, ale i představitelé měst, školy, i když byly z velké části uzavřené, příslušníci armády a široká veřejnost. Přiváděli s sebou děti – větší i menší. Myslím, že po zhlédnutí tohoto pojízdného muzea by se mnozí mladí lidé mohli začít zajímat o tuto důležitou problematiku naší historie. Zájemci mohou získat další informace na facebooku na adrese Československá obec legionářská Žatec, mohou tam získat i přihlášku, vítáme nové zájemce, protože členy mohou být příznivci ČsOL, kteří nejsou členy extrémistických organizací a nebyli pravomocně odsouzeni za úmyslné trestné činy. Mezi povinnosti člena patří svým jednáním nesnižovat vážnost a dobré jméno ČsOL.

Návštěvnicemi Legiovlaku byly i tři členky ČsOL Žatec, které patří mezi nejstarší, ale jsou velice vitální a samostatné. Jsou to pamětnice 2. světové války a jedna z nich dokonce veteránka: Naděžda Brůhová vzpomínala na své předky a příbuzné legionáře z 1. světové války. Ona sama bojovala ve 2. světové válce na východní frontě a měla velké štěstí, že přežila všechna nebezpečí a útrapy. Umí o tom poutavě vyprávět. Legiovlak v ní vyvolal vzpomínky na to, které stejné nebo naopak rozdílné zbraně a další věci měli v bojích 2. světové války oproti legionářům z 1. svět. války, jež jsou vystavené v Legiovlaku. Ve vlaku se jí ujal průvodce a on i návštěvníci, kteří byli v doslechu, zaujatě poslouchali její vzpomínky.

Božena Krejčová také prožila své dětství na Volyni (dnes Ukrajina) a řekla i přesto, že 1. světovou válku nezažila, ale zná ji z vyprávění rodičů: ,,Legiovlak je živou vzpomínkou, jaká byla cesta všech dobrovolníků Čechů, přeběhlíků z rakouské armády všemi směry na východní a západní směr. Ti všichni pomáhali budovat Československou republiku za účasti T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika. Našim legiím budiž za to upřímný dík!“

I Emílie Hasilová má z dětství hrůzné vzpomínky na 2. světovou válku prožitou na Volyni. Více nám o tom všechny určitě řeknou na podzim v Polánkově muzeu, kde chystáme besedu pro veřejnost o životě předků některých z nás na Volyni.