Okrašlovací spolek ve Stroupči navazuje na tradici. Hodně věcí jsme rozpoutali a díky nim obec žije, říká předsedkyně J. Mangová

Hedvika Mašková 2020-11-20 10:40:00

Co se vám vybaví, když se řekne „okrašlovací spolek“? Za romantickým a dojemným názvem se skrývá hlavní myšlenka okrašlování, tedy důraz na čistotu a upravené prostředí a vylepšení zelení či zvelebování a ochrana domoviny. Myšlenka a tradice okrašlovacích spolků sahá až do 60. let 19. století, ale aktivní zájem o to, jak udělat místa, ve kterých žijeme, hezčí a příjemnější, se projevuje i dnes. Dokladem je Okrašlovací spolek ve Stroupči, který vede Jaroslava Mangová. Co ji vedlo k založení okrašlovacího spolku, kolik s ostatními členkami podnikají do roka akcí a jak to bylo s nejvýznamnějším letošním projektem, tedy iniciativou a účastí v anketě Strom roku 2020? To se dozvíte v následujícím rozhovoru.

  • Jste předsedkyní Okrašlovacího spolku ve Stroupči. Povězte, jak dlouho již spolek funguje?

Spolek funguje od září 2018. Iniciátorkou vzniku spolku byla moje maminka.

Spíše než že jsme spolek založili, jsme ho znovuobnovili. Dříve totiž ve Stroupči okrašlovací spolek již existoval. Byl založen roku 1894. Navázali jsme tedy na tradici.

  • Víte něco o původním spolku, který ve Stroupči dříve fungoval, něco více? Zjišťovala jste si o něm nějaké informace? 

Bohužel se nám nedaří více informací sehnat. Možná některým čtenářům řekne něco jméno paní Bittnerové, která sepisovala knížečky o obcích. A právě v té o Stroupči a Přívlacích je zmínka o okrašlovacím spolku.

Mluvila jsem také se zaměstnanci žateckého regionálního muzea, jestli nemají něco ve svých archivech. Navštívila jsem i Okresní archiv v Lounech. Pomohli mi, materiálů mají dost, ale většina je samozřejmě psané v němčině a ještě ke všemu švabachem. Fotografie skoro žádné. Informace hledám tedy spíše na internetu, na webu zaniklých obcí a nebo obcházím starousedlíky a Volyňské Čechy, kteří do Stroupče a Přívlak po válce přišli. Najdou se občas fotografie, na kterých je vidět, jak vypadala obec dříve.

  • Vy jste nejen předsedkyní okrašlovacího spolku, ale také jeho zakladatelkou. Co vás vedlo k jeho založení? Co bylo motivací k aktivitám na Stroupči? 

Ve Stroupči, asi jako i jinde, žili lidé dříve jen sami pro sebe. Přišli z práce, uzavřeli se ve svých domovech a žili jen pro sebe, pro svou rodinu, chybělo mi sdružování lidí, vadilo mi, že zanikají tradice, nebylo vidět, aby z vlastní vůle jen tak lidé šli zkrášlovali a zvelebovali okolní prostředí, ve kterém společně žijí. To jsem chtěla změnit.

Pamatuji si Máje, když se jezdilo po vesnicích s traktorem a valníky. Na jednom z nich byl sud s pivem a lavicemi, na dalším byla kapela, chodilo se od domu k domu, tancovalo se, lidé se bavili...

I Velikonoce tehdy probíhaly úplně jinak. Některé dnešní děti ani nevědí, co Velikonoce znamenají a proč jsou.

Spolek vznikl zejména proto, aby k sobě měli lidé blíž. Okrašlujeme a zvelebujeme veřejné prostory.

  •     Soustředí se vaše aktivity jen na Stroupeč nebo podnikáte akce také v Hořeticích, Přívlakách a Žiželicích, jejichž jste spádovou obcí?

U zrodu okrašlovacího spolu nás bylo pět a všechny jme pocházely ze Stroupče. Při sepisování stanov spolku a po debatě s občany Hořetic, Přívlak a Žiželic, však vzešel zájem i z jejich strany. Stanovy jsou sepsány tak, že spolek sdružuje občany a patrioty všech čtyř vesnic.

Dnes máme 27 členů, kdy třetina z nich jsou rodáci Stroupče, další třetina buď ve Stroupči žije nebo jezdí za rodinou nebo na chalupy, ostatní jsou z Hořetic a Žiželic.

Dvě desítky akcí

  •     Kromě toho, že zkrášlujete a staráte se o veřejné prostranství, podnikáte i řadu akcí. Kolik jich do roka je?

Organizujeme každý rok zhruba dvacet akcí. Letošek nám ale vše strašně naboural Covid-19. Všichni se shodneme na tom, že rok 2020 je atypický. Z plánovaných dvou desítek akcí, se jich konalo asi jen pět. Musely jsme zrušit na jaře Ukliďme Česko, Masopustní hody, teď na podzim Kateřinskou zábavu, také Dýňové tvoření, což nás velmi mrzelo, protože loni a předloni se nám neskutečně povedlo a sešlo se nás opravdu požehnané množství. Teď 27. listopadu jsme měli mít adventní tvoření a rozsvícení vánočního stromku ve Stroupči. Zatím je vyhlášen nouzový stav do 20. listopadu, ale myslím si, že na tradiční advent, Mikulášskou nadílku a další doprovodné akce letos můžeme zapomenout. Necháme se překvapit.

Hned při zrodu, první rok, jsme založili krásnou tradici Vánoční pochod do Přívlak ke kapličce. Přívlaky je vesnice vzdálená od Stroupče necelé dva kilometry proti proudu. 25. prosince po obědě vycházíme směr Přívlaky. První rok dokonce s betlémským světlem, které jsem sehnala ve Veliké Vsi. Přinesli jsme do Přívlak do kapličky světýlko, místní pro nás přichystali u Kapličky oheň a svařák pro ohřátí a pohoštění a nějaké jsme donesli i my. Zazpívali jsme si koledy, popovídali si, pamětníci zavzpomínali a šli jsme přes sochu Sv. Jana Nepomuckého, který stojí nad Přívlaky zase zpátky. To se vyvedlo i v minulém roce. Měli jsme akci naplánovanou i na letošek, ale, jak říkám, všechno to asi padá.

  • Kdo je vaší cílovou skupinou? Organizujete akce pro děti nebo spíše pro starší?

Snažíme se zaujmout občany napříč generacemi. Nejenom malé děti a seniory (máme dokonce i 80ti leté členky), ale třeba také dospělé chlapy, což je mnohem těžší (smích).

V loňském roce jsme se také zapojili do akce Ukliďme Česko, kdy jsme vyklidili škarpy po obou stranách ze Stroupče až na pískovnu. Posbírali jsme a zlikvidovali 1,3 tuny odpadu a našli jsme přes sto pneumatik, které jsme vytahali ze stráně. Jedna byla i od traktoru, kdy jsme potřebovali pomoc silných chlapů, kteří ji museli vytáhnout. Abych některé chlapy na akci dostala, slíbila jsem jim pivo zadarmo. Koupili jsme sud piva, pro děti špekáčky, limonády pro dospělé a tak.

  • Vaše aktivity se hodně týkají přírody. Z vaší iniciativy byla ve Stroupči vysázena také spousta nových stromů... 

Ano, loňský rok v březnu jsme například zahajovali tak, že jsme založili a vysadili Dětský sad. Byla to naše prvotina a opět nápad mojí maminky, která hodně sází stromky a keře a přesazuje u sebe na zahradě (smích).

Napadlo nás založit Dětský sad ve Stroupči. Vedení obce Žiželice se náš nápad líbil, a tak nám povolili osázet obecní pozemek, který jsme si svépomocí ve volném čase vyčistili a zkultivovali. Byla tam šílená džungle! A opět pomáhali i místní, nejen členové spolku. Kořeny vytahal traktorem soused. Každé dítě, které chtělo, dostalo strom a společně jsme ho zasadili. Pomáhali rodiče, ale také prarodiče, protože ve Stroupči je hodně dětí, které dojíždějí za babičkami a dědečky. Obec nám tehdy vyšla vstříc a nakoupila stromky pro trvale žijící děti. Vysadili jsme společně asi patnáct různých ovocných stromků. Už rostou druhým rokem, a dokonce i plodí.

Během týdne, co jsme stromečky vysázeli, přišly srnky a začaly je okousávat. Museli jsme proto koupit ochranu proti okusu. A když potřebují stromy zalít, svolám děti prostřednictvím facebookové nebo SMS zprávy a maminky je vyšlou. Staráme se o ně pořád.

Je krásné vidět, jak stromy plodí a děti si k nim chodí hrát. Když ve Stroupči hledáte děti, najdete je většinou tam (smích).

A letos jsme si konečně jako spolek vyběhali povolení od Povodí Ohře, že můžeme čerpat na zalévání vodu z řeky. Koupili jsme kubíkovou nádrž a zaléváme.

  • Kde berete finance na svou činnost? 

Hned na začátku jsme si odsouhlasily příspěvek sto padesát korun pololetně, takže tři sta ročně. Co to ale je? Za to se moc udělat nedá. V loňském roce se nám ale podařilo sehnat docela dost peněz, kolem dvaceti pěti tisíc korun, na sponzorských darech, což nám hodně pomohlo.

Obec Žiželice v roce 2016 zavedla pravidla, kdy přispívá na činnost spolkům a organizacím působícím v obci. Loni jsme si zažádali a předloženým rozpočtem jsme obdrželi dvacet tisíc. Má to ale svá pravidla. Nesmíme peníze využít na občerstvení, na dárky ani odměny pro děti. To si musíme platit ze svého.

Od sponzorů ale potřebujeme získávat peníze třeba na propagaci. Letos hlavně v souvislosti s naší účastí v anketě Strom roku, kdy jsme museli zaplatit propagační materiály a také třeba pronájem galerie, kde se konala výstava při probíhajícím finálovým hlasováním.

Strom roku 2020

  • Vaše iniciativa a účast v anketě Strom roku 2020 byla zřejmě vaším nejvýznamnějším projektem v tomto roce. Jak vás napadlo dub, jemuž se přezdívá ,,Vrakodávný“, do ankety přihlásit?

Už jsem se o účast ,,Vrakodávného veledubu“ v anketě Strom roku pokoušela v loňském roce, ale pro přihlášení bylo samozřejmě nutné splnit nějaké podmínky a tím, že veškerá administrativa, vývoj, strategie, plánování a organizace donedávna zůstávala na mě, nepovedlo se. Bylo nám ovšem sděleno, že jde o krásný strom, který má šanci a že ho máme zkusit nominovat opět příští rok. Domluvily jsme se se členky spolku, které mě podpořily a dotáhly vše do konce.

  • Co nebylo v loňském roce dotažené? Nějaký příběh nebo něco jiného?

Přesně tak. Chtěli příběh a hlavně bylo důležité mít za sebou partnera. Nešlo žádat jako jedinec. Přihlásila jsem strom já jako Jaroslava Mangová za Okrašlovací spolek a partnera jsem našla v Lesích České republiky. Jsem ráda, že jsme s nimi spolupráci navázali.

  • Dub ve Stroupči se nakonec umístil čtvrtý, což je i tak obrovský úspěch. Výhra v podobě dendrologického ošetření, se však vztahovala jen na strom na prvním místě, kterým se letos stala jabloň. Jak moc by dub ošetření potřeboval?  

Sešla jsem se s dendrologem, který mi řekl, že dendrologické ošetření stromu stejně nepomůže. Dub už toho má hodně za sebou. Dendrolog řekl, že je potřeba maximálně jednu větev seříznout. Popruhy, které strom drží, kvůli jeho vyhoření, už ani neplní svou funkci. Jsou zcela volné. Kdyby se přitáhly, mohl by strom i prasknout, čímž bychom mohli nadělat více škody než užitku. V tuto chvíli je dokonale vyvážen.

Zvýšený zájem turistů

  • Jak se zvýšil turistický zájem o tuto lokalitu?

Zvýšený turistický zájem jsme zaznamenali všichni v obci. V předešlých letech přišli ke stromu třeba jednou ročně místní. Teď jej navštíví každý týden někdo. 

Lidé do Stroupče přijíždějí a ptají se místních nebo v místním krámku, kde strom najdou. Chybí nám totiž ukazatele. Nechala jsem vytisknout a zalaminovat informace o stromu, o anketě i mapku kudy se ke stromu dostat a umístila na informační desku ve Stroupči. Papír ale nemá trvalý účinek.  

Aktivitu a zájem o strom jsem zaznamenala také na sociálních sítích, kde fotky u stromu zveřejňují a sdílejí i cizí lidé, nejenom místní.

  • Máte v plánu vybudovat nějaké pěkné ukazatele, díky nimž by se návštěvník obce lépe orientoval? 

Ukazatele máme v plánu, ale bojujeme s administrativou a penězi. Když už chcete někam ukazatel umístit, musíte se pídit po tom, kdo je majitelem pozemku a dovolit se ho. Kraj bude budovat cyklostezku, to vše ovlivňuje možná umístění. V zastupitelstvu budeme projednávat rozpočet na příští rok, navrhnu uvolnit na toto peníze. Samozřejmě by bylo nejlepší umístit ukazatele na obecní pozemky. Třeba tři nebo čtyři, které budou navádět už od řeky, od cyklostezky až ke stromu a nebudou zmiňovat pouze památné stromy, ale i informace o obci a o dalších nádherných a zajímavých místech našeho okolí, která stojí za to navštívit.

Nicméně, už jsme získali povolení, že můžeme čistit a kultivovat pozemek, pěší cestu podél hráze a starých dubů. Cesta je zcela zarostlá. Vyřídili jsme si jako Okrašlovací spolek povolení od majitele. Už jsme chtěli z jara začít, ale opět nám to koronavirus překazil.

Máme v plánu celou pěší cestu vyřezat a vyčistit. Uvidíme, jestli nám bude umožněno ještě v listopadu začít, a když ne, tak doufáme, že v lednu a únoru to půjde. V lednu a únoru se totiž nejlépe tato práce dělá. Je období vegetativního klidu, nikde není nic zeleného a vše je dobře vidět. Je tam také hodně vysemeněných doubků, které bychom samozřejmě nechali, ale bezinky, šípky a další náletoviny vyřezali a popálili.

Také nechceme, aby tam jezdila auta. Bude potřeba domluvit se s patřičnými orgány, umístit přírodní vhodnou zábranu tak, aby tam mohl projít jen chodec či cyklista.

  • Lokalita si zaslouží naši pozornost nejenom kvůli ,,Vrakodávnému dubu“, ale také kvůli dalším stromům. Kolik památných stromů se tu nachází? 

V lokalitě je celkem dvanáct státem chráněných stromů, a ještě dalších patnáct adeptů. Už jsem mluvila se zástupci odboru životního prostředí na žatecké radnici i s vedoucím odboru na krajském úřadě v Ústí nad Labem a chci požádat, jestli by i na ně mohla být uvalena ochrana státu. Jde o krásné vzrostlé stromy, které jsou 100 až 200 let staré.

  • Nezaznamenali jste s větším zájmem o lokalitu třeba vandalismus nebo větší znečišťování odpadky a tak dále?

Ne, nic takového jsme nezaznamenali. Dělám vždy zhruba jednou za čtrnáct dní namátkovou kontrolu, kdy se lokalitou projdu a nikdy jsem neviděla, že by byl třeba někde odhozen obal od sušenky, nic takového.

Ptám se obyvatel, kteří bydlí na zámečku v blízkosti stromů a ti mě informují, že ke stromu chodí lidé v malých počtech a vždy ve vší slušnosti.

Uvažovala jsem spíše o tom, že by se vytvořili takové optické chodníčky s kamínků nebo jiného přírodního materiálu, aby se k bezprostřední blízkosti stromu a do jeho útrob nesmělo chodit. Nechtěla bych, aby se strom ohrazoval, ale jen decentně dát lidem najevo, aby se nechodili dovnitř stromu fotit. Když už tam ale někdo přijde, evokuje ho vstoupit dovnitř.

Naučná stezka

  • Neuvažujete o tom, dát ke stromu lavičku nebo třeba ten koš na odpadky?

Uvažovali. Líbila by se nám naučná stezka. Naučná stezka s interaktivními tabulemi a prolézačkami z přírodních materiálů.

Už jsme se domlouvali na spolupráci s Lesy České republiky. My bychom sehnali peníze a vyvinuli nějakou svou činnost a oni by nám poskytli materiál, a pokud se bude příští rok vyvíjet situace dobře, tak i grant. Prvotně je to o tom, že potřebujeme vyčistit cestu. Podél rostou i duby, které bych ráda, aby byli také zapojeny mezi chráněné.

Cesta vede již od řeky, a to dvousetmetrovým úsekem, kde dříve rostlo asi šest dubů a dnes jsou už jen dva. Letos na jaře jsme požádali obec Žiželice, protože je to pozemek obce, jestli by nám dovolili tento park revitalizovat. Obec nám dovolila vysázet deset dlouhověkých stromů. Radili jsme se s dendrologem, který nám sdělil, že by bylo nejlepší vysázet buky, duby a lípy. Žádali jsme také jednu nadaci o grant, ale bohužel jsme neprošli. Ne kvůli formálním náležitostem žádosti, ale kvůli koronaviru stáhli obnos peněz a vybíralo se jen pár projektů. Jelikož jsme ale byli finalisty ankety Strom roku, máme přislíbeno v příštím roce až padesát tisíc na výsadbu stromů. Když se nic nezmění, padesát tisíc by nám stačilo na koupi dvouapůlmetrových, tedy třeba sedmiletých stromů včetně kotvících kůlů, ochrany proti okusu a zavlažovacích vaků.

  • Jaké jsou vaše plány na příští rok?

Určitě se chceme znovu zapojit do akce. Spoustu práce a času nám ale sebere vyčištění pěší stezky, což je dohromady asi čtyři sta metrů.

V únoru 2019 jsme dělali také první masopustní hody a měli jsme je naplánované i na letošek, ale nevyšlo to. Přemýšleli jsme, že bychom příští rok udělali navíc masopustní průvod v maskách.

Příští rok bychom také chtěli vystrojit Máje, kdy bychom náves vyzdobili mladými břízkami. Dříve totiž, kdy byla ve vsi svobodná dívka, umístila se jí před dům břízka. Později už se zdobil každý dům a spojilo se to s taneční zábavou pod širým nebem. Po zkušenosti s koronavirem jsme se přesvědčili, že je někdy lepší naplánovat a pořádat akci venku. Samozřejmě musí vyjít počasí, ale zkusit se to může.

Zvelebování obce

  • Jaký je váš vztah ke Stroupči?

Já pocházím ze Stroupče a miluji obec neskutečně moc. Můj život mě před pár lety po rozvodu na čas přesunul do Chomutova, kde pracuji, mám tam byt a kancelář, ale teď už se vracím zpátky do Stroupče, kde mám stále trvalé bydliště. Není týden, kdy bych do Stroupče nezavítala.

Mám ráda naše vesnice, lidi, život a okolní přírodu. Nejvíc však místně tíhnu ke Stroupči a k Přívlakům. Tak to mám v srdci.

  • Narážíte ve svých plánech na nějaké překážky? Co na vaši činnost říkají občané Stroupče? Podporují vás a navštěvují vámi pořádané akce nebo se setkáváte i se závistí?

To už je život. Můžete si sebevíc myslet, že děláte svou práci dobře, že jste ,,hodní“, nikomu neubližujete, ale polovina lidí je s vámi za dobře a možná polovina ne. Můžete se přetrhnout, ale kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Stejně tak je to i se spolkem a se mnou. Někteří lidi třeba řeknou, že vedu spolek a starám se jen proto, abych se zviditelnila, protože hned všechno dávám na sociální sítě a do médií. Vysvětluji jim, že to tak není. Když jsme například loni sázeli stromky nad pískovnou, dostali jsme šest tisíc korun grant. Podmínkou ale bylo, že musíme dostatečně medializovat. Nikdo nedá nikomu nic zadarmo. I granty fungují na principu reklamy.

Postupně jsem se ale otrkala a naučila se pomluvy a všelijaké zášti neřešit.

  •     A jak se vám vlastně líbí současná Stroupeč?

Líbí. Vesnice se zvelebuje. Začali se totiž bavit i lidé, kteří se dříve nebavili. Myslím si, že jsme hodně věcí rozpoutali a díky nim obec žije. Kdyby okrašlovací spolek nevznikl, nic se neděje. Žádné akce ve Stroupči nebo v Hořeticích, pouze centrálně v Žiželicích.

Před dvěma lety jsme třeba začali ve Stroupči zakládat květinové a keřové záhony na obecních pozemcích. Do té doby pouze trávník. Něco jsme koupili z okrašlovacího spolku, něco jsme dostali sponzorským darem. Začali jsme budovat krásná místa, kdy obci Žiželice -zaměstnancům, kteří sekají trávu ubyl prostor, o který se musí starat, protože místní ženský chodí sami tyto záhony zalévat, udržovat, sekat a jsou šťastné, jak vše roste a kvete.

Úsměvné na tom je, že sousedé, kteří ani nejsou ve spolku, chtějí mít veřejné prostranství před svým domem také hezké, a tak sekají trávníky a udržují a tvoří si výzdobu a předhánějí se (smích).

  • Prozraďte, v čem vidíte váš největší úspěch?

Největší úspěch okrašlovacího spolku, respektive, co mě nejvíce naplňuje, je to, že i když mezi nás (na spolkové akce) někteří nechodí a nezúčastňují se, i tak se lidé sdružují, najdou si čas vyjít ze svých domovů a tráví čas se svými spoluobčany, sousedy na akcích pořádaných obcí. I když ne zrovna s námi, sdružují se a tráví společný čas s jinými. A to je přeci prima!


Děkuji za rozhovor.

Hedvika Mašková


Komentáře

Nabídky práce

UKLÍZEČKA

Hledá se UKLÍZEČKA - brigádně! 1x týdně a o víkendu na 4 hodiny. Autoservis Jirkov.
Tel.: 604 217 296


PRÁCE S NAKLADAČEM

Firma AZS přijme muže pro práci s nakladačem v Libočanech.
Tel.: 737 225 655


STROJNÍK PÁSOVÉHO BAGRU

Volné pracovní místo - Žatecko! SP BOHEMIA přijme do pískovny v Roztylech u Žatce STROJNÍKA PÁSOVÉHO BAGRU. Strojnický průkaz podmínkou.
Kontakt: p. Sýkora
Tel.: 602 151 166


ELEKTRIKÁŘ A ELEKTROZÁMEČNÍK

Přijmeme elektrikáře i bez vyhlášky a elektrozámečníky, na jakýkoliv úvazek i brigádně.
Tel.: 777 167 336


ZAMĚSTNANCI

Hledám zaměstnance všeho druhu (pekař, zedník, tesař, dělník, zdravotní sestra atd.) na práci do Německa. Požadujeme základy němčiny. Zajímavé platové ohodnocení, ubytování zajištěno, proplácení pohonných hmot. Možnost pohovoru na uvedeném telefonu.
Tel.: 0049 179 607 373

Poslední videa

Cvičení žen v tělocvičně 3. ZŠ Žatec

Ve čtvrtek 8. 10. vpodvečer se cvičilo v menší skupině. Ta první 10členná skupina se sešla v pondělí. Cvičení je pro ženy radost a velká motivace, pro někoho až takto: "to co mě drží při životě".

Přehrát video
ZŠ P. Bezruče Žatec: Anglická písnička v podání druháků

...při zahájení předávání certifikátů Cambridge english

Přehrát video