S psycholožkou o druhé vlně koronaviru. ,,Je nutné si uvědomit, že tato situace jednou skončí!" říká Dana Cooke

Hedvika Mašková 2020-11-30 18:30:00

Zatímco na jaře byla první vlna pandemie orámována solidaritou a kázní, druhá vlna je dle psycholožky Dany Cooke ve znamení menšího strachu a nedostatečného respektu k dané situaci. Má na psychiku člověka vliv také roční období, jak si rozšířit svou komfortní zónu v této době a jak můžeme my sami jako neodborníci podpořit své blízké, kteří ,,dobu covidovou“ nezvládají nejlépe? O tom jsme si povídali s odbornicí Danou Cooke.

    • Máme zde druhou vlnu koronaviru. V čem se z hlediska dopadu na psychiku člověka liší od té první?

Hlavně se liší v postojích lidí. Na jaře se lidé opravdu Covidu báli, neboť se přesně nevědělo, co to vlastně je. Navíc mediální obrázky ze zahraničí byly velmi závažné. Lidé umírali po tisících.

Dnes se zdá, že Češi se už v takové míře nebojí, což je dobře, ale bohužel také nemají respekt k této situaci, nebo situaci zcela nerozumí. Dnešní situace nebo spíše ,,doba covidová", není vůbec o nošení roušek nebo o omezeném pohybu. Ano, všechna tato opatření jsou nezbytná, leč relativně krátkodobá.

Dovolila bych si však říci, že doba covidová je daleko závažnější právě proto, že je to fenomén, která se skládá z kritického zahlcení zdravotního systému a možného selhání ekonomie. Navíc Covid je problém globální společnosti, která je v dnešní době ekonomicky propojená. Už teď mnoho zemí začíná pociťovat propady v ekonomice.

Víte, 21. století přinese lidstvu spoustu závažných výzev a komplexních problémů. Tak, jak prožíváme více a více extrémních fenoménů jako například extrémní povodně, extrémní požáry, extrémní tornáda, extrémní hurikány atd., tak také prožíváme extrémní virologickou situaci, která se rapidně proměnila do globální pandemie. Všechny extrémy jsou velmi náročné a vyčerpávající pro jakoukoliv společnost. Covid není výjimkou. Následky Covidu teprve ucítíme v ekonomických propadech a možných propadů životní úrovně atd.

Avšak dnes je to koronavirus způsobující nemoc Covid-19. Ale „zítra“ to může být jiný virus, který způsobí další pandemii a třeba s daleko větší úmrtností. Proč to říkám? Ne, nechci nikoho strašit. Jsem si velmi dobře vědoma, že lidé jsou již vyčerpáni. Avšak je třeba se jako společnost přeměnit do daleko více odpovědné a solidární společnosti, neboť zralé kolektivní chování bude pro zvládání kritických výzev v 21. století zcela nezbytné pro přežití. Covid nás jednoznačně učí, že nastal čas, který si žádá adaptaci na možné výzvy, a to jak na úrovni jedince, tak na úrovni společnosti jako celku.

Jaro x podzim

    • Má vliv na psychiku také roční období? První vlna probíhala na jaře, které přeci jen působí na psychiku člověka lépe než aktuální sychravý podzim…

Určitě ano. Český podzim může být uchvacující, když se všechny ty úžasné barvy listí předhánějí o prvenství, ale také může být značně depresivní, když se ,,paní mlha" rozhodne světlo do našich domovů nepustit. Říkám těmto dnem poklička. Zkrátka žijete ten den nebo týden pod pokličkou, a to ovlivní psychiku každého.

    • Na jaře při vypuknutí pandemie koronaviru se v České republice vzedmula vlna obrovské solidarity. Nyní se konají demonstrace a setkáváme se také s popírači existence nemoci. Čím to je?

Bohužel, Češi jsou obecně známi pro svou tendenci nedodržovat pravidla a předpisy. Zvláště, když je někde nějaké omezení, tak mají problémy regulovat své chování; tudíž omezení obvykle ignorují. V zahraničí jsou to převážně Češi, kteří nejvíce patří k utonulým nebo mají závažné úrazy právě proto, že nerespektují omezení či nějaké další pravidla.

Možná bychom se mohli na tento závažný jev (nedodržování pravidel, zlehčování následků) v české kolektivní psychologii někdy zaměřit. Teď však zpět ke Covidu.  

Víte je dobře, že se už Češi Covidu tak strašně nebojí. Strach je dobrý sluha ale velmi krutý pán. Lidé, kteří mají dlouhodobý strach, mohou mít problémy s vysokým tlakem, začne se jim zhoršovat paměť, začnou trpět dlouhodobými úzkostmi, dělají chyby a jsou paralyzováni ve svých rozhodnutích atd. V tomto smyslu je velmi dobře, že se Češi převážně strachu zbavili. Ale bohužel to vede k tomu, že nedodržují opatření, tak jak by měli. Neboť se necítí ohroženi. Když se Češi necítí ohroženi, tak naskočí ta zakletá česká tendence nedodržovat omezení a předpisy.

Na jaře byli Češi ukázkovým národem v dodržování bezpečnostních epidemiologických pravidel převážně proto, že se báli o svůj život nebo o život o svých blízkých. Takže to byl strach nikoliv disciplína, který byl za úspěchem  v první vlně. Na podzim Češi zvládli svůj strach ale ne svoji fundamentální nekázeň. Navíc Covid je převážné problém společnosti jako celku nikoliv problém jedince.

Problém není v nějaké katastrofální úmrtnosti ale v tom, jak se virus šíří a kolik lidí je schopen nakazit za extrémně krátkou dobu. I když jen relativně malé procento lidí potřebuje hospitalizaci toto malé procento, však představuje extrémně mnoho lidí na jednou. Takže nemocnice nestíhají, lékaři, sestry a zdravotní personál jsou v příšerném stresu a kriticky přepracovaní, a to pro nás představuje obrovské riziko. Takže tím, že mnoho Čechů nedodržuje opatření, neboť vědí, že drtivá většina lidí nemá žádné příznaky nebo jen velmi lehké příznaky tak si řeknou, že se jich to netýká, že se jim nic nemůže stát. Asi ne. Avšak svým chováním přímo ohrožují naší komunitu a naší společnost. Naší společnosti hrozí totální kolaps zdravotnického systému. To potom bude znamenat, že budou umírat nejen covidový pacienti ale také všichni ostatní. Navíc, čím rychleji zvládneme kritický nárůst covidového onemocnění, tím rychleji se budeme moc vrátit k plnému spuštění ekonomiky. Takže lidé, kteří nedodržují epidemiologická opatření, přímo ohrožují za (a) občana který jde kolem, za (b) náš zdravotní systém a za (c) naší ekonomiku. I když, ti lidé, co nedodržují opatření to nevidí ─ v samém závěru ohrožují sami sebe. Například, ztratí zaměstnání, nebudou schopni platit hypotéku, ztratí dům, nemocnice je nepřijme třeba po autonehodě atd. Vzájemná propojenost společnosti je obrovská.

Situace skončí

    • Během současného nouzového stavu zůstávají lidé doma jen v kontaktu se svými nejbližšími. Izolace a karanténa je pro mnohé hodně náročná zkušenost. Jaké je vaše doporučení, jak zvládat společné soužití?

Především je nutné si uvědomit, že tato situace skončí! Fenomén Covid je těžký z mnoha důvodů. Jeden z důvodu je právě izolace. Člověk je tvor společenský, takže izolaci nezvládá příliš dobře. Pakliže setrvá v izolaci příliš dlouho, tak se izolace negativně odráží na jeho duševním stavu. Právě proto je opravdu nezbytné udržovat spojení, byť jen virtuální, s okolním světem.

Dnes je situace podstatně těžší, neboť mnozí lidé musí nejen zůstat v karanténě, ale navíc jsou ještě nemocní. Nadto rozdíl mezi podzimem a jarem je, že na jaře byli nemocní jednotliví lidé. Dnes jsou nemocné celé velké rodiny. Například je nemocná babička s dědečkem ale o dům dál také celá rodina synova a celá rodina dcery. Jelikož jsou všichni v karanténě, tak se nemohou o sebe navzájem postarat. Syn nemůže zajet k nemocným rodičům, nebo naopak prarodiče nemohu pomoci nemocnému synovi s dětmi. A jako třešinka na dortu nekompromisně běží distanční výuka, na kterou někdy nezbývají síly. Apeluji touto cestou na pedagogy, aby nezapomínali na ojedinělý stres, kterým celé rodiny v dnešní době procházejí.

Pakliže chceme následky Covidu (nemoc, hospitalizace, izolace, ztráta zaměstnání, nejistota, strach, úmrtí) zvládat, tak si musíme všichni rozšířit naši komfortní zónu. Lidé především trpí, protože tím, že nemohou dělat věci tak, jak byli zvyklí nebo nemohou jít tam, kam byli zvyklí, cítí omezení v pohybu. Vlastně prožívají časy nesvobody. Tudíž, se cítí v pasti a zoufalí. Ale se svobodou je to daleko více komplikovanější, nežli si dojít do bazénu kdykoliv se nám zachce. Vím, že se vám asi nebude líbit, co teď řeknu ale je to pravda. Svoboda je pouze vaše volba. Nikdo vám svobodu nemůže vzít a nikdo vám jí také nemůže dát. Svobodný můžete být i uprostřed vězeňské cely. Takže svobodní, byť limitovaný, můžeme být i uprostřed covidové krize.

    • Jak si máme rozšířit komfortní zónu?

Především, je třeba si uvědomit, že vaše vnitřní harmonie je esenční komponent pro zvládnutí Covidu. A není pravda, že musíte živořit, protože je velmi mnoho omezujících vládních opatření. Opravdu je možné prosperovat i v omezených podmínkách. Abychom si mohli rozšířit komfortní zónu (vždy je těžké rozšířit svou zónu komfortu tedy zónu jistoty a předvídatelnosti) je třeba, abychom začali přemýšlet o nových způsobech existence. A hlavně, abychom přestali negativně reagovat na každé nové epidemiologické opatření. Je daleko snadnější pro náš psychologický systém si zvolit soužití s opatřením a situací, nežli s tím vnitřně bojovat. Zdali chcete dobu covidovou nejen přežít, ale i v ní žít, ba dokonce prosperovat, tak se nesmíte podlehnout nutkání dávat se do pozice oběti. Nečekejte na život až po Covidu. Vraťte se ke svému životu. Přizpůsobte se situaci, kde jste omezeni, ale nejste nijak omezeni ve svém bytě ani ve své mysli.

    • Zvýšená míra stresu, se kterou se mnoho z nás potýká, vede ke zvýšení užívání alkoholu a návykových látek. Někteří zahánějí stres jídlem, a jelikož máme omezený pohyb, mnoho lidí také tloustne. Jak se tomu v této době vyvarovat?

Ano je to tak. Máme omezený pohyb a styl života, na který jsme byli zvyklí. Avšak, pakliže se rozhodneme opravdu cvičit, tak příležitostí je více než dost. Nejsou to sice plavecké stadióny ale procházky nebo běh v lese, nám přece nikdo nezakázal. Můžeme také cvičit ve svém bytě či domě. Je spousta videí na youtube kde se lidé mohou inspirovat jak cvičit nebo chodit nebo běhat nebo tančit nebo posilovat ve svém obydlí.

Nepochybně lidé, kteří již před dobou covidovou měli sklon řešit svoje emoční bolesti drogou nebo alkoholem, budou řešit zátěž z doby covidové tím samým způsobem. Doporučuji navštívit psychologa nebo psychiatra a vydat se na cestu léčby závislosti. To samozřejmě vůbec není snadná cesta. A vyžaduje mnoho úsilí a osobní statečnosti.

V první linii

    • Duševní hygiena nás, běžných občanů, je jedna věc, ale jak by o sebe měli dbát zdravotníci, vojáci, hasiči, policisté a sociální pracovníci, na které je přeci jen mnohem větší psychický tlak?

Samozřejmě, zdravotníci, vojáci, policisti, hasiči, sociální pracovníci, ošetřovatelé a další lidé pracující v první linii boje s Covidem jsou v obrovském a dlouhodobém stresu. Mnozí z nich jsou na hranici vyčerpání svých fyzických sil. Všechny tyto faktory přímo ohrožují jejich mentální stabilitu. K tomu, aby dosáhli alespoň nějaké duševní rovnováhy je třeba, aby se každý den očistili od svých emocí. Je však třeba si uvědomit jaké emoce vlastně prožívají a připustit, že každý den v podstatě prožívají mikro-trauma. I když cítí, že nemají žádný čas na sebe, tak je opravdu nezbytné, aby si čas na sebe udělali a každý den si udělali alespoň operační rychlou psychologickou hygienu.

Když jsem sloužila u amerického Červeného kříže, kde jsem hlavně prováděla krizovou psychologickou intervenci, a to jak obětem, tak právě záchranářům v první linii, učila jsem je, aby každý večer, kdy někdo další umřel, vyjádřili svoji vděčnost. Vděčnost za každý den, jídlo, kousek klidu. Učila jsem je, aby si našli alespoň patnáct minut na nějakou zábavu - třeba malý tanec na poschodí. Humor je úžasný lék na stres. Myslím, že právě Češi humor umí. Sednout si alespoň na pět minut, zavřít oči a přenést se na nějaké krásné místo, které měli rádi.

Potřebné pro dobré duševní zdraví lidí pracujících v první linii je mít schopnost nechat něco plavat. Zbytečně neanalyzovat počty mrtvých nebo nějaké nepodařené věci. Zkrátka, všichni děláme, co můžeme a nikdo z nás není Bůh. Opravdu není dobré, aby se lidé pracující v první linii v těchto hektických dnech příliš trápili obavami, strachem, frustracemi nebo právě tak toxickou přílišnou analýzou. Nechte to plavat. Neřešte nic, co už se stalo. Je to pryč.

Přátelé a rodiny lidí, kteří pracují v první linii, mohou velmi pomoci se stresem tím, že lidem z první linii pomohu s domácností, nákupy, nebo s dětmi a výukou. Nejlepší je se přímo zeptat lidí, kteří pracují v první linii, co by jim nejvíce pomohlo. Já osobně přeji lidem z první linie odvahu, trpělivost, vytrvalost a čisté vidění. Nebo můžete do nemocnice, domova důchodců, sociálním pracovníkům, dětským domovům, sanitářů, policistům, hasičům, vojákům něco poslat. Například jídlo, květiny, děkovné dopisy, svíčky, hudbu atd.

    • Nabízíte také nyní přímé poradenství po telefonu?

Pouze v kritických případech nebo právě zdravotníkům. Těch telefonů bylo velmi mnoho a já pořád musím vykonávat své zaměstnání, takže to omezuji. Kdyby však nastala v naší komunitě nějaká závažná potřeba, tak bych jistě ráda opět pomohla.

    • Vyhledávají teď na podzim lidé pomoc psychologa více než na jaře?

Ano. Určitě. Avšak to platí obecně pro všechna podzimní a zimní období.

    • Z jakého důvodu lidé psychologa kontaktují? Chtějí konkrétní pomoc nebo si chtějí v současné době samoty jen popovídat?

Obojí. Jsou lidé, kteří se nacházejí v nějaké své soukromé zásadní krizi a tuto krizi prožívají v době covidové, takže to mají ještě těžší. Ale jsou už dnes také lidé, kterým umřel někdo blízký právě na Covid-19.

    • V případě, že si potřebujeme s někým promluvit nebo řešit nějaký konkrétní problém, na koho bychom se měli nejlépe obrátit? Nejsou nyní krizové linky příliš zahlcené?

Krizové linky pořád fungují. Takže je možno se obrátit tam. Doporučuji je používat opravdu v krizi. Samozřejmě, že mnoho lidí prožívá nejistotu, podrážděnost, depresi, úzkost a strach. Mohou se třeba obrátit na přátele, kterým důvěřují a říct jim jejich pocity a obavy. Na konkrétní problém je asi dobré najít psychologa nebo psychiatra. Možná může pomoci nasměrovat tyto lidi praktický lékař.

    • Co dělat v případě, že se na nás obrátí někdo z našich blízkých, který se necítí po psychické stránce dobře? Jak ho můžeme jako neodborníci podpořit?

Každopádně si toho člověka vyslechněte. Tím, že si uděláte čas a člověka vyslechnete, aniž byste ho nějak soudili či dokonce odsuzovali, mu velmi pomůžete. V případě, že budete mít pocit, že by toho člověka už měl vidět odborník, tak mu pomozte najít nějakého psychologa, ale pouze s jeho svolením.

    • Jak moc je náročné v době pandemie vyrovnat se se smutkem ze ztráty někoho blízkého? Jsou pocity smutku větší, když jsou nyní jen omezené možnost osobního setkávání s přáteli a rodinou za účelem vzájemné podpory?

Prožívání úmrtí blízkého člověka, ať už rodinného příslušníka nebo přítele, je velmi bolestivé, a to za všech okolností. Proces smutku a vyrovnávání se ztrátou je však v době covidové značně ztížen. Právě tím, jak říkáte, že se lidé nemohou scházet, je omezený počet lidí na pohřbu atd.

Humor nebo zpěv

    • Máte nějaké doporučení z Vašeho úhlu pohledu, které mohou pomoci ke zlepšení nálady? Jak prožíváte druhou vlnu vy?

Humor, tanec, zpěv, procházky.

Já prožívám druhou vlnu velmi podobně jako vlnou první. Zkrátka pořád pracuji, ale pociťuji, že bych potřebovala dovolenou. Je toho někdy opravdu mnoho. Pokud mohu, ráda pomohu.

Co mě však mrzí je, že se najdou lidé, kteří i v této náročné době, služby psychologa zneužívají. To mně bere zbytečně moc energie a čas. Čas, který potřebuje někdo jiný. Třeba někdo kdo trpí obrovskou ztrátou nebo je ve vážné krizi nebo zdravotník, který zachraňuje lidské životy.

    • Stále jste toho názoru, že pandemie koronaviru může lidem přinést i dobré věci?

Ano. Jednoznačně. Všechno zlé je vždy pro něco dobré. Já vím, že je to těžké se vyrovnávat s těžkými životními událostmi ale prostý fakt je ten, že jim zkrátka nemůžeme zabránit.

V podstatě můžeme vybrat dvě možnosti. Buď událost akceptujeme a adaptujeme se na nové podmínky. Nebo s událostí vnitřně bojujeme. Tak jako tak, ta událost (například úmrtí kvůli Covidu nebo jiná onemocnění nebo rozvod atd.) proběhne, a to ať se nám to líbí či ne.

Co však můžeme změnit, je postoj k té události. Nikdo z nás nemůže změnit na Covidu vůbec nic. Společnost se snaží přizpůsobit, tudíž zavádí různá opatření, ale až na vědce, kteří dnem a nocí pracující v laboratořích na vakcíně, my obyčejní lidé zkrátka nemůže změnit vůbec nic. Pro náš psychologický systém je opravdu lepší situaci přijmout a přizpůsobit se (náš postoj).

Můžeme si změnit naši rutinu, můžeme si vytvořit novou rutinu, můžeme si vytvořit vlastní roušku, která se nám bude líbit a dobře nosit, můžeme pomáhat druhým, můžeme se oddat četbě, můžeme spoustu věcí, když se jen trošku přizpůsobíme nové situaci.

Covid nás učí mnohé moudrosti o životě. Také nám nastavuje zrcadlo. Myslím, že jednou z nejdůležitější věci, které nás Covid učí, je si vážit každého dne, který žijeme, neboť v životě není nic garantovaného. A už vůbec ne zítřek. To, co prožíváme bezprostředně v dnešních dnech, je v podstatě pouze omezení v pohybu nebo činnosti. Jenže můžeme také očekávat covidovou ekonomii, kde by mohla omezení opravdu začít hodně bolet. Bavím se o tom, že hodně lidí asi přijde o zaměstnání a přijdou doby, kdy začneme zvažovat každý nákup.

Závěrem bych chtěla říci, že Covid přišel na scénu a teď hraje velké drama. Je snadné se nechat do tohoto dramatu stáhnout a zapomenout žít podle svého přesvědčení. Zkuste si představit zprávy, které poběží v roce 2030. Co v nich asi uslyšíte? Jednou bude Covid dávat kompletní smysl. Teď jsme na cestě k poznání. Je třeba začít přemýšlet jako někdo kdo Covid přežil a adaptoval se na novou situaci.

Ráda bych, abyste se všichni začali chovat solidárně ke společnosti, spoluobčanům, zdravotnímu systému a ekonomice. Z toho důvodu bych ráda, abyste dodržovali epidemiologické opatření, kde nošení roušky je pouhé minimum čím můžete přispět, aby se celá naše země opět mohla vrátit do normálního života. Držím vám palce, abyste nepodléhali covidové náladě a rozeznávali vaše vnitřní prostředí oproti vnějšímu prostředí. Venku je chaos, politické hašteření, strach, nervozita a neznalost. Nenatahujte si nic z toho do vašeho vnitřního klimatu, kde i uprostřed bouřky může být klid, respekt a láska.

Děkujeme za rozhovor.


Komentáře

Nabídky práce

FYZIOTERAPEUT/FYZIOTERAPEUTKA

Přijmeme FYZIOTERAPEUTA/FYZIOTERAPEUTKU. Nabízíme dobré platové podmínky. Rehabilitace Ilona Jesínková Podbořany.
Tel.: 605 511 708
E-mail: ilona.jesinkova@seznam.cz


TOPIČ - Technik energetických zařízení

Žatecká teplárenska, a.s., přijme TECHNIKA ENERGETICKÝCH ZAŘÍZENÍ (TOPIČE). Náplní práce je obsluha kotlů a pomocných zařízení, organizování provozu kotle a horkovodní soustavy, spolupráce na odstraňování poruch a provádění odstrukování a odpopelnění.
Tel.: 412375414
E-mail: ztas@ztas.cz


Strojní zámečník, operátor CNC soustruhu, obráběč kovů

CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec přijme STROJNÍ ZÁMEČNÍKY, OPERÁTORY CNC MECHANICKÉHO SOUSTRUHU, OBRÁBĚČE KOVŮ. Nabízíme: zázemí stabilní firmy, odpovídající mzdové ohodnocení a benefity v rámci sociálního programu.
Kontakt: Ing. Milan Vlček
Tel.: 415733207
WWW: http://chmelarstvi.cz/aktuality/172-nabidka-prace
E-mail: prace@chmelarstvi.cz


ŽATEC, DĚLNÍK NA DRCENÍ, MLETÍ PLASTŮ

Wastemat s.r.o. Žatec přijme DĚLNÍKA NA DRCENÍ, MLETÍ PLASTŮ. TEL.: 728880155. EMAIL: wastemat@seznam.cz
Tel.: 728880155
E-mail: wastemat@seznam.cz

Poslední videa

Volby 2022: nahlédli jsme do volební místnosti v ZUŠ Podbořany

V pátek 23. 9. kolem 16. hodiny byla volební účast zhruba 14 procent...

Přehrát video
Příběhy starožitností v Muzeu Podbořany - s Mirkem Švarcem

Ve čtvrtek 15. 9. v 17 hodin začala beseda formou dialogu laika (Romana Havrdová) se starožitníkem (Miroslav Švarc)...

Přehrát video