Pohledy od dětí z jirkovské školky přinesly radost seniorům i zdravotníkům

REGION (soš) — Čísla nárůstu nemocných a obětí, příběhy zdravotníků z covidových oddělení nemocnic. Z jedné strany lidé, kteří pomáhají a z druhé ti, kteří nebezpečí jakoby nevidí. Mezitím v nemocnicích a v domovech důchodců umírají lidé, kteří by tu ještě s námi mohli být. Zdravotníci a ošetřovatelé padají únavou, ale jedou dál. Uvažování nad tím, co by mohl udělat, přivedlo Radovana Smokoně ke spojení svého velkého koníčku s pomocí. „Na začátku loňského roku jsem vytvořil projekt Pohlednice Česka, abych zužitkoval své fotografie z cestování a foto–letů po České republice. Díky již dříve navázaným vztahům v oblasti cestovního ruchu se to rozjíždělo pomalu, ale zato slibně. A letos přišel koronavir a začátek sezony byl fuč. V létě se to trochu nadechlo, ale to nestálo za nic. Ale nezahálel jsem, ba naopak jsem zabral a chystám se na další sezónu. Fotím, létám a tvořím stále nové pohlednice a doufám, že zase vyjde slunce. A jsem u toho. „Vyjde slunce“. Jenže kvůli koronaviru už ne pro všechny,“ popisuje Radovan Smokoň směr svých úvah.

Napadlo ho pohlednicemi udělat radost lidem, kteří s obrovským nasazením bojují a zároveň povzbudit ohrožené skupiny jako jsou lidé v domovech pro seniory. Pak už byl jen krůček k oslovení mateřské školky Mašinka v Jirkově, zda by děti mohly namalovat veselé motivy, které potěší. A tak vznikl projekt v projektu.

„Nápad Radovana Smokoně se nám velmi líbil, protože vedeme děti k tomu, aby nemyslely jen samy na sebe a učíme je úctě k lidské práci a k úctě ke starým lidem. V dnešní době některé děti ani nemají možnost se stýkat se svými prarodiči a praprarodiči. Rodiny žijí odděleně a děti tak ztrácejí kontakt s lidmi dřívějších generací. Snažíme se dětem vytvořit alespoň nějaké povědomí o životě některých seniorů,“ říká zástupkyně ředitelky školky Stanislava Bidlasová. Na malování obrázků se podílely všechny děti, které byly zrovna v tu dobu ve školce přítomné, což bylo zhruba 25 dětí. Z obrázků následně vybrali jen některé.  Protože všechny oslovila hlavně svízelná situace v Městském ústavu sociálních služeb U Dubu, pohledy mířily hlavně tam. Další pohledy našly adresáty v nemocnici Chomutov, kde je obdrželi zdravotníci, kteří teď mají práce až nad hlavu a důvodů k úsměvu někdy pomálu. „Doufáme, že obrázky našich dětí potěšily a že se naplní výzva, která je napsaná v textu na druhé straně pohledu: kdo se na ně podívá, ať se pořád usmívá,“ uzavřela Stanislava Bidlasová. 

První várku pohledů zaplatil Radovan Smokoň ze své kapsy, nebrání se ale tomu zapojit další školky a třeba i školy. V tom případě bude třeba sehnat i nějaké sponzory.