Skóroval v Lize mistrů! Teď je jeho cílem seniorská reprezentace

CHOMUTOV — Daniel Klíma je mladý sportovní talent, který začínal v brzkém věku s fotbalem. V něm si v mládeži zahrál nejvyšší republikové soutěže a v současnosti obléká dres divizního FC Chomutov. Fotbal však není jediným sportem, ve kterém se mu daří. Před několika lety se jednadvacetiletý sportovec zamiloval do futsalu. Začal v regionálním celku Baník Chomutov a nyní působí v německém mužstvu Hohenstein Ernstthal, se kterým nastupuje v nejprestižnější soutěži světa - Lize mistrů. Jak se k futsalu dostal, co jsou jeho cíle nebo kdo je jeho vzorem se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Dane, řekni nám něco o svých futsalových začátcích?

S futsalem jsem přišel do kontaktu v šestnácti letech, kdy mi kamarád Míša Hůla řekl, jestli si ho nechci jít zahrát. Tehdy Baník Chomutov vytvořil juniorský tým a tak jsem na to po chvilce váhání kývl a hned druhý den, bez jediného tréninku, jsme s týmem odjeli na zápas do Plzně. Měl jsem štěstí, že jsem se s klukama znal a hned první rok jsme udělali obrovský úspěch v podobě postupu do Final-Four (turnaj čtyř nejlepších celků o titul Mistra republiky – pozn. redakce). Po pár zápasech za juniorku jsem začal hrát také za A-tým a dostal pozvánku i do mládežnické reprezentace.

V současnosti hraješ fotbal i futsal na vysoké úrovni. Co upřednostňuješ a jak se to dá skloubit?

Futsal mi hned přirostl k srdci a natolik mě to naplňovalo, že jsem se v devatenácti letech, kdy jsem končil v dorosteneckém fotbalu a měl se rozhodnout co dál, upřednostnil právě halový sport a dal ho na pomyslné první místo. Odešel jsem proto do Prahy studovat a domluvil se, že půjdu hrát do Slavie, kde jsem nabral velké množství zkušeností, ať už co se týče osobního života, tak i sportovně, protože v tu dobu do Slavie přišlo hodně zkušených zahraničních hráčů včetně trenéra. Od nich jsem se toho hodně naučil. V současnosti hraji v Německu za klub Hohenstein Ernstthal. Ve fotbale nastupuji za divizní FC Chomutov a jsem tam domluvený, že pokud budu mít v Německu volno, půjdu na fotbal. Když se však zápasy kryjí, upřednostňuji futsal. Do určité míry se to tedy skloubit dá.

Abys toho neměl málo, tak nově působíš ještě jako trenér sedmnáctky futsalového Baníku Chomutov. Jak ses k trénování dostal a je to obor, kterému by ses chtěl třeba po své kariéře dál věnovat?

Když jsem se vracel z Prahy zpět do Chomutova, měl jsem už dlouhodobě v hlavě, že chci zkusit trénovat. Přišel jsem s nápadem za Míšou Novým (předseda klubu – pozn. redakce), řekl jsem mu, že bych chtěl začít, že to budu mít zároveň jako praxi do školy. On souhlasil a takhle to vzniklo. Bohužel ale jak jsme rychle začali, tak rychle taky skončili díky Covidu. V září jsme stihli pouze tři tréninky a jeden zápas a to ještě někteří kluci měli fotbalovou sezónu, takže jsem je tam neměl všechny. Určitě se tomu chci věnovat dál, první krok, který udělám až se situace srovná je, že si začnu dělat licenci.

Jak to jako kouč zvládáš? Přeci jen od kluků nejsi věkově tolik vzdálený. Poslouchají?

Ano poslouchají, sice jsme zatím měli jen málo příležitostí to ověřit, ale myslím si, že kluci vnímali, co jim říkám a brali to. Téměř všechny jsem znal už dřív, je tam tedy určitá výhoda. Napadá mě jeden krásný regionální příklad, kdy také začínal jeden nejmenovaný mladý florbalový trenér a všichni k němu měli kamarádský vztah, ale zároveň respekt a postupem času tu skoro z nuly vybudoval něco obrovského a dnes je předsedou velmi úspěšného klubu na republikové úrovni. Mám podobný cíl, jen ve futsalovém prostředí.

Současná situace sportu příliš nepřeje. Jak to máš ty? Trénujete s týmy společně nebo máš nějakou individuální přípravu?

Je to pokaždé jinak. V Německu se situace zhoršila, takže jsme soutěžní zápas hráli naposledy v půlce října. Naštěstí jsme se mohli připravovat na Ligu mistrů, kterou jsem odehráli na konci listopadu. Celý prosinec jsme trénovali individuálně a pak měli pár dní na to se připravit na druhé kolo této prestižní mezinárodní soutěže, to jsme bohužel nezvládli a prohráli 2:0. Co se týče fotbalu, tak tam jsme jak na houpačce, měli jsme domluvené zápasy, narychlo jsme odehráli dva, pak jsme mohli trénovat po šesti a teď zase vůbec, takže máme individuální přípravu.

Nedávno jsi v anketě Futsalista roku do 21 let obsadil 4.-5. místo. Jaké jsi z toho měl pocity a čekal jsi to?

Nečekal jsem to vůbec. Tím, že jsem odešel do zahraničí, kde nejsem tolik vidět, a ještě se skoro půl roku nehrálo tak to pro mě bylo obrovské překvapení. Měl jsem samozřejmě velkou radost a děkuji všem, co mi dali hlasy. Je to motivace dál pracovat a zlepšovat se.

Jak už jsi zmiňoval, ve futsalu s týmem Hohenstein Ernstthal nastupuješ ve věhlasné Lize mistrů. Nedávno jsi dokonce gólově přispěl k postupu mezi nejlepších 32 celků světa. Jaký to byl pocit? Dá se říct, že je to pro tebe splněný sen?

Byl to nádherný pocit, ještě k tomu vyrovnat na 1:1 a vrátit nás do zápasu, který se pro nás do té doby nevyvíjel vůbec dobře. Velmi nám to pomohlo zvednout se ze dna a poté postupně převzít otěže zápasu a zvítězit. Určitě to je splněný sen. Nikdy bych nevěřil, že bych si Ligu mistrů mohl zahrát.

Jak se vůbec ,,upekl“ přestup do německého klubu?

Byl jsem v kontaktu s tamním trenérem Michalem Salákem, který o mě měl dlouhodobě zájem. Po ukončení smlouvy ve Slavii, jsem se mu ozval, přijel jsem na trénink a za dva dny jsem byl hráč Hohensteinu. Je tu skvělá parta, kluci mě přijali skvěle, aklimatizoval jsem se velmi rychle.

Dá se v Německu futsalem uživit?

Futsalem se v globálním měřítku uživit téměř nedá. V některých německých klubech jsou však celkem zajímavé finanční podmínky. Netuším ale, jak je to v době Covidu. Snad se časem vše ustálí, protože Německo má velký potenciál mít plně profesionální ligu, kde budou působit ty nejkvalitnější hráči světa. Přeci jen se tam peníze do sportu investují ve velkém. Je to podle mě jen otázka času.

Jaké ambice ve sportu ještě máš?

Já chci být hlavně zdravý, stabilně podávat kvalitní výkony a futsalem se bavit, přeci jen sport má být zábava. Můj osobní cíl je dostat pozvánku do reprezentačního A-týmu. Na to abych toho dosáhl mě ale stále čeká hodně práce.

Co škola?

Studuji Vyšší odbornou školu Českou unii sportu obor sportovní management. Letos jsem v posledním ročníku tak snad budu mít u zkoušek štěstí a zvládnu studium ukončit.

Jak trávíš svůj volný čas jestli nějaký máš?

S rodinou, přítelkyní, kamarády, samozřejmě hraju hry na Playstationu. Rád se třeba dívám na poker, který i rád hraju a v neposlední řadě miluju vodní dýmky, takže pokud je čas, dávám si jí každý den.

Máš nějaký sportovní vzor?

Ten vyloženě nemám. Když jsem byl malý, obdivoval jsem Milana Baroše a Davida Beckhama. Co se týče futsalu, tak ve svých začátcích jsem hodně sledoval Portugalce Ricardinha.

Co je tvým životním cílem a jaké máš plány do budoucna?

Životní cíl zatím nemám. Uvidíme, co mi život přinese. Plán je teď hlavně dostudovat, věnovat se futsalu a v budoucnu bych rád začal podnikat.

Děkuji za rozhovor a ať se ti i nadále daří.

Foto: Archiv Daniela Klímy