Napsali jste nám: 100 let Československé obce legionářské

Skončila 1. světová válka, zvaná též Velká válka. Naši předkové v ní bojovali a umírali na všech frontách v Evropě po boku Rusů, Italů, Francouzů, Britů, Srbů, Američanů… s cílem vybojovat samostatný stát – Československou republiku. Existence legionářů poskytla T. G. Masarykovi argument, jímž dokazoval jejich ochotu vybojovat samostatný stát, ale i životaschopnost ČSR. Konec války naše vojáky – legionáře zastihl nejen v Evropě, ale i v Rusku na Sibiři. Začali se vracet domů a pustili se do ochrany i budování nové republiky. Mnohdy to nebylo jednoduché i přes zákon o přednosti při hledání zaměstnání.

Začali se sdružovat v legionářských organizacích, z nichž největší a nejdůležitější byla Československá obec legionářská (ČsOL), do níž byly sjednoceny i další legionářské organizace. 22. května 1921 se konal ustavující sjezd. ČsOL se zabývala jednak pomocí např. sirotkům po legionářích, ale i připomínáním důležitosti legionářů při vzniku republiky slavnostními akcemi. ČsOL chápala jako poslání být zastánkyní demokratických principů v samostatném Československu.

V době okupace se legionáři účastnili činnosti v odbojových organizacích od převádění exulantů přes hranice po uschovávání zbraní. Oficiálně byla ČsOL zakázána. Působila však v zahraničí ve Velké Británii. Obnovena v ČSR byla v roce 1945. Sjednocen v ní byl odboj z 1. a 2. světové války. Proti nacismu bojovali naši lidé opět mimo naše území na válečných frontách na východě i na západě znova za samostatnost naší republiky.

Činnost ČsOL netrvala dlouho. 8. až 9. května 1948 se konal v Praze ustavující sjezd Svazu bojovníků za svobodu. Bez souhlasu členů a v rozporu se stanovami byla ČsOL začleněna do Svazu. Na základě žádosti akčního výboru byla ČsOL oficiálně vymazána z rejstříku ministerstva vnitra k 3. říjnu 1949. Byli protežováni jen čeští rudoarmějci, kteří bojovali za 1. světové války proti legionářům. Svaz se nezastal souzených příslušníků 1. a 2. odboje a posílal petice požadující pro ně nejvyšší tresty. V zahraničí existovaly po roce 1948 jednoty ČsOL ve velké Británii, ve Francii, v Kanadě, v Austrálii, v Brazílii a v USA.

ČsOL ožila po Sametové revoluci až 8. října 1991, kdy se sešli účastníci 1. a 2. odboje a 12. února 1992 potvrdilo ministerstvo vnitra registraci stanov ČsOL.

Teprve tehdy vznikla Jednota ČsOL v Žatci, která se jako ostatní jednoty ČsOL snaží navázat na původní cíle meziválečného období. Dnes již nežijí legionáři z 1. světové války, v Jednotě ČsOL Žatec máme dva členy 2. odboje, kterých si velice vážíme. Je to bratr Josef Benda a sestra Naděžda Brůhová, kteří přes svůj úctyhodný věk jsou dodnes velice čilí. Přejeme jim hodně zdraví.

I v současnosti je nutné pokračovat dál v prosazování myšlenek ČsOL, protože v dnešním světě se objevují další a další nepřístojnosti – boje v různých částech světa, které se nás zdánlivě netýkají, jsou daleko, ale dnešní svět je čím dál víc globalizovaný, a když se zamyslíme nad tím, co se děje, musíme si přiznat, že to jsou záležitosti, které se mohou stát kdekoliv a je potřeba se účastnit jejich mírnění na správné straně, aby tím byla ochráněna naše republika. Shrnuje to zakladatelské heslo ČsOL:

„Bez rozdílu politické příslušnosti dát všechny síly k upevnění státu, přispívat k vybudování armády v duchu národních a demokratických tradic, usilovat, aby boje politické a kulturní byly vedeny zbraněmi ducha, bez násilí a lží, hájit zájmy legionářů a starat se o jejich sociální problémy.“

Naši vojáci vlastně pokaždé ve 20. století bojovali za náš stát mimo naše území – ať to bylo v obou světových válkách nebo mladí veteráni ve vojenských misích v současnosti. V Jednotě ČsOL Žatec máme tři takové členy a dovolím si přiblížit osudy alespoň jednoho z nich - Igora Vajdy: Po absolvování vojenské střední školy v Žilině a působení v Žatci byl v roce 1990 doporučen na zahraniční misi do Perského zálivu, kde pracoval jako zdravotník protichemické jednotky ČR v Saudské Arábii. Po návratu působil v Žatci do roku 1999, kdy byl převelen na misi do Albánie. V té době po-stihlo Turecko zemětřesení a jednotka tam odešla pomáhat. V roce 2002 byl vyslán do Afghánistánu podobně jako předtím ve funkci velitele odsunového družstva 6. polní nemocnice. Po návratu byl převelen do Zbirohu a Olomouce. Znova se dostal do Afghánistánu jako zdravotník na výstavbu polní nemocnice na mezinárodním letišti v Kábulu pro zajištění bojujících jednotek všech koaličních armád. Po této misi odešel do zálohy a v současné době se můžete s Igorem setkat jako s řidičem linkového autobusu RegioJet. Myslím, že jeho pestrý a nebezpečný život si v ničem nezadá s nebezpečím pro životy našich vojáků v obou světových válkách.

Zpracovala Mgr. Danuše Manová, předsedkyně Jednoty ČsOL Žatec ke 100. výročí založení ČsOL podle knihy Stručné dějiny Československé obce legionářské, au-tor Jiří Filip, vyd. MAC, spol.s r.o., Praha 2015

Popiska foto: V Jednotě Československé obce legionářské Žatec mají dva čle-ny druhého odboje, kterých si velice váží. Jedním z nich je Josef Benda (na fotografii uprostřed), který je dodnes přes svůj úctyhodný věk velice čilý. Při gratulaci na fotografii s předsedkyní Jednoty ČsOL Žatec Danuší Manovou (na snímku vpravo).