Chomutov: Krytů máme dost, ale nefungují

Chomutov – Kdyby válka vypukla u nás, máme se kde schovat? To jsou otázky, které možná v poslední době napadly mnoho lidí.

Je to samozřejmě v souvislosti s válkou na Ukrajině, ve které vidíme, jak se civilisté ukrývají před smrtonosnými bombami v krytech či tunelech metra. Do doby, než vypukla válka nedaleko našich hranic, se o využití krytů nikdo vážně nestaral.

S nárůstem obav se zvýšil zájem občanů o místa úkrytu. S otázkou na zastupitelstvu vystoupila i občanka Chomutova paní Brožková. „Chtěla bych vědět, zda jsou v Chomutově funkční kryty. Třeba u nás v ulici Vítězslava Nezvala kryt je, ale je zaplavený vodou. Ptám se, zda kryty funkční a jestli někde existuje jejich seznam, abychom věděli, kam se máme jít schovat a kam utíkat,“ zajímalo ji.

Tvrdila také, že jí tajemník krizového štábu města Chomutova řekl, že vlastně není kam se ukrýt. To potvrdil i primátor Marek Hrabáč. „Je to samozřejmě legitimní otázka. V roce 2003 byly vyřazeny kryty ze systém civilní obrany. Dnes to jsou zanedbané otvory v zemi, nebo jsou kryty pronajaté a slouží jako sportovní centra, nebo pro zájmové kroužky,“ uvedl primátor. Dodal, že v tuto chvíli má město původních osm krytů civilní obrany, další jsou v síti krytů ve školách a budovách. Ale už více než 18 let neslouží původním účelům, takže jsou v drtivé většině případů nefunkční pro případné hromadné ukrývání civilistů.

Podle primátora by oprava jednoho krytu vyšla zhruba na částku od sedmnácti do pětadvaceti milionů korun. Do jednoho krytu se vejde několik desítek lidí. „Pokud bychom měli velmi rychle a efektivně obyvatelstvo ochránit, tak by to byl poměrně velký problém,“ uvádí primátor.

Chomutov je přitom bunkrová „velmoc“, minimálně ve srovnání s jinými městy. Podle oficiální statistiky hasičů, kterou vydali na začátku března, je na území města 158 krytů. Některé město vlastní, jiné jsou soukromé. Bunkry najdete na sídlištích, pod školami, pod bytový domy i v centru města. Přesné adresy hasiči neuvádějí. Kryty se hodně stavěly v době studené války jako součást ochrany při případné jaderné válce.

Kdo v Chomutově žije, jistě už v nějaké bunkru někdy byl. V jednom z krytů na Březenecké mají hernu stolní tenisté, v bývalém TIPu je tělocvična pro bojová umění, v dalším je hospoda, a tak by se dalo pokračovat.

V bunkrech se dobře vyznají členové Muzea čs. opevnění z let 1936 až 1938 Na Kočičáku. „Náš spolek Muzeum Na Kočičáku má v pronájmu celkem dva kryty civilní obrany v Chomutově. Kryt v Havlíčkově ulici patří mezi ty nejstarší kryty, které se stavěly po II. světové válce. Je součástí budovy, ve které se nachází škola. Veškeré zařízení v krytu je funkční, ovšem plášť/stěny krytu byly několikrát porušeny novými prostupy pro horkovodní a jiné potrubí. Samotné vnitřní prostory krytu jsou víceméně pro větší množství lidí připravené. Původní kapacita cca 200 lidí by byla již zřejmě nereálná. Ovšem ve světě a v rámci historie vidíme, že krizové situace vše mění a lidé dokáží využít vše, to, co bychom si v době míru a klidu nedokázali ani představit,“ říká předseda spolku Jiří Piramovský.

Muzeum také spravuje několik „řopíků“, tedy menších bunkrů, které byly připraveny pro vojáky na obranu před útočící armádou. „Opevnění z let 1936 a 1937 na Chomutovsku a Kadaňsku bylo zastaralé již za sedm let po své výstavbě, tedy jinak na konci II. světové války, pokud se tedy bavíme po bojové stránce. Bunkry nad Chomutovem se ovšem nebudovaly jako kryty pro civilní obyvatelstvo. Samozřejmě předválečné bunkry i v dnešních dnech mají svou kvalitu, v rámci betonu, a dokázaly by pro malé skupinky lidí zajistit krátkodobý bezpečný úkryt. V poválečných letech dokonce mnoho řopíků na „západní“ hranici prošlo tzv. protiatomovou úpravou. Tyto úpravy se týkaly vstupů, střílen a ventilace, tak aby tlakové vlny či radiace nevstupovala přímo do objektu. Tato reaktivace řopíků se ale bohužel netýkala našich chomutovských a kadaňských objektů. I když jeden z řopíků na Chomutovsku byl upraven na pozorovatelnu,“ vysvětluje Jiří Piramovský.