Suiseki není obyčejný kámen. Je to umění, které učí rozpoznávat vnitřní krásu kamenů, říká Petr Havlín

Kameny sbíral Petr Havlín už v dětství. Rád budoval různé skalky na zahradě. K asijskému umění Suiseki se však dostal mnohem později. Od svých sedmnácti let se věnuje bonsajím. Princip Suiseki a bonsají je dost podobný.

Suiseki - kameny aranžované na dřevěné podložce nebo keramickém tácu by měly stejně jako bonsaje odrážet obraz v krajině. Ale zatímco u bonsají je nejdůležitější péče, kterou jim věnujeme, u Suiseki je nejtěžší kámen najít a rozpoznat v něm vnitřní krásu, umělecký tvar, vzory a zásahy způsobené erozí povrchu, které zdůrazňují věk kamene. Objevování krás kamenů a jejich následnému aranžování se Petr věnuje už patnáct let. V roce 2016 dostal ocenění od Evropské asociace Suiseki. O umění čínského původu s japonským názvem Suiseki jsme si povídali s Petrem Havlínem v jeho kamenném království v Lounech.

Petře, myslím, že slovo Suiseki u nás není příliš známé. Můžete svými slovy říct, co to znamená?

Název Suiseki je z Japonštiny, ale umění samotné vzniklo v Číně. Tam se to ale nazývá Gongshi. Suiseki je zkrácenina slova, které v sobě nese pohled na přírodu, hory a vodu. Sui znamená voda, seki znamená kámen, ale to je opravdu už ta zkrácenina. Historicky vývoj sahá až 2000 let zpátky. Ve staré Číně je kámen symbol dlouhověkosti, má léčebné účinky a někteří věřili, že kameny mohou dokonce zahánět zlé duchy. Lidé si je nosili domů a věřili, že je kameny ochrání. To je mýtická část umění. V Japonsku pak došlo v 16. století ke zdokonalení umění Suiseki. Tam už se dával důraz spíše na estetiku kamene. A to už se bavíme estetickém pojetí Suiseki.

Co se na Suiseki hodnotí a jaká jsou kritéria pro vystavované kameny?

První je tvar, to, co vidíme. Pak barva, ta by neměla být bílá, čím je tmavší, tím lepší. Černý kámen se žilkováním je hodně ceněný, protože může představovat např. hory s vodopády. Důležitá je kvalita materiálu, struktura. Kámen by neměl být ani příliš měkký, ani příliš tvrdý. Pak se hodnotí vizuální stáří kamene, jakou má kámen patinu. V neposlední řadě jde u Suiseki o usazení kamene a jak je udělaná jeho celková prezentace.

Jak jste se k umění Suiseki dostal?

Mám rád přírodu a vše, co jí tvoří. Už od mládí jsem pěstoval bonsaje, takže jsem hojně navštěvoval jejich výstavy. A právě tam se začaly objevovat vystavované kameny. Nejdřív jen mezi bonsaji, ale po nějakém čase se umění Suiseky začalo vystavovat zvlášť na samostatných stolech nebo v samostatných místnostech. A to mě inspirovalo. Od malička jsem měl kameny rád. Vozil jsem si je odkudkoliv, kde jsem byl. Takže jsem jich měl doma v krabicích opravdu hodně. Asi před patnácti lety jsem začal sám zkoušet instalovat kamenné obrazy.

Kde nejčastěji kameny hledáte?

Nejvíc kamenů jsem našel v mělkých řekách, potocích, protože kámen opracovaný vodou je většinou velmi ceněný. Ale kameny hledám i různě v přírodě, kde si myslím, že nebude poškozený. Samozřejmě i v přírodě může být kámen poškozený, ale většinou je už ohlazený přírodními podmínkami, ve kterých se nachází. Dá se samozřejmě hledat i v pískovnách, pak je ale nejlepší jít přímo ke stěnám, ze kterých kameny vypadávají. Je zbytečné chodit na sváženou hromadu kamení, kde jsou kameny většinou otlučené od těch ostatních. Když mám uvést konkrétní místa, kde jsem něco našel, tak jsou to třeba Nechranice, řeka Kamenice před soutoku s Jizerou, západní Slovensko u Martina, Donovaly.

Které kameny se používají pro Suiseki? A jak se opracovávají, aby mohly být vystaveny?

Jsou to křemeny, tvrdé vápence, žuly, ruly a další různé druhy. Když najdu nějaký kámen, za prvé zjišťuji, zda není poškozený, jestli není odštípnutý. Co se opracování týče, záleží na tom, co je to za kámen. Například tzv. „Ligurák“ (pochází z Ligurských Alp) se musí očistit od oxidované části. Ta vzniká z kyselých dešťů, spadaného listí, které na kameni oxiduje. Taková práce je docela časově náročná. Úplně jinak zacházíme s křemeny, ty se dávají zrát na pevné podložce, mají být na slunci, přelívat se vodou jednou za dva dny. Tím získávají svou patinu, tedy své stáří, které je u kamenů ceněné. Další důležitou věcí je tvorba podložky, té se říká Daiza.

Jaké nářadí používáte při úpravě kamenů?

Potřebuji různé druhy malých nožíků, smirkový papír, ocelové kartáče, jak ruční, tak i ty do vrtačky.

Zmínil jste, že velmi podstatnou částí je výroba Daiza – neboli misky, do které je kámen zasazen. Říkal jste, že si misky sám vyrábíte. Kde jste se to naučil a jaký je proces její výroby?

V roce 2007 jsem potkal na jedné výstavě pana Vlastimila Mlýnka, který je velkým sběratelem kamenů a umění Suiseki se věnuje už řadu let. Domluvili jsme se, že mi výrobu misek ukáže. Proseděl jsem u něj několik dnů a učil se. Někdy se zastavil i on u mě, když jel okolo. Naučil mě, jaké nožíky se používají při vyřezávání, jaká dláta se používají při vydlabávání dřevěných misek, jak mají být udělané nožičky, aby miska rovně stála. Ukázal mi, že po vyřezání, vydlabání a udělání nožiček se miska celá namoří a nalakuje. Udělat misku trvá někdy i 15 hodin. Pana Mlýnka jsem pak navštívil ještě mnohokrát.

Kdo vás ještě kromě pana Mlýnka při sběru kamenů hodně ovlivnil a kde vlastně sbíráte další informace pro svoje umění?

Určitě to byl Igor Bárta, což je předseda Evropské asociace Suiseki. Ten mě učil, vidět v kameni potenciál a jak se na kameny koukat. Hodně informací čerpám také z jeho knihy Suiseki Gongshi Suseok. Jako třeba odpověď na otázku, co se za Suiseki považovat dá a co ne. Pak jsem se hodně vzdělával na samotných výstavách, kde jsem si kameny prohlížel, ptal se sběratelů na jejich zkušenosti. Tím člověk získává úplně jiný náhled.

Jaké máte doma exempláře, kterých si nejvíce ceníte?

Asi nejvíc si cením kamene s názvem Hora s tunelem, za který jsem dostal v roce 2016 ocenění Evropské suiseki asociace na výstavě v Kroměříži. Tenhle kámen pochází ze Slezska a daroval mi ho právě už zmíněný pan Mlýnek.

Kde všude pravidelně vystavujete a kde budete vystavovat v nejbližší době?

Pravidelně vystavuji na výstavách Bonsajů a Suiseki v Kroměříži, v Oloumouci, v Plzni, v Lysé nad Labem, v Děčíně a různě po celé České republice. Tyto výstavy organizuje Česká bonsajová asociace a nejblíž je výstava v Lysé nad Labem. Ta se bude konat od 21. dubna do 24. dubna. Pak budu také vystavovat na letní výstavě bonsají na zámku v Libochovicích od 2. do 6 července.