O seniory s Alzheimerem pečují už deset let. "Lidé se k nám často hlásí pozdě," říká ředitel Petr Antoni

Tuto středu 1. června to bylo na den přesně deset let, co se v Žatci otevřel nově vybudovaný domov se zvláštním režimem. Vznikl velkorysou rekonstrukcí bývalé nevyužívané sušárny chmele, kterou dodnes připomíná vysoký komín. O domově a životě v něm jsme hovořili s jeho současným ředitelem Petrem Antonim, který řídí komplex služeb sociální péče, který se skládá z domova pro seniory, domova se zvláštním režimem a pečovatelské služby. Zřizovatelem příspěvkové organizace je město Žatec, primárně pokrývá potřeby obyvatel Žatce a nejbližšího okolí.

Jak dům se zvláštním režimem vznikl?

Před deseti lety se uvedl do provozu, zhruba dva roky předtím trvala stavba a rok přípravné práce. Já tehdy z pozice vedoucího odboru sociálních věcí na městě jsme s tehdejším ředitelem panem Josefem Kolertem, který už bohužel není mezi námi, plánovali, co je ve městě potřeba. On zmiňoval, že by domov pro seniory potřeboval nová okna. Tak jsme volali na ministerstvo práce a sociálních věcí a tam nám řekli, že se chystá dotační titul na domovy se zvláštním režimem. V Žatci už existoval komunitní plán sociálních služeb, podle kterého tady takový domov chyběl. Už jsme byli připraveni. Tehdejší vedení města bylo odvážné a koupilo chmelovou sušárnu, s nejistou vyhlídkou, že nějaká dotace bude. Všechno to vyšlo. Specifický půdorys otevřené vlnky se funkčně propojil se sušárnou, takže vznikl architektonicky nádherný a funkční areál.

Co si má člověk představit pod službou domov se zvláštním režimem?

Pojmenování domov se zvláštním režimem vychází ze zákona, mně osobně se moc nelíbí, ale zkrátka to tak je. Je to pobytové zařízení, které slouží k celodenní a dlouhodobé péči o osoby trpící Alzheimerovou chorobou nebo stařeckými demencemi.

V čem se odlišuje péče od domova pro seniory, který také provozujete?

Jsou to dvě jednotky, každým domov má své zaměstnance a funguje samostatně. Péče v domově se zvláštním režimem je mnohem specifičtější, protože vychází z potřeb lidí, kteří trpí zmíněnými nemocemi. Práce s klientem, který trpí Alzheimerovou chorobou, je samozřejmě náročnější. Klient si není mnoha věcmi jist, je potřeba vše trpělivě vysvětlovat, připomínat, citlivě k těm lidem přistupovat. Je to pobytová služba, která funguje čtyřiadvacet hodin denně, nonstop celý rok. O klienty se stará tým profesionálů, zejména tedy profesionálek.

Jak zhruba vypadá takový den klienta v domově?

Běžný den by měl co nejvíce připomínat běžný den v životě kohokoliv jiného. Nemáme žádný centrální budíček, když člověk vstane, tak po hygieně následuje snídaně. Přes den se pak nabízí nějaké smysluplné trávení volného času. Nabízíme celou škálu aktivit, od skupinových až po individuální. Předesílám, že nic z toho není povinné, snažíme se ten den přizpůsobit každému podle jeho zájmů, potřeb, tempa. A samozřejmě podle momentální situace. Všichni to známe, někdy máme den, kdy máme chuť do všeho, někdy ne. Pečovatelky a kolegyně z ergo oddělení vytvářejí program, když to umožňuje počasí, tak se snažíme nezůstávat pouze v budově, chodí se ven. Samozřejmě tím nejdůležitějším pro klienty jsou přirozené sociální kontakty.

Tím myslíte návštěvy. Jsou nějak omezené?

Ne, děti, příbuzní, přátelé mohou chodit kdykoliv, nemáme stanoveny návštěvnické hodiny, jsou neomezené. I když logicky lidé chodí dominantně mezi devátou a pátou hodinou. Ale když někdo pracuje daleko a přijde nás navštívit v podvečer, tak samozřejmě může. Neexistuje, že bychom někoho otočili a poslali domů.

Pořádáte aktivity pro seniory. Jaké mají největší úspěch?

Mezi ty nejpopulárnější patří cvičení paměti, které děláme zábavnou formou, abychom lidi udrželi v mentální kondici. Připomínáme různá výročí, zvyky i běžné denní věci, protože je důležité neustále trénovat mozek. Oblíbené jsou kuželky, populární je také boccia, což je obdoba petánque, ale nehraje se kovovými koulemi, ale s koženými míčky. Velice oblíbená jsou představení, kdy přijedou vystupovat děti, chodí základní umělecká škola, chodí školy, školky, zveme i různé účinkují, od harmonikáře přes kouzelníka po operetní árie. Oblíbené jsou i větší akce, třeba zahradní slavnosti, budeme mít pravou dechovku a tak dále. Obecně se dá říci, že největší úspěch mají vždy děti.

Pokud bych měl rodiče, který takovou pomoc potřebuje, jak dlouho budu čekat, než se dostanu k vám?

My máme kapacitu 46 lůžek, máme pořadník, kde jsou desítky lidí, konkrétní čekací doba není pevná, mění se. Pořád se setkáváme s tím, že dlouho trvá, než se rodiny odhodlají nás kontaktovat a vyplní jednoduchou žádost. Dost často se stává, zejména u Alzheimerových chorob, že lidé přijdou ve chvíli, když už je to pro ně doma neúnosné, kdy přestávají zvládat péči. Když už je dotyčný ve fázi, kdy odchází a neví kam, nebo kdy si začne vařit a zapomene na to, tak to jsou chvíle, kdy nás lidé kontaktují. Kdyby přišli o pár měsíců dříve, tak by žádost měli a měli by lepší místo v pořadníku. O naše služby je velký zájem, takže čekací doba je delší. Doporučoval bych lidech m , aby k nám přišli, když problémy jejich blízkých začínají. Mohou přijít na konzultaci, podívat se u nás. Naše sociální pracovnice si s potenciálními zájemci rádi sednou, vysvětlí, ukážou. Věřím, že když lidé uvidí naše prostředí, tak se budou méně bát žádost podat, s menším pocitem viny. Lidé často chtějí být perfektní a chtějí ustát péči sami, což je krásné, ale péče o seniory s duševní nemocí bývá náročná a stresující. U nás pracují profesionálové, kteří jsou vyškoleni a umějí s lidmi pracovat. Vzhledem k neomezeným návštěvám si mohou příbuzní klienta vzít i na víkend domů, na dovolenou. Naše kolegyně umí poradit, jaké jsou další možnosti péče a nasměrovat lidi na pečovatelské a odlehčující služby do doby, než se to místo u nás uvolní.

Lidé se dožívají stále delšího věku, bude lidí potřebujících péči nepochybně přibývat. Máte v plánu navyšovat kapacity?

Je pravda, že naše kapacita je těsně za hranou udržitelnosti, aby pokrývala potřeby města a blízkého regionu, bez problémů bychom obsadili dalších deset lůžek na každém domově. Do budoucna bychom v Žatci měli uvažovat o nějakém rozšíření. Populace stárne a na vzestupu jsou civilizační choroby, mezi které patří i demence včetně Alzheimera.

Máte tým profesionálů. Jak to máte se zaměstnanci, daří se vám získávat nové? Mnohé sociální organizace či nemocnice mají s personálem problém.

Musím říci, že nemáme problém s obsazováním pozic, o práci u nás je zájem, což nás těší. Jedinou výjimkou je pozice fyzioterapeuta, ti v regionu moc nejsou.

V pátek 3. června budete slavit deset let. Jak budou oslavy vypadat?

Oslavy máme nadvakrát. V pátek jsme pozvali zástupce sociálních služeb, sponzory, spolupracující organizace, zástupce města, kraje, ministerstva. Oslava bude krátká, chceme si připomenout dobu vzniku. Sestavili jsme filmový časosběr, budou komentované prohlídky a hosté vyzkouší některé naše volnočasové aktivity pro klienty hry. Další oslava, i pro naše zaměstnance, bude 8. června v rámci letošní první zahradní slavnosti.

Vy vedete domov osm let, předtím jste byl na odboru sociálních věcí. Jak se péče o seniory za tu dobu proměnila?

Kvalita sociální péče je obecně na raketovém vzestupu. Je to i větším objemem finančních prostředků, které stát i zřizovatelé poskytují. Zavádějí se nové metody, pokročilo vzdělávání zaměstnanců, jsou mnohem kvalitnější lůžka, zvedací přístroje… Za deset let šla kvalita nahoru. Snažíme se jít s dobou, sledujeme trendy a chceme být vepředu.