Lounský veslařský klub slaví 140. výročí

Během šestidílného seriálu vám představíme historii lounského veslařského klubu, které letos slaví 140. výročí založení. Dnes : Od stavby loděnice k bronzovým medailím na mistrovství Evropy.

První roky po vzniku republiky využil klub ke své postupné konsolidaci. Musel překonávat nové problémy. Přišla mladá generace veslařů, avšak nebyl nikdo, kdo by je trénoval. Generační obměna ovlivňovala celá dvacátá léta. Palčivým problémem bylo rozšíření klubovny, o kterém se uvažovalo již před válkou a nyní dolehlo na klub ještě akutněji. Prvně se tato otázka otevřela na jednání valné hromady v roce 1920. Ustavila se stavební komise, byl vytvořen náčrtek, ale vysoké náklady nedovolily projekt realizovat. Přesto se snažil klub pokračovat v jednání a dovést přestavbu klubovny ke zdárnému konci. Ještě však nenastala vhodná chvíle. V roce 1923 se měly konat oslavy na počest 40. výročí založení klubu, ale finanční situace odložila jejich pořádání až na příští rok. Poté, co se v roce 1923 vyměnilo vedení klubu, a předsedou se stal aktivní architekt Hugo Katz, podařilo se prosadit dlouho plánovanou přestavbu.

Na schůzi z 29. října 1923 byla opět ustavena stavební komise, která během měsíce předložila plány, a na sklonku ledna 1924 si spolek odhlasoval stavbu nové klubovny. Celkové náklady činily 70 000 korun. Ozvalo se sice několik varovných hlasů, převážně od starší generace, aby se projekt ještě z finančních důvodů pozdržel, ale zvítězila touha mít již vlastní vyhovující klubovnu. Předpokládalo se, že polovina potřebné částky bude získána od členů v podobě bezúročných půjček a zbytek zapůjčí banka.

Již na schůzi se podařilo sehnat 15 000 korun. Další úpisy ovšem již nešly tak rychle, takže nakonec veslaři shromáždili pouze 25 000 korun a zbývajících 45 000 korun si museli vypůjčit.

Výstavba netrvala dlouho. V červnu byla vyklizena loděnice a během následujících šesti týdnů byla již celá stavba hotová. Na sklonku srpna 1924 byla nová základna klubu slavnostně otevřena. Finanční situace spolku však byla kritická. Po smrti stavitele Hugo Katze se o peníze přihlásili jeho pozůstalí. Klub nebyl schopen platit splátky. Platební neschopnost klubu vedla k soudnímu řízení a na počátku roku 1929 dokonce i k částečné exekuci. Tehdy bojoval klub o holé přežití. V kritické chvíli se jeden z pozůstalých Josef Katz se svým právním zástupcem zachovali velkoryse, když nabídli klubu, že by se namísto vyplacení celé dlužné částky spokojili pouze se 35 000 korunami a odpustili klubu i place-ní soudních výloh, pokud by obdrželi peníze do konce listopadu 1929. Klub sehnal požadovanou částku a byl tedy zachráněn. Josef Katz i jeho právní zástupce byli z vděčnosti jmenováni čestnými členy Veslařského klubu Ohře.

Mezníkem v historii klubu se stal rok 1923, kdy došlo ke změně názvu z Veslařsko-bruslařského klubu na Veslařský klub Ohře. Veslování se stalo prioritou, zatímco z bruslení se stal již jen pouhý příjemný doplněk. Po desetileté odmlce, v roce 1922, vyslal klub svého člena na závody a nadějný Jiří Palička v Roudnici zvítězil. O rok později získala třetí místo i čtyřveslice v distančním závodě na 10,6 km z Prahy do Zbraslavi. Klub se také podílel ve spolupráci s Lawn-tenisovým clubem v Lounech a místním odborem Klubu českých turistů na uspořádání hojně navštíveného sportovního karnevalu. Na přelomu dvacátých a třicátých let navštívilo klub několik významných sportovců. V letech 1928 a 1930 byl v Lounech mistr světa v tenise Karel Koželuh. Při své druhé návštěvě odehrál 15. srpna 1930 utkání s králem komiků Vlastou Burianem. V prosinci 1933 zanechal svůj podpis v pamětní knize veslařského klubu úřadující mistr světa v šachu Alexandr Aljechin.

Třicátá léta patří mezi nejslavnější epochy klubu. Aktivity se neomezovaly pouze na veslování, ale existovaly ještě další čtyři odbory: bruslařský, plavecký, zábavní a tenisový. Třicátá léta jsou pevně spojena s osobností skifaře Jiřího Zavřela, který do lounského oddílu přestoupil z Roudnice. Během svého ani ne desetiletého působení v Lounech získal mnohá ocenění. Stal se několikanásobným mistrem republiky a zářil i na mistrovství Evropy. V roce 1932 získal v Bělehradě bronzovou medaili a následující rok svůj úspěch v Budapešti zopakoval. V roce 1936 se zúčastnil i berlínské olympiády v závodě singlů, avšak do finále se neprobojoval.

Poctou pro klub bylo pozvání Zavřela na závody do anglického Henley, kolébky veslování. Soutěž, nazývaná The Diamond Challenge Sculls, se koná již od roku 1844 a účastní se jí nejlepší veslaři světa. Startoval zde jako vůbec první Čech v historii, probojoval se až do semifinále a získal třetí místo.

Symbolicky se Jiří Zavřel rozešel s lounským klubem v roce 1938, kdy omlouval razantní pokles své výkonnosti účastí na vojenském cvičení. Krátce nato opustil naše město a přesunul se do Pardubic. Bez zajímavosti není ani vztah Jiřího Zavřela s hvězdou české kinematografie Zitou Kabátovou, který byl završen po mnoha peripetiích svatbou v roce 1956.

V roce 1933 slavil klub padesátileté jubileum svého založení. Přijela i řada vzácných hostů v čele s 1. místopředsedou Československého olympijského výboru vrchním radou Jaroslavem Čížkem. Oslavy trvaly několik dní a zahájilo je křtění lodí. V dalších dnech uctil klub památku svých zakladatelů Františka Sedlmayera, MUDr. Josefa Frotzela a Karla Drtiny. Ve dnech 17. a 18. června se na Ohři konaly dvoudenní závody, kterých se zúčastnilo 23 posádek a bezmála sto závodníků.