Od počátečního neúspěchu k mistryni světa

Současná studentka fakulty tělesné výchovy a sportu Adéla CITOVÁ svou pohybovou kariéru začala už v předškolním věku v chomutovském tanečním klubu Beethoven. Od sedmi let byla svěřenkyní trenérky Jitky Hofmannové ve fitness klubu Louny. Vedle aerobiku působila i v kroužku mažoretek. Když se pak musela rozhodnout pro svůj hlavní sport, zvolila si sportovní aerobik. To, že její volba byla správná, může dnes s naprostou jistotou doložit titulem mistryně světa. Adéla jako vůbec první Češka obhájila zlatou medaili na mistrovství světa. Svým výkonem tak předčila jak Olgu Šípkovou, tak Denisu Barešovou. A já jsem moc ráda, že si ve svém nabitém programu udělala čas pro náš rozhovor.

Než se dostaneme k hlavnímu tématu, což je aerobik, ráda bych se Vás zeptala, co vlastně na FTVS Karlově univerzitě studujete za obor?

V Praze nyní studuji magisterské studium fyzioterapie. Zajímá mě i sportovní fyzioterapie. Sama jsem se několikrát zranila, takže znám tuhle práci i z pozice pacienta. Vždycky jsem byla zvědavá proč, když mě paní na rehabilitaci zmáčkne na noze, tak mě přestanou bolet záda.

Dotkla se Vás nějakým způsobem předvánoční událost na filozofické fakultě?

Naštěstí mě nezasáhla přímo, nikoho jsem tam neznala, ale zrovna tou dobou jsem jela dotčenou oblastí metrem. Zpětně jsem si uvědomila, že to, co si museli zažít moji vrstevníci, muselo být šílené. Od té doby se na naší fakultě akorát mírně zpřísnilo otevírání dveří přes ID kartu, ale tím jakákoliv další opatření skončila.

Raději otočíme list na hezčí časy. Kdo Vás k aerobiku přivedl a v kolik Vám tehdy bylo let?

Kouzlo tohoto sportu mi ukázala mamka. Když jsme se v mých sedmi letech přestěhovali z Chomutova do Úlovic, hledali pro mě rodiče podobný silově taneční sport. A aerobik v Lounech byl vlastně jediný založený tímhle směrem.

Když jste zjistila, jaká je to dřina, nechtěla jste s tím skončit?

U mě to bylo spíš naopak. Když mi bylo 11 až 13 let, a byla jsem v kategorii kadetek, tak jsem vybírala téměř jen ty poslední příčky. Byla jsem opravdu špatná. Soutěžila jsem v triu i v singlu. V triu jsme byly většinou desáté z dvanácti a v singlu jsem se nedostala ani do semifinále. Byla jsem hubená, nevýrazná, nic mi nešlo. Ze všeho jsem padala. Nutno dodat, že on to není úplně levný sport. Musíte si platit dresy, trenéra, soustředění, zkrátka všechno. Proto mi jednou můj taťka řekl, že pokud chci v aerobiku dál pokračovat, tak musí vidět výsledky. Na druhou stranu mě ale i hodně podpořil. Nabídl mi, že budeme chodit spolu běhat, ať nemusím sama. Mamka mi zase počítala kliky. A tím, že se celá situace stala mnohem náročnější, tak mě posunula a následně vykopla na vrchol.

Kdy nastal ten zlomový okamžik obsazování předních příček?

Na začátku kategorie juniorů, to už mi bylo 14 let. Pak už jsem začala být úspěšná ve finálových pozicích a ni-kdy už jsem se dolů nevrátila, což bylo hodně hezký.

Ve kterém roce jste získala titul mistryně světa?

Oba dva jsem získala ještě před covidem. První v roce 2018 a druhý 2019, oba v nizozemském Leidenu. Chtěla jsem získat i třetí titul, který bych podruhé obhajovala na mistrovství světa v Agenu 2021. Bohužel v té době vzešly od některých závodníků stížnosti ohledně bezpečnosti zdraví a možnosti nákazy. FISAF (Český svaz aerobicu a fitness) tehdy nevěděl, jaký postoj zaujmout. Z tohoto důvodu se soutěž upravila na mistrovství Evropy, aby se tam nesetkalo tolik národností. Sice jsem vyhrála, ale trošku mě mrzelo, že jsem ne-mohla titul mistryně světa obhájit podruhé.

Jak reagovalo Vaše okolí na to, že mají mezi sebou mistryni světa?

Český svaz aerobicu a fitness mi tenkrát hodně gratuloval, protože jsem asi po třinácti letech přivezla tento titul opět do České Republiky. Přede mnou mistrovství světa vyhrály jen dvě české reprezentantky Olga Šípková a Denisa Barešová. Dostávala jsem poměrně dost prostoru i v médiích, takže tohle období bylo příjemné. Ve svém okolí jsem ale nějaké zásadní reakce nezaznamenala, protože jsem zrovna přestoupila ze střední školy na vysokou, kde jsem ještě mnoho lidí neznala. Spíš jsem byla trochu vystrašená, jestli dokážu učivo skloubit s tréninky. Moje trenérka Jitka Hofmannová nás vždy učila, že nesmíme zanedbávat školu, protože aerobik nás neuživí.

Zmínila jste Olgu Šípkovou a Denisu Barešovou. Setkala jste se s nimi někdy?

Denisu Barešovou jsem viděla ještě jako dítě v roce 2012, když závodila na šampionátu. Osobní setkání s ní nemám, ale můžu říct, že byla můj velký vzor. S Olgou Šípkovou jsem udělala pár rozhovorů do sportovních rubrik. Vyprávěla mi, jaké byly její začátky, jaká byla doba. Pak jsme to spolu porovnávaly. Obě setkání, jak s Denisou z pozice diváka, tak s Olgou z pozice posluchače, byla příjemná.

Měl aerobic u Vás někdy nějakou vážnou konkurenci nebo byl vždy jediný a na prvním místě?

Ještě v Chomutově, než jsme se přestěhovali do Úlovic, jsme s mým bratrem docházeli na plavání. To mě opravdu bavilo. A hlavně tím to moje malé tělíčko získalo svalovou muskulaturu, kterou mám vlastně dodnes. Lidi mi i říkají, že na to že jsem holka, mám poměrně hodně osvalená záda. Ještě jsem chodila do kroužku mažoretek, ale ten jako konkurenci k aerobiku vůbec nevnímám. To mě nijak zásadně neoslovilo.

A jaké nejsilnější protihráčky jste měla v soutěžích Vy?

V České republice to byla Viktorie Prokopová a ze světa pak Lissa Van Brande z Belgie. Hodně dobré jsou i Australanky.

Měla jste více trenérů nebo jste věrná jedné/jednomu? A proč?

Mojí hlavní trenérkou byla vždycky Jitka Hoffmanová, takže jsem byla věrná závodnice. Ze zkušenosti jiných děvčat vím, že měnit trenéry v aerobiku se většinou nevyplácí. Přeci jen je to menší sport, takže i dobrých trenérů zase tak moc není. V průběhu let jsem občas někde hostovala nebo někdo hostoval u nás. Když jsme nacvičovaly do kategorii tria, tak se někdy stávalo, že třetí závodnice byla vypůjčená z Prahy, tudíž jsme dvakrát někdy i třikrát týdně trénovaly v Praze.

Co všechno se hodnotí ve sportovním aerobiku? Je nějaký rozdíl při hodnocení žen a mužů?

V našem hodnotícím panelu sedí techničtí, artističtí a aerobní rozhodčí plus skill judge. Skilljudge hodnotí technické prvky, zda jsou provedeny podle pravidel. Za jednotlivé prvky můžeme dostat 0 %, 50 % nebo 100 %. Technik doplňuje Skilljudge. Artistic hodnotí estetickou stránku, hudebně pohybové vztahy, téma sestavy, jestli dres ladí k hudbě. Aerobní sudí zase oceňuje variabilitu nohou a paží, kouká na náročnost aerobních vazeb.

Zcestovala jste hodně zemí, ať už v rámci soutěží, tak po vlastní ose?

S aerobikem jsem cestovala hlavně po Evropě. Díky mistrovství světa jsem se podívala i na Martinik. Když vyjíždíme někam závodně, tak vidíme hlavně sportovní haly. Ale Martinik jsem si prohlédla i jako turistka. Nyní cestuji hlavně s přítelem, a to i třeba jen na prodloužený víkend. Hodně sledujeme levné letenky, a když je čas a prostor, tak se sbalíme a odlétáme jen tak s baťůžkem poznávat nová místa. Oblíbili jsme si Španělsko, kde jsme navštívili Barcelonu, Malagu. Letos plánujeme Valencii.

Odpočíváte o dovolené nebo musí být Váš partner také sportovní nadšenec?

Naštěstí se s přítelem shodneme na tom, že bychom ani jeden nevydrželi čtrnáct dní ležet na jednom místě v resortu. Jsme oba aktivní dovolenkáři. Milujeme zimní i letní hory. Máme pejska a nejradši jsme, když může jet s námi. Takže většinou nás můžete potkat s obytným autem a psem ve směru do hor. Letos jsme byli v italských Dolomitech a byla to nádhera.

Když jsme si domlouvaly rozhovor, říkala jste, že jste v práci. Kde pracujete?

Brigádně docházím do ambulance v diagnostickém centru Nemocnice Hořovice v Nových Butovicích. Pak ještě vypomáhám v různých pražských aerobních klubech, kam si mě občas hlavní trenérky zvou na konzul-tace. Například kvůli technice.

Využívají Vašich služeb i doma, když je třeba bolí záda?

Oni by rádi, ale já se tomu zatím úspěšně bráním. Doma říkám, že už nejsem v práci. Navíc po nich chci, aby začali cvičit, a tomu se zase úspěšně brání oni. Samozřejmě, když se vyskytne akutní situace, tak tu pro ně jsem a pomůžu.

Chcete fyzioterapii dělat na plný úvazek nebo si necháte v pracovním životě i aerobik?

Čím víc se blíží konec mého studia, tím víc jsem nerozhodná v tom, co chci dělat. Jestli bych si chtěla otevřít vlastní klub aerobiku nebo jestli chci být alespoň částečně trenérka. Co vím, je, že nechci být jen fyzioterapeut. Určitě bych nevydržela osm hodin zavřená v ambulanci, aby se mi tam po půl hodině střídali pacienti. Po patnáctém klientovi bych nebyla schopná přemýšlet o tom, co mám udělat a asi by to skončilo u masáže zad. To nechci. Ideální by bylo propojení fyzioterapie s aerobikem.

Letos jste získala titul sportovce roku města Loun. Čekala jste to?

Nečekala jsem to vůbec, protože v roce 2023 jsem závodila jen v kategorii dua spolu s Tomášem Absolonem z pražského klubu Studio K Barrandov. Nebyla jsem tedy sama za sebe, ale samozřejmě mi to udělalo velkou radost.

Budete v nejbližší době v Lounech na nějaké akci, kde bychom Vás mohli vidět?

22. března jsem byla na vyhlášení sportovce kraje, které se konalo v Lounech. Jinak žádnou exhibici ani soutěž neplánuji. Své sny v aerobiku jsem si splnila a nyní bych chtěla pokračovat například jako trenér nebo rozhodčí. Uvidíme.