Už v pátek 29. dubna přivítalo Náměstí Československé armády v tomto městě dvě hudební formace, které letošní svátek odstartovaly: Anna Veselovská, drobná, milá dívka ze Slovenska (někdejší 2. místo v soutěži Hlas Československa), dorazila do Kryr se svou skupinou The IndieAnn z Mostu. Večer pak zakončila rovněž mostecká skupina Igloo Na Fčely.
Sobota byla v Kryrech jednak narozeninová (a šlo o významné kulatiny), jednak čarodějná, neboť přicházela Valpuržina noc – hořely ohně, pálily se čarodějnice. A samozřejmě se pilo, hodovalo… ale to sem asi nepatří.
Pokud jde o ty narozeniny, svých 110 let slavila Schillerova rozhledna. Do Kryr u této příležitosti zavítal hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček, senátorka Zdenka Hamousová, potkal jsem se tu třeba ještě se starostou Podbořan Radkem Reindlem nebo s poslancem parlamentu Tomio Okamurou. A dalšími a dalšími.
Večer pak v Kryrech patřil právě čarodějnicím a jejich ďábelskému reji (mimochodem Okamuru skoro roztrhaly, hejtman Bubeníček na tom nebyl líp), k čemuž jim vyhrávaly kapely Country Makovec, Full Time a nakonec i legendární Pumpa. Ta se do Kryr vrátila tuším po dvou letech a opět byla vynikající. V deset večer se pak Schillerova rozhledna dočkala nádherného nasvícení a také ohňostroje.
První máj je v Kryrech tradičně recesistickou záležitostí. Dopoledne vystoupil Iša Barák s Petrou Peterovou, představily se kryrské mažoretky z místní ZŠ pod vedením Ireny Uldrichové, tanečníci Power of dance vedeni Alenou Půtovou, zkrátka od devíti hodin nedělního rána bylo co poslouchat a nač se dívat.
V pravé poledne pak po Hlavní ulici vyrazil prvomájový průvod, který pod městský úřad přivedli bubeníci z Tam Tam Batacude, podbořanské tanečnice, Josef Švejk („Na Bělehrad!“) sužovaný revmatem a tak tlačený na vozíku paní Müllerovou, ženy a děvčata z kryrské Recesse, kryrské mažoretky, se svou technikou projeli místní hasiči, do průvodu se připojili i ti z nedalekého Kolešova, kteří se do města pod Schillerovou rozhlednou přijeli pochlubit ruční stříkačkou z roku 1887, jíž vlastními silami a prostředky dokázali zrenovovat, představili i svůj dorost, Soptíky, kteří předchozího dne vystupovali právě při oslavě 110. výročí rozhledny, ti všichni zaštítěni (a hlavně střeženi) svými manželkami ze spolku Babinec, návštěvníky svátku míjela řada veteránů, viděli jsme alegorický vůz Sportclubu Kryry i místní mládež, májovníky, projely sanity, vozy někdejší veřejné bezpečnosti, viděli jsme zemědělskou techniku, tu dřívější i současnou, projeli motorky, čtyřkolky, do Kryr dorazila i lidová vozítka z bývalé NDR, Trabanty, vojenská technika z různých military klubů, obyvatelé okolních obcí, ti všichni defilovali po hlavní ulici Kryr. Mávátka, transparenty – Ať žije První máj!
Hledím na to hemžení z balkónu městského úřadu a jsem vedle starosty Miroslava Brdy. Díváme se na to početné publikum pod sebou. „Jsou tu tak tři tisíce lidí,“ troufám si odhadnout. „Možná čtyři,“ řekne pan starosta. Nepočítali jsme je – jsou po celém městě. U nespočetných stánků, které nabízejí možné i nemožné, zboží vkusné či nevkusné. Jsou tu, občerstvují se – a nabídka je luxusní – posedávají po lavičkách, postávají, klábosí, prostě dobrá nálada, a tyhle svátky ji mají ve svém názvu, je všudypřítomná.
V půl druhé se na pódiu objeví Malá muzika Nauše Pepíka, přičemž kvalitní dechovkou se zjevně nechávají osvěžit úplně všichni. Pak vystoupí i místní kulinářský mistr z Vietnamu, který ve svém stánku vozí vytrvale kytaru a jehož moderátor svátků Kamil Kraus kdysi pojmenoval Zpívající nudlí, což mu na Podbořansku zůstalo, zapěje čtyři písně předních českých interpretů svým milým, dojemným způsobem a pak ho na náměstí vystřídá překvapení z Itálie, zpěvák Matioli, který hity 70. a 80. let minulého století roztancuje celé náměstí.
Pomyslnou třešničkou na dortu pak byl koncert Michala Šindeláře (Ex Katapult). 17. Svátek dobré nálady se tak vydařil. Byl příjemnou a důstojnou oslavou kulatého výročí jedinečné kryrské dominanty, stal se setkáním lidí, kteří se často i po letech mohli znovu pozdravit, popovídat si. Sešly se tady stovky lidí nejen z Kryr, Vroutku, Očihova nebo Podbořan, ale z celého kraje – přijeli také ti, kteří bydlí daleko odsud. Já takové chvíle považuji za něco mimořádného – prostě za svátek. A za ten letošní moc děkuju.
Pavel Ďuran
